Egypt měl do rozvinuté kultury daleko

Následující článek vychází ze srovnání egyptské kultury a kultury ve starověké Mezopotámii. Donedávna bylo obtížné rozlišit, jaké kulturní vlivy se do Egypta dostaly odjinud a které se v Egyptě opravdu zrodily. A o tom jsou následující řádky.

Je to vůbec podstatné rozlišovat mezi původní a odvozenou inspirací? Nepochybně je to potřebné z toho důvodu, že pokud některé myšlenky pouze převezmete, nemáte již onen původní inspirativní zdroj a možnost je dále rozvíjet podle ducha jejich původců. Zpravidla z takové ideje nebo věci vznikne paskvil, který se bude příčit jejímu původnímu účelu. A přesně to se stalo v Egyptě.

Uvedu vám hned na začátku příklad. Na Médiu je článek s titulkem Staroegyptské kořeny afrického čarodějnictví. Ve skutečnosti je to právě naopak. Egypťané použili původní africké magické praktiky, které vtělili do svého administrativního systému a udělali z nich rozředěnou formu změti magických formulí a nesourodých slov.

Evropané, kteří dorazili s Napoleonem v roce 1798 do Egypta, byli ohromeni. Tak velké hrobky totiž u sebe doma nikdy neviděli. Tohle se nedalo snadno předstihnout. Taková posmrtná melancholická megalomanie se jen tak nevidí. Evropský zájem o egyptskou kulturu dal vznik speciálnímu oboru: egyptologii, se záměrem poznat Egypt tak nějak zevnitř. Nejlépe z pohledu z hrobky. To je totiž něco, co Egyptu šlo úplně nejlíp. Pohřebnictví a záhrobní romantika.

Přitom původně nebyly pyramidy k nějakým záhrobním tanečkům vůbec míněny. Tak si je vyložili samotní Egypťané, když stavěli na kulturním importu ze zahraničí. Ale nepředbíhejme.

Češi se o Egypt začali zajímat poměrně brzo. Českou egyptologii založil František Lexa a jeho nejslavnějším pokračovatelem byl profesor Zbyněk Žába. Pak už to šlo s prestiží české egyptologie z kopce, dokonce v 90. letech 20. století hrozilo, že bude zrušená. Já se tomu nedivím, sice se toho dá najít pořád dost, hodně střepů, artefaktů a další egyptské mumie, ale to podstatné z egyptské kultury jsme už viděli. Není třeba stavět vědu na počtu mrtvých, které vykopete. Zvlášt, když jsou téměř všichni stejní.

Egypt se podle vykopávek a písemných památek jeví jako poněkud monotónní choulostivá kultura, která bývá v největší oblibě právě mezi těmi, kteří milují duchovní statičnost, jež se rovná sladkokyselému zápachu balzamovací tekutiny.

Každý by měl vědět, že Egypťané se zaměřovali především na život posmrtný a zároveň o něm věděli poměrně málo. Domnívali se, že čím větší postaví posmrtný dům, tím lepší zajištění bude mít daná osoba na onom světě. Věřili totiž jakési podobě posmrtného duchovního materialismu. Duše je nesmrtelná, ale vrací se do lidského těla. Proto je nutné jej uchovat a ideálně ve velké hrobce spolu se šperky, oblečením, nábytkem a jídlem. Hrobky byly chráněny zaklínadly, ale protože se v magii Egypťané moc nevyznali, byla každá větší hrobka vypleněna.

Existovaly různé způsoby balzamování, ty nejlevnější nezahrnovaly skoro nic a sloužily pro nejnižší vrstvu obyvatel, takzvané obyčejné Egypťany.

Představte si, že žijete ve společnosti, jejímž primárním zájmem je, jakou si koupit rakev, jaké si vybrat pro svou mrtvolu balzamování a vůbec je celkově posedlá smrtí. Dá se to považovat za vysokou kulturu?

Egypťané, i když jsou svými balzamovacími technikami proslulí, v podstatě podle nejnovějších poznatků s těly po smrti moc pracovat neuměli. Měli velké štěstí, že místní klima díky své speciální vlhkosti mrtvoly zachovává tak jako tak. Jediné, co jim můžeme přiznat k dobru, jsou různé chirurgické metody, které díky své neustálé práci s těly poměrně dobře ovládali. Byli to dozajista dobří řezníci.

Pokud jde o náboženské představy Egypťanů, řekněme, že nijak nevybočují z průměru tehdejších představ o bozích. Egyptští bohové a bohyně byli náchylní ke zranitelnosti, někteří dokonce i zemřeli a musel je někdo jiný křísit a vůbec byli takoví divní pavouci.

Každé město mělo svého hlavního boha, který přebýval ve svém chrámu, do něhož veřejnost neměla přístup. O bohoslužby se starali kněží, kteří boha, respektive jeho sošku, každé ráno vzbudili zpěvem hymnu, vykoupali ho, oblékli, „nakrmili“ a poskytli mu další služby, asi jako malému dítěti. Jednalo se v podstatě o rituální uctívání soch.

Něco podobného se dnes odehrává s Pražským Jezulátkem na Malé Straně. Také je oblékáno a svlékáno a je o něj pečováno jako kdyby bylo živé a takovou péči potřebovalo. Křesťanství ostatně z egyptského náboženství nápodobou převzalo mnohé, ať už jde o nauku o svaté trojici či o kult Panny Marie.

Navenek působí egyptské náboženství zmatečně. Jisté je, že v Egyptě panovaly velké regionální rozdíly. Bůh Ra měl 75 různých jmen a podob. Co měli všichni Egypťané společného, byl jejich vyhrocený materialismus. Souvisí to s tím, že Egypt nevzniknul z žádného duchovního či duševního popudu, ale čistě díky geografickým podmínkám. Egypťané se účastnili náboženských procesí, podobně jako dnes třeba katolíci, a očekávali, že už jen proto, že tam jdou, má bůh povinnost jim žehnat. Neměli však zájem o duchovní benefity, jen o hmotné výdobytky.

Že by trpěli nějakou vlastní náboženskou imaginací se říct nedá, protože srovnáním hlavních bohů Egypta a Babylóna můžeme dojít k závěru, že je jednoduše Egypťané převzali od svých sousedů.

Každopádně víme, že Egypťané uctívali různá zvířata, respektive ta symbolizovala jejich bohy. Významní bohové jsou zobrazováni s lidským tělem, ale s hlavou nějakého zvířete či ptáka. Bůh Hór byl vyobrazován se sokolí hlavou a Thoth s hlavou ibise nebo opice. Živý býk Apis, na něhož se pohlíželo jako na vtělení boha Osirise, byl chován v chrámu a když pošel, byl mu vystrojen nákladný pohřeb. Egypťané považovali některá zvířata, například kočky, paviány, krokodýly, šakaly a různé ptáky za posvátné, a proto stovky tisíc takových zvířat mumifikovali a pohřbívali na zvláštních pohřebištích. Dá se říct, že Egypt byl kolébkou primitivního zvířecího kultu.

Ve srovnání s nimi Hebrejci zcela odmítali ctít modly neřkuli ve zvířecí podobě a věnovali se kultu abstraktního Boha, o němž naopak tvrdili, že to všechno kolem stvořil on, a proto se stávají ti pošetilci, kteří uctívají zvířecí bohy, vlastně blázny a modloslužebníky.

Egypťané měli nízkou formu imaginace a tak si abstraktního boha neuměli představit, museli si ho proto zhmotňovat v mnoha podobách života, které viděli. V žábě, v hadovi, v psovi, kočce. V jednom období v Egyptě žil faraon, kterému to myslelo a pálilo jinak, jmenoval se Achnaton. Ten Egypťanům udělal náboženskou reformu, zničil chrámy a nařídil jim uctívat jednoho abstraktního Boha. Jenomže se to nějak nepovedlo, Egypťané na to nebyli vůbec zvědaví a tak se po jeho smrti vše vrátilo do starých kolejí.

Náboženská magie Egypta se stala vzorem pro mnoho různých pseudokultů a podivných protomagických pavouků na Západě právě po „dobytí“ Egypta Západem. Okultistické kruhy v Paříži a Londýně, nakonec i v Praze, šířily zaručené zprávy o tajemných egyptských kultech a spisech, nicméně to vše byl hoax. Egyptské magické formule jsou, když je čtete, přinejmenším úsměvné a zní asi jako když se spolu hádají dvě děti na písku. Já ti ukážu, rozkopu ti bábovičku.

Každopádně nám původní magické texty o Egypťanech sdělují, že to zřejmě byla kultura nepřejícných lidí, asi podobně jako v Česku, kde soused přeje sousedovi, aby mu koza chcípla.

Encyclopædia Britannica (1959, sv. 8, s. 53) k tomu doplňuje: „V klasických i v novodobých představách jim byly a jsou připisovány úžasné mystérie, v nichž jsou záhadně skryty hluboké pravdy. Mystérie Egypťané samozřejmě měli, podobně jako je měli Ašantové a Ibové [africké kmeny]. Je však mylné se domnívat, že v těchto mystériích byla obsažena pravda a že za nimi byla nějaká utajená ‚víra‘.“ V lepším případě to bylo něco, co připomínalo pouťové šou. Přísně vzato, kdo se dnes odvolává na egyptskou kulturu, uctívá tím přinejlepším primitivní africké náboženské kultury, žádnou haute culture.

I když se dříve vědci domnívali, že z Egypta pochází hodně vynálezů a mluvili ve spojení s ním o ‚nejstarší civilizaci‘, důkazy ukázaly, že tzv. kolébkou civilizace je Mezopotámie, nikoliv Egypt.

Podle Hérodota, doyena řeckých historiků, a Manetha, egyptského historika ze třetího století před Kristem, byla Velká pyramida postavena Cheopsem, jedním z pastýřských králů, kteří vpadli do Egypta a snadno si ho podmanili, zavřeli všechny chrámy a poté donutili všechny, aby pro ně pracovali. Takže žádné mystérium v jejich stavbě není, Egypťané si pyramidy nevymysleli, přišli s tím kupodivu nomádi odjinud a silou je donutili ke svým megalomanským projektům. Asi jako když se Česko stalo montovnou, tak tehdy Egypt staveništěm.

Starověcí historici k tomu uvádějí:

„Sto tisíc mužů pracovalo neustále a každé tři měsíce byli vystřídáni novým losem. Trvalo deset let útlaku lidu, než se postavil násep pro přepravu kamenů…“ Stavba samotné pyramidy trvala dvacet let.“ Dvě menší pyramidy v Gíze, jak nám říká Hérodotos, byly postaveny Cheopsovým bratrem a synem. Pokud vás vzrušuje četba stavebních deníků, popisů domů a účetních dokladů, tak je pro vás Egypt ten pravý.

Existuje mnoho spekulací o tom, proč byly tyto pyramidy v Gíze postaveny a zejména proč byla postavena Velká pyramida. Jako hrobka pro Cheopse? Nikoliv. Jako trezor pro královský poklad? Moc drahé. Jako místo pro chrám? Vzhledem ke tvaru nevhodné. Nebo snad jako boží dílo některé z biblických postav? Těžko prokazatelné.

Zdá se, že vysvětlení je daleko prozaičtější a vychází z původu těch, kteří stavby sami vymysleli. Cheops a ti, kteří byli s ním a dobyli Egypt s tak zdánlivě malým úsilím, pocházeli z Chaldeje. Slovo Chaldejec je synonymum pro termín astrolog. Tito lidé věřili, že určité objekty jako hvězdy a jejich pozice určují budoucnost. Nejspíše byla tedy pyramida takovým výstavním astrologickým projektem.

Astrologie, jak víme, obsahuje poměrně velké vnitřní nesrovnalosti a rozhodně není stabilním spolehlivým průvodcem do magie jevů.

Když si předchozí fakta shrneme, jaký nám z nich vyplyne závěr? Egypt pyramidy nevymyslel, jsou pro něj cizorodý prvek, import ze severovýchodu, z Mezopotámie. Podobně k pyramidám přistupovaly celé generace Egypťanů, kteří například Velkou pyramidu nenáviděli, neboť ji považovali za symbol své poroby.

Tehdejší život nebyl určován posvátnými knihami či hlubokým morálním kodexem, ale jednoduchou primitivní záležitostí. Nilem. Jestli bylo sucho nebo záplava, tyto faktory rozhodovaly o tom, jestli budou Egypťané slušní a budou dodržovat řád bohyně osudu Maat nebo se na to prostě vykašlou. Egyptské umění je delikátní, ale poměrně často se stereotypně opakuje, ani v něm není obsažen zdroj nevyčerpatelné imaginace.

A jak si představit takový každodenní život obyčejného člověka v Egyptě? Řekněme třeba středostavovského úředníka. Ráno se probudíte, zajdete do úřadu, kde sepisujete zrovna poslední údaje o stravování dělníků na jedné z pyramid. Po této stereotypní činnosti přijdete domů a podíváte se do schránky. Zrovna vám přišel nový hieroglyfický časopis (na papyru) s titulem Pohřebnictví a mumifikace. Přečtete si v něm o nové masti, která vám nageluje vlasy po smrti tak, aby vám trčely jako Elvisovi další dva tisíce let. Potom vám žena, která se právě vrátila od kadeřníka a moc hezky ji naonduloval vlasy, udělá pár placek na otevřeném ohni. K tomu si dáte do nosu nějaký zkvašený nápoj, ideálně pivo, a koukáte z okna. Máte výhled na ty největší pyramidy v Gíze, že ten dům taky stál majlant. Ono je to spíše taková malá krychlička.

V neděli zajdete do chrámu, kde, když prokličkujete mezi hromadou syčících hadů, obětujete nějakému zvířecímu bohu a pak jdete zase spát a tak to jde až do doby, kdy skončíte v chladné nehostinné kobce stísněný s těmi ostatními, kteří nemají na tak nóbl pohřeb jako faraoni.

Tak nějak vypadal život ve starověkém Egyptě. Brali byste ho? Nebo vám to něco připomíná?

Zdroje:

Jan Assman. Death and Salvation in Ancient Egypt. 2005. Cornell University Press.

František Lexa. Staroegyptské čarodějnictví. 1996 přetisk., originál 1923 Anomal.