Článek
Z pera filosofa Rudolfa Steinera, zakladatele waldorfského školství, jsou známy jeho pedagogické přednášky a osnovy pro výuku dětí podle poznatků duchovní vědy, jak má být výuka vedena a co má poskytovat. Vzhledem k úspěšnému rozšíření waldorfských škol po světě je zřejmé, že Rudolf Steiner věděl, co potřebuje dětská duše, aby se zdárně rozvíjela. Těžce nesl, že v procesu našeho vývoje se mýty a pohádky postupně ztrácejí, a byl přesvědčen, že děti by bez nich neměly vyrůstat.
Je obrovský rozdíl v tom, jestli děti smějí vyrůstat s pohádkami.
Síla pohádkových obrazů, které dávají křídla duši, se projeví až v pozdějším věku. Dospívání bez pohádek vede později k nudě a ke světové únavě. Je obrovský rozdíl v tom, jestli děti čtou pohádky, nebo jestli jim takové pohádky vytváříte sami. Bez ohledu na to, kolik pohádek čtete nebo vyprávíte svým dětem, nemají stejný účinek, když si je sami vytvoříte a řeknete je svým dětem. A to platí i o novodobých pohádkách tvořených filmovými umělci.
V dávných dobách dávaly náboženské myšlenky, mýty a pohádky duším světlo pro duchovní svět. Je pravdou říci, že se mýty a pohádky rozvíjely v raných dobách vývoje lidské rasy.
Pohádka, ve které se například objevuje čáp přinášející novorozené dítě, nebyla vynalezena v dávných dobách, aby dětem řekla nepravdu, ale vymyslel ji ten, kdo věděl, že při narození něco pochází z duchovního světa. Je pohádkou naší doby, když se věří, že při narození nové lidské bytosti je jediným procesem, který probíhá, fyzické spojení muže a ženy. Tohle je pohádka jednadvacátého století a „my sami to přece víme nejlépe“, že?
V kompozicích prastarých legend, pohádek a příběhů, které se moderním učencům zdají tak nesrozumitelnými, se poukazuje na démona, ďábla, čerta nebo na tajemnou neznámou andělskou bytost. Tajemství všech legend a pohádek spočívá v tom, že jejich obsahem byla původně skutečná zkušenost, vyplývající buď ze vztahu člověka k tajemné andělské bytosti, (dobru), nebo z jeho vztahu k ďáblovi, satanovi, (zlu). V legendách a pohádkách nacházíme někdy více a někdy méně hluboce skrytý motiv hádanky, něčeho utajeného, kde je třeba něco vyřešit, odpovědět na nějakou otázku – nebo motiv očarování, okouzlení.
Waldorfská výuka se snaží naučit děti znovu věřit v legendy, pohádky a mýty, neboť vyjadřují vyšší pravdu v nápaditých obrazech. A pak se naším zacházením s těmito pohádkami, legendami a mytickými příběhy budou zase naplňovat dětské duše.
Když byly v dávných dobách pohádky tak úžasně výstižné a bohaté na obsah, je to proto, že básníci, kteří je skládali, mohli konverzovat s gnómy a undinami, mohli jim něco říci a ne od nich jen něco slyšet. Na oplátku od nich lze slyšet mnoho věcí, které pak mohou být vetkány do podoby pohádek. Pro praktický duchovní život se tedy to, co se nám dnes jeví jako velmi fantastické, může stát nesmírně důležitým. Starověcí druidští kněží vyprávěli pohádky, které se nám dnes mohou zdát velmi elementární, ale které vycházely z nejhlubšího vhledu, aby pak z těchto tajemných zdrojů vyšel proud duchovního života.
Duchovní věda pojmenovává a učí poznávat celé řady nových bytostí, které se nemohou zviditelnit ve fyzické rovině, protože nesahají dolů až k fyzické podstatě; jejich tělesnost se skládá z astrální látky. Ságy a pohádky vznikly ze skutečného kontaktního styku s těmito bytostmi. V dřívějších dobách duchovní síly přinesly to, co by dnes moderní mysl nazvala zázraky, protože lidé měli tuto zkušenost s poznáváním nehmotných bytostí v oblasti snů a její zbytky se tak objevují ve velkém množství pohádek a ság. Ty postupně mizí, ale probíhaly přibližně tak, že jistá postava se setkává s duchovní bytostí, dostane otázku a ví, že odpověď musí dát do určité doby, kdy hodiny odbijí, nebo dodržet něco jako časový limit. Tento „motiv otázek“ je v pohádkách a ságách velmi rozšířený a je formou snového jasnovidného vědomí, které se nyní znovu objevuje v duchovním světě, jak již bylo popsáno.
Celkově vzato, popis toho, co se odehrává v duchovním světě, poskytuje ve všech případech cenné vodítko k pochopení mýtů, ság, pohádek atd. a umožňuje nám umístit je tam, kam patří. To je bod, který ukazuje, že všude, dokonce i v mentální kultuře současnosti, stojí evoluce za dveřmi duchovní vědy. Musíme se znovu naučit věřit v to, co jen abstraktní filozofie stigmatizuje jako ságu nebo pohádku. To, že jsme se tak dalece odklonili od chápání duchovního světa, poznamenává negativně všechny oblasti našeho života, včetně tvorby novodobých pohádek. Obávám se, že ani úporná snaha o „výrobu“ dalších a dalších pohádek, bez inspirace z duchovních zdrojů, nepřinese tolik očekávanou změnu.
Zdroje
Archiv Rudolfa Steinera - https://rsarchive.org/Search.php?q=fairy+tales&type=phrase-
Rudolf Steiner: Duchovněvědecká nauka o člověku
Rudolf Steiner: Výchova dítěte a metodika vyučování
Výchova a zdraví našich dětí, nakladatelství Fabula
