Článek
Moje kamarádka má starší sestru Jitku. Jitka je na první pohled velmi hezká a dle mého úsudku přitažlivá žena. Nejspíš si to nemyslím jenom já, už se nám párkrát stalo, že když jsme si s kamarádkou někam vyšly a přizvaly jsme i Jitku, bylo vidět, jak se na ni muži zálibně usmívají a někteří bez ostychu flirtují. Nejenom že je hezká, ale řekla bych, že má skvělý smysl pro humor a zkrátka se v její společnosti člověk cítí dobře. Ti, co Jitku neznají blíže, se mnohdy podivují nad tím, proč je ještě pořád svobodná. Vždyť by si mohla z toho zástupu nápadníků klidně vybírat.
Důkazem byla například situace, kdy Jitka nastoupila do nové práce jako účetní ve velké firmě. Okamžitě se kolem ní začali motat noví potenciální zájemci a zvát ji na schůzky. Ona ale všechny zdvořile odmítla. Dříve na nějaké to rande kývla, ale nakonec z toho k její smůle nikdy nic nevzešlo. Proč? Odpověď se nejspíš nabízí. Jitka se totiž nenarodila jako Jitka, ale jako Jirka. Miminko to bylo bezpochyby roztomilé, ale zkrátka a dobře nešlo o holčičku, nýbrž o chlapečka. Jirka vyrůstal v milující rodině s tradiční výchovou. Od rodičů dostával k narozeninám autíčka a další chlapecké hračky a nikdo se moc nepozastavoval nad tím, že si raději hraje se sestřinými panenkami a rád vozí kočárek. Je pravda, že fotbal ho bavil, prostě protože byl sportovně založený, ale po zápase spěchal domů, aby si mohl hrát se sestrou a jejími kamarádkami.
Ani ve škole mezi chlapeckou partu moc nezapadal, raději se dával do řeči se spolužačkami. V pozdějším věku se začal setkávat s narážkami na jeho sexuální orientaci. Jirka to prostě neměl jednoduché, ale v hlavě si udělal jasno už ve chvíli, kdy si svou osobnost začal uvědomovat. Jednoduše řečeno nechtěl být kluk, chtěl být holka. Nebyl ani první, ani poslední, komu se taková prekérní situace přihodila. Přesvědčit sám sebe o tom, kým ve skutečnosti je, bylo asi mnohem jednodušší, než o tom přesvědčit svoje nejbližší okolí. Jak takovou věc oznámit například rodičům?
„Mami, tati, já vlastně nejsem Jirka, ale Jitka.“
A když už se člověk odhodlá s něčím takovým rodičům svěřit, pak to nelze brát na lehkou váhu. Jirka patří k těm šťastnějším a nakonec se od rodiny podpory dočkal, ačkoliv maminka to po nocích několikrát oplakala a tatínek to potřeboval pár týdnů zapíjet v hospodě. Senilní a neustále popletené babičce v domově důchodců už nejspíš nebude třeba něco vysvětlovat, hlavně že počet vnoučat zůstává stejný. Sestra jediná to brala celkem přirozeně. Už dlouho totiž měla dojem, že brácha vlastně není tak úplně brácha. Dokázala s ním dobře probírat všechny holčičí záležitosti a byla za to ráda. A tak když jednou před rodiči prohlásila: „No tak jsme tady v baráku tři holky, to je toho,“ došlo ke všeobecnému smíření.
Jirka začal podstupovat hormonální léčbu a pravidelně docházet k psychologovi. Husté vlasy si nechal narůst a začal se líčit. Vousy mu naštěstí nikdy moc nerostly a na holení nohou byl už dávno zvyklý. S potěšením a klidným svědomím si taky začal nakupovat dámské oblečení. Za svou drobnější postavu mohl být konečně vděčný, ve škole si ho kvůli tomu kluci spíš dobírali a říkali mu sušinka. Nějaký čas to trvalo, Jirka si našetřil na plastické operace a během dvou let se z něj skutečně stala pohledná, mladá žena. Nyní už jen čeká na konečnou změnu pohlaví.
Jak už bylo řečeno, v tomto momentě se Jitka prochází po ulicích s dobrým pocitem, že se za ní muži otáčejí. Cítí se být ženou, ale jak se zdá, muži to zatím vnímají jinak. Upřímnost je pro ni ve vztahu důležitá a není jí příjemné někoho balamutit. A tak občas přijme návrh na schůzku, ale vzápětí má potřebu říct pravdu o tom, kým byla a kým je teď. Je možné, že s definitivní změnou pohlaví bude pro její nápadníky jednodušší přijmout fakt, že Jitka je vlastně neobyčejná žena. Dosud se ale žádný z těch, kteří o ni zprvu projevili zájem, neuměl s realitou smířit. Jitka se dočkala všemožných reakcí. Někteří muži se projevili jako chápaví a dokázali o tom tématu mluvit, ale víckrát už se neozvali. Jiní se vypařili hned po tom, co se omluvili, že si musí odskočit. Našli se i takoví, kteří se nechovali zrovna přívětivě.
Jitka je nicméně pořád optimistka a věří, že ten pravý člověk, se kterým stráví svůj život, na ni teprve čeká. Já osobně si říkám, že při dnešním množství nově identifikovaných pohlaví to mohlo dopadnout mnohem hůř. Co třeba takový aerogender, který prý mění pohlaví podle svého okolí? Nebo takzvaný apagender – tak se nazývají osoby, které jsou vůči svému pohlaví apatické. Říkám si, jestli si tuhle skupinu nevymysleli muži a neoznačují tak svoje chladné manželky. A úplně nejhorší bude asi blurgender. Tento typ lidí prohlašuje, že má víc než jedno pohlaví, která ale nejdou identifikovat. Takže buďme rádi, že Jitka v tom má jasno!
