Článek
Plánovala jsem cestu do Brna a vyšlo mi to na komunální a senátní volby. Tak jsem si vyřídila voličský průkaz a šla mu to hodit.
A proč zrovna jemu? Jsem také z Moravy, ze Slovácka. Ale teď žiju jinde a sleduju ho i ze zahraničí. Ne že bych viděla každé jeho video a znala každé slovo, to asi neví vetšina voličů, ale postupně jsem o něm získávala povědomí. Zaujal mě upřímností a smyslem pro humor.
Česká republika je hluboce rozdělena na dva kmeny. Což by nevadilo, jen kdyby tyto kmeny nebyly nesmiřitelné. Z běžného politického střetu ideálů se stal souboj o to, kdo uštědří druhému větší nadávku, kdo koho poníží víc, kdo se komu víc vysměje, kdo koho víc dehonestuje. Nepoužívají se argumenty, zůstala jen sprostota. Takový stav, kdy se politici nedokážou domluvit a sjednotit ani na krocích důležitých pro bezpečnost země, vnímám jako nebezpečný.
Situace je děsivá i v tom, že se lidé napadají dokonce uvnitř svých vlastních kmenů. Stačí, když někdo z kmene vysloví jiný názor na věc, a hned dostane bídu. Pak raději všichni davově mlčí, což opět nikam nikoho neposouvá, ba naopak.
Ta nenávist a pohrdání druhou partou jsou tak silné, že už nikdo nevnímá a neslyší argumenty a reaguje se jen na emoce.
Já jsem to taky měla. Když se stal Zeman prezidentem a následně Babiš premiérem, bylo to nesnesitelné. Vždy, když jsem je slyšela mluvit, začala mě osahávat nenávist a opovržení. Tahle toxická rakovina se snažila dostat do mé hlavy a chtěla, abych tím nakazila další lidi. Protože jsem následně musela tu svoji frustraci z těch dvou politiků vylévat na druhých. Bylo to silnější než já a velice špatně se tomu odolávalo.
Ale pak jsem si to začala uvědomovat a zjistila, že tím spouštěčem jsou oni dva. Že oni ve mně startují tyto negace. Tak jsem vzala odvahu a vypla je. Přestala jsem je poslouchat, co říkají, jejich hlasy, pohrdavý a arogantní tón, který to celé rozjížděl.
Teďka jsem ve fázi, kdy si dokážu přečíst, co říkali, a nerozčílím se, ale zakroutím hlavou nebo si povzdechnu. Už tam ale není ta nenávist. To se snažím dělat i v diskuzích, ale pravda je, že mě občas ty emoce ještě pořád přemůžou. Ale dělám na tom.
Nestalo se to ze dne na den. Trvalo to několik let a ještě tento proces trvá, ale už v jiné fázi. Během toho procesu jsem zjistila, že ta kmenovost mě také zaslepovala. Že pak člověk vůbec neslyší, a následně nemá šanci porozumět druhému. Že pak není možné se s kýmkoliv dohodnout, protože už slyšíte jen sebe, ale ne toho druhého.
V takové atmosféře se nedá dělat nic pro Českou republiku nebo její občany, a už vůbec ne dělat smysluplnou zahraniční politiku.
A tady se dostáváme k jádru Grolicha.
Ten jako zatím jediný přichází s kampaní a komunikací, která se nesnaží někoho ponižovat nebo na něj shazovat vinu, že za všechno může. Dělá si srandu ze svých oponentů, ale spíš tak, že tím humorem odráží útoky než aby je ponižoval.
Další pozitivní věcí vnímám jeho transparentnost. Říká, jaký má plán nebo co připravuje, a následně to zveřejní. Zároveň všude nevytrubuje, že je best in JMK. Má nějakou dávku pokory a příčetnosti.
Možná proto, že je právě ten proklatý lidovec. Ono totiž, když věříte, že vás něco převyšuje, tak tu pokoru máte přirozeně ve výbavě. Ale když si myslíte, že nad vás není a přijdete si nenahraditelní, tak pak působíte povýšeně.
A co na mě také udělalo dojem, bylo to, že neřeší tolik politickou příslušnost, ale je pro něj důležitější schopnost se dohodnout a něco třeba zlepšit. A také to, že politiku vnímá jako službu, ne jako výtah k moci.
Navíc je mladý, vtipný, umí si udělat srandu i ze sebe, má elán a chuť něco měnit a posouvat dopředu. Je pozitivní a nejede tu nekonečnou linku hejtu.
Může zlepšit politickou kulturu a třeba i zvýšit důvěru lidí v politiky. Neříkám, že za rok, ale v horizontu deseti let by se to mohlo znatelně zlepšit. Bylo by dobré, aby se stal on tou opozicí obou kmenů a ukázal jim, že to jde dělat i lépe a třeba by se další strany přidali. Stejně už jsme všichni z tohoto stavu unavení.
Takže možná jsem nešla ani tak volit lidovce jako spíš někoho, kdo ztělesňuje moje představy o tom, jak nastavit jiný směr.
Žiju ve Skotsku a s přítelkyní máme kavárnu. Ano, s přítelkyní. A přestože si uvědomuju, že je v KDU-ČSL pořád dost lidí, kteří chtějí vést svaté války proti homosexuálům, šla jsem do toho. Vsadila jsem si na Nové lidovce.
Vím, že Grolich ani samotní Noví lidovci nemávají kolem sebe duhovými vlajkami a nemluví o lidských právech. Ale pro mě lidská práva nejsou jen rovnost, ale také lidská důstojnost. A ta mi přijde, že dostává na frak mnohem víc, právě v tom jak se chováme k těm se kterými nesouhlasíme.
Věřím, že když se začnou politici mezi sebou konstruktivně a bez nálepkování bavit bez ohledu na partaj, může být ČR mnohem kvalitnější zemí i spojencem, protože bude možné se na něčem dohodnout. Teď se vše jen blokuje a prodražuje.
Nejde o to, aby každý s každým souhlasil, ale aby každý dostal možnost říct svůj názor a obhájit ho argumenty, aniž by byl dehonestován. Přeci když někoho poslouchám, tak s ním nemusím souhlasit. Ale nesouhlasit se dá i slušně a věcně.
Proto mám ideu, že pokud hejtman s panem Kšiltovkou pojedou tuhle pozitivní vlnu i v Senátu, zvýší se šance, že uspějí i ve Sněmovně. A to by v tom byl čert, aby se to manželství pro všechny pak neprosadilo, ale už úplně v jíné atmosféře.
Ano, je to tak. Jsem naivní idealista a ti tady, myslím, také chybí.
Proto držím novému senátorovi, jeho týmu a Novým lidovcům palce. Budu se je snažit podpořit a budu sledovat, jak kráčí tou trnitou cestou kritikům a posměváčkům navzdory.
Pokud zklame, bude to nepříjemné, ale i s tím se vyrovnám. Nebylo by to první a asi ani poslední zklamání. Zaslepenosti bylo dost. Je potřeba dospět a brát věci, jak jsou, a smířit se případně i s krutou pravdou.
Protože pravda někdy může bolet, ale nakonec vás osvobodí.
