Článek
Veřejnoprávní média, jako je Česká televize nebo britská BBC, hrají důležitou roli při zpřístupňování významných sportovních událostí široké veřejnosti. Přesto však ne vždy jsou schopna vysílat všechny prestižní turnaje a zápasy. Hlavním důvodem ale není nezájem o sport nebo že by chtěli ochudit koncesionáře o zápasy. Důvody jsou různé, ať už je to způsob, jakým se prodávají vysílací práva, jejich stále rostoucí cena dosahující astronomických částek nebo sdílená práva na vysílání apod.
Práva na vysílání sportovních soutěží, jako je Wimbledon, mistrovství světa ve fotbale FIFA nebo olympijské hry, se prodávají prostřednictvím výběrových řízení, která organizují samotní pořadatelé nebo jejich obchodní partneři. Televizní společnosti podávají nabídky několik let před začátkem soutěže a nekupují jednotlivé zápasy, ale celý balík vysílacích práv na celý turnaj nebo na několik ročníků. V době uzavírání smlouvy přitom nikdo neví, kdo bude hrát finále ani zda se do závěrečných bojů probojují domácí sportovci.
Před podáním nabídky proto televize pečlivě zvažují ekonomickou stránku celé investice. Odhadují sledovanost, veřejný přínos i to, zda si mohou nákup práv dovolit. Veřejnoprávní média hospodaří převážně s prostředky z televizních poplatků a mají pevně stanovený rozpočet. Na rozdíl od komerčních televizí si nemohou dovolit neomezeně zvyšovat nabídky a přeplácet konkurenci.
Třeba komerční televize financují nákup sportovních práv především z reklamy nebo z příjmů z placených sportovních služeb. Proto můžete vidět různé zápasy na předplacených platformách, kde třeba uvidíte zároveň víc reklam. Díky tomu mohou za atraktivní soutěže nabídnout vyšší částky a získat exkluzivní práva. Veřejnoprávní televize jsou proto nuceny pečlivě vybírat, které sportovní události budou vysílat samy, které budou sdílet s jinými vysílateli a kterých se z finančních důvodů vzdají. Třeba u přenosů FIFA a některých zápasů, které se hrají třeba ve 4 ráno, je zřejmé, že sledovanost bude menší. Proto je návratnost té investice skromnější.
Proto se může stát, že ani mimořádně atraktivní nebo historický zápas není na veřejnoprávní televizi k vidění. Nejde o rozhodnutí učiněné těsně před utkáním, ale o důsledek smluv uzavřených dlouho před začátkem turnaje. Pokud práva získá jiný vysílatel, veřejnoprávní televize je zpravidla nemůže dodatečně odkoupit jen proto, že se z konkrétního zápasu stala mimořádná sportovní událost.
Konkrétně u finále Wimbledonu se stala situace, kdy sice ČT usilovala o práva na vysílání přenosu a nabídla částku, kterou ale skupina TV Prima přeplatila a práva na vysílání získala. Někteří politici a samozřejmě i občané okamžitě začali obviňovat ČT, že to dělá schválně, aniž by se namáhali si o situaci cokoliv zjistit. Tento příklad neochoty zjišťovat si informace jasně ukazuje pohodlnost lidí vstřebávat jakékoliv zprávy bez špetky kritického myšlení, vlastní úvahy a ochoty si cokoliv dohledat a tvrzení ověřovat. Stačí, když sdělení zapadá do jejich představy o černobílém světě nebo dané situaci.
V UK jsou trochu jiná pravidla. Existuje něco, čemu se říká „listed events“. To znamená, že finále Wimbledonu nebo mistrovství světa ve fotbale musí být dostupné zdarma pro širokou veřejnost. Proto se práva často dělí – například BBC a ITV si rozdělí zápasy mistrovství světa nebo BBC sdílí některá práva s Warner Bros. Discovery. Stalo se tak i při mistrovství světa ve fotbale, kdy BBC neodvysílala čtvrtfinálový zápas mezi Norskem a Anglií ne proto, že by nechtěla, nemohla nebo neměla peníze, ale proto, že tento zápas byl vysílán na platformě, se kterou práva sdílela.
V Česku se podařila podobná věc s přenosy FIFA. Takto ji popsal ředitel divize Sport ČT Jiří Ponikelský: „Mistrovství světa ve fotbale 2026 je svým rozsahem mimořádné a v mnohém se liší od předchozích turnajů. Rozdělení zápasů mezi ČT a Novu nám umožňuje dát prostor ve vysílání i jiným divácky atraktivním sportovním svátkům v daném období, jakými jsou cyklistická Tour de France, domácí mistrovství světa v hokejbalu a mnoha dalším. Základní princip rozdělení utkání zůstává stejný – fanoušci uvidí všechna utkání ve volně dostupném vysílání.“
Také jsem tomu nerozuměla, proč ne každá veřejnoprávní stanice vysílá prestižní zápasy, a proto jsem se o to zajímala, než jsem začala kritizovat něčí práci.
Tak prosím nenaskakujme tak rychle na hejt jen proto, že se nám to hodí do našich představ o někom, koho zrovna máme nenávidět. Sport má být fér, tak to někdy zkusme aplikovat i v životě.
