Článek
Jak všichni už víme, v pondělí došlo na pražské I. P. Pavlova k dopravní nehodě, při níž se střetl vůz řízený poslancem Filipem Turkem s vozidlem zdravotnické služby převážejícím krev. Podle zveřejněných kamerových záznamů měl vůz zdravotnické služby zapnuté výstražné majáky a Turkovo auto, luxusní SUV Mercedes-Benz třídy G, pokračovalo rovně z odbočovacího pruhu. Právě tato okolnost se po zveřejnění dalších videí stala jedním z hlavních témat celé události.
Mně tato situace spíš připomíná manýry, které byly typické pro politiky v komunistickém Československu.
Způsob, jakým se komunističtí papaláši chovali na silnicích, představoval projev absolutní moci a bezohlednosti vůči běžným občanům. Pro tyto prominenty platila na silnicích absolutní přednost. Policie jim pomocí vysílaček ručně zajišťovala plynulý průjezd na zelenou a doprovodná vozidla bezohledně vytlačovala civilní auta do příkopů, aniž by kádry musely dodržovat rychlostní limity. Některé vozy byly dokonce opancéřované. Měly hmotnost více než 4 tuny, takže to byly těžkopádné obří stroje.
Hlavní pilíř této papalášské praxe spočíval v absolutní beztrestnosti a strachu. Pokud vládní vůz způsobil dopravní nehodu, viníkem byl automaticky prohlášen běžný občan. Státní bezpečnost (StB) a tehdejší policie incidenty okamžitě utajily, svědkům vyhrožovaly vězením a pozůstalí se nikdy nedočkali odškodnění. Tento systém organizované zvůle je dnes jasně dohledatelný v archivech Ústavu pro studium totalitních režimů, v technických specifikacích dochovaných pancéřových vozů (např. Škoda VOS) i ve veřejných svědectvích samotných vládních řidičů.
To by si asi přál i Turek, aby mu každý uhýbal a on nemusel stát v koloně s ostatním plebsem. Asi proto jezdí i obřím autem. Jestlipak je už také obrněné?
Naštěstí dnes žijeme v demokratickém státě. Nejsme ve fázi, kdy by policie politikům automaticky uvolňovala cestu, nevyšetřovala jejich jednání nebo kdy by média nemohla o podobných událostech svobodně informovat. Právě proto doufám, že celá nehoda bude důsledně vyšetřena a že budou vyvozeny nejen případné právní, ale i politické důsledky. A nebo se také může stát, že se změní pravidla silničního provozu pro ministry a neministry a policie bude muset opět nahodit „zelenou vlnu“, aby Turek při příjezdu do práce nikoho nezranil.
Já ale doufám, že i Andrej Babiš pochopí, že Filip Turek nedělá ostudu jen Motoristům sobě, ale také ohrožuje občany a vlastně i Babišovu pozici a pohled na členy i nečleny vlády.
Nejde totiž o první kontroverzi spojenou s Filipem Turkem a dopravními předpisy. Už dříve čelil kritice kvůli zveřejněným záběrům vysoké rychlosti, přičemž jeho vysvětlení vyvolalo řadu pochybností. Ani tentokrát podle mého názoru nezvolil přístup, který by odpovídal veřejnému činiteli.
V západních demokratických zemích se politici samozřejmě také dopouštějí dopravních přestupků nebo způsobují nehody. Rozdíl však bývá v tom, že pokud se pokusí své postavení zneužít k tomu, aby unikli odpovědnosti, mívá to kromě právních následků často i vážné důsledky politické. Veřejnost očekává, že lidé ve veřejných funkcích půjdou příkladem, nikoliv že budou pravidla ohýbat ve svůj prospěch.
Právě proto si myslím, že pokud se potvrdí porušení dopravních předpisů, neměla by celá věc skončit jen právním posouzením. Poslanec má reprezentovat občany a svým chováním přispívat k respektu k pravidlům. Jestliže opakovaně vyvolává pochybnosti o svém vztahu k dopravním předpisům a svými kroky ohrožuje bezpečnost ostatních, je podle mě na místě nést i odpovědnost politickou. Takové jednání nepředstavuje příklad hodný následování, ale spíše varování, jak by se veřejný představitel chovat neměl. Jestli to nevadí ani jeho voličům a jeho spolustraníkům, pak je to spíš jejich smutná vizitka.
