Albánie od vysokých hor až po průzračné pláže za týden

Albánie byla dlouho v mém hledáčku. Během uplynulých let se z opomíjené země, kam se turisté báli jezdit, stala rychle rostoucí populární destinací, která lákala na příznivé ceny.

Ačkoliv mně někteří přátelé varovali na růst cen a rychle rostoucí hotelové komplexy na pobřeží, výsledný dojem z této země byl více než příznivý.

Letenka do hlavního města Tirany vyšla na pár tisíc. Na lince si zde konkurují hned dvě nízkonákladové společnosti a k tomu ještě české Smart Wings.

Výhodou bylo, že jsme návštěvu Albánie naplánovali na dobu mimo sezónu. V první polovině října tak nejenže nebyl žádný problém sehnat ubytování, ale ještě k tomu bylo za směšně nízké ceny. Voda v moři navíc stále lákala k osvěžujícímu koupání.

Pro ilustraci: noc pro jednoho ve doulůžkovém pokoji se pohybovala kolem 200 Kč na osobu. I ceny v restauracích byly vesměs nižší než v Česku. Celkově vyšel týdenní pobyt včetně letenek, restaurací i půjčení auta na zhruba 12 tisíc na osobu.

Auto jsme si nakonec půjčili skrze kontakt kamaráda, a i jeho předání byl sám o sobě zážitek. když jsme přišli na určenou adresu, stálo uprostřed ulice nastartované a nikde nikdo.

Následně se objevil muž, který chtěl pouze podepsat jeden papír a mohlo se jet. Jako první jsme vyrazili na sever do vesnice Theth, jež bývá výchozím místem pro cestu do okolních hor.

Ráno jsme se vydali na známý trek do Valbone, který se může pyšnit na osmnácti kilometrech převýšením 1100 metrů. Jelikož jsme vyrazili až později před polednem, stihli jsme pouze polovinu trasy na vrchol Valbonského průsmyku ve výšce necelých 1800 metrů nad mořem.

Čekal nás úžasný výhled do okolní krajiny a krásné přírodní scenérie. Na vrcholu nám dělali společnost místní potulní psi, kteří však byli spíše přítulní než agresivní.

Druhý den jsme nemohli vynechat ani atrakci jménem Blue eye neboli modré oko. Po nedlouhém treku dojdete k vodopádu ústícím do průzračného jezírka, kde se můžete i vykoupat.

Cestou na jih Albánie jsme pak nemohli minout pevnost tyčící se nad městem Skadar, ležícím u stejnojmenného jezera. Opět jde o velmi fotogenické místo nabízející jedinečné výhledy do širokého okolí.

Za návštěvu stojí rovněž pláž a kaňon Gjipe, nabízející autentické přírodní scenérie. Jen místní cesty jsou poměrně zarostlé a infrastruktura pro turisty byla po svém vybudování podle všeho nechána svému osudu. Plošina nad kaňonem s výhledy tak je spíše pro odvážné.

Dobrým výchozím bodem pro výlety do okolí je město Saranda. My jsme odsud udělali i jednodenní výlet na ostrov Korfu. Už jen cesta lodí stála za to, jelikož můžete obdivovat pobřeží i mořský život. A hlavní město řeckého ostrova nabízí mnoho kulturních i kulinářských atrakcí, že den uteče jako voda.

Kromě místních krásných pláží na jihu Albánie nevynechejte starověké naleziště Butrint. Jeho historie sahá do římských dob a jeho poloha na výběžku obklopeném mořem je unikátní. Množství památek vystačí na několikahodinovou prohlídku, kterou vám zpříjemní místní želvičky i všudypřítomné kočky.

Po návratu do hlavního města jsme stihli před odletem ještě návštěvu lanovky Dajti Express. Ta vás vyveze vysoko nad rušné a smogem zamořené velkoměsto, a kromě čistého horského vzduchu si užijete klidné místo nabízející opět nádherné výhledy i možnost občerstvení. Pokud máte více času, můžete ho využít i jako výchozí bod pro vycházku do okolních hor.

Albánie toho nabízí samozřejmě ještě mnohem více. Toto byl jen rychlý výcuc z toho, co podle mého úsudku stojí za návštěvu.

Místa, která bych rád ještě v této zemi navštívil čítají dlouhý seznam. Přesto jsme toho i tak za týden stihli poměrně dost. Přes různé zvěsti je v zemi stále velmi levno a zároveň úroveň služeb i zážitků bohatě uspokojí i náročnějšího cestovatele.

Možná je ta poslední možnost se sem vydat, než stejná touha učiní z tohoto místa další tuctovou dovolenkářskou destinaci.