Článek
Hnutí Antifa se stalo celkem dobrým strašákem některých (povětšinou krajně pravicových) politiků. Ti nabyli dojmu, že pomůže, když své politické oponenty budou nálepkovat jako stoupence tohoto hnutí ve snaze je zdiskreditovat. Už jen tato snaha by pro nás měla být velkým varováním. Ale pojďme hezky popořadě.
Co to je Antifa
Antifa vznikla v roce 1932 v Německu jako radikální ochrana proti vzestupu nacismu, přičemž za ní stála komunistická strana.
Hned o rok později ji Adolf Hitler nechal rozpšášit. Na scéně se opět objevuje v 80. letech, přičemž s komunisty už nemá od té doby nic společného. Jejím cílem je především bránit projevům vzrůstajícího neonacistického a krajně pravicového hnutí.
Ne náhodou je tak trnem v oku všem autoritářům a fašistům, kteří se její aktivizace velmi obávají. Snaží se jí všemožně zdiskreditovat. Nejdál zašel americký prezident Donald Trump, který se sám opírá o krajně pravicové proudy a hnutí a který označil Antifu za teroristickou organizaci. Jeho krok zopakoval i maďarský premiér Viktor Orbán.
Samotný krok přitom nedává logiku z prostého důvodu. Antifa totiž není žádnou centrálně řízenou organizací, ale spíše volným seskupením lidí se stejnými myšlenkami. Nemá žádné sídlo, aparát ani jednotnou ideologii. Už vůbec se nedá mluvit o tom, že by Antifa dělala nějaké teroristické činy.
Ochrana před neonacisty
Antifa působí i na území České republiky, kde hlavně v devadesátých a nultých letech sehrála důležitou roli v obraně proti neonacistickým bojůvkám a ochraně subkultur, na které se neonacisté zaměřovali, jako jsou třeba anarchisté, punkeři a další styly, které byly vyznavačům krajní pravice trnem v oku.
Tam, kde její příslušníci chybí, najednou neonacisté beztrestně napadají například demonstrace a nebo hudební kluby, které jim jsou trnem v oku.
Sám autor těchto řádků zažil snahu neonacistů v roce 2007 na výročí křišťálové noci projít pražským židovským městem. Byli to právě radikální antifašisté, kteří tehdy dali neonacistům pořádně za vyučenou.
Pravdou je, že právě členů Antify, kteří neměli problém s přímou konfrontací se neonacisté nejvíce obávali.
V tomto kontextu je varovné, když i někteří čeští politici se snaží pomocí spojení s Antifou pošpinit své soupeře.
Snaha o dehonestaci
Jedná se třeba o Petra Macinku, který takto zaútočil na Ivana Bartoše.
„Jedna věc je nevhodný černý humor se zpožděním 15 let. Mně třeba vadilo daleko víc, že tři roky byl vicepremiérem Ivan Bartoš, který se ne v humoru, ale zcela vážně účastnil akcí teroristické organizace Antifa, podporoval vystupování z NATO a tak dále,“ uvedl Macinka v reakci na chování svého kolegy Filipa Turka, který otevřeně hajloval a sbíral předměty s nacistickou tematikou.
Také Karel Havlíček papouškoval tvrzení o Antifě jako teroristické organizaci, čímž chtěl pošpinit Piráty.
Pokud nějaký politik používá podobnou rétoriku, je na místě opravdu zpozornět. Buďto danou problematiku vůbec nezná a vychází z mylných předpokladů a nebo je jeho jednání naopak cílenou snahou rehabilitovat krajně pravicové proudy ve společnosti.
Ke které z těchto skupin patří pánové Havlíček a Macinka už nechám na čtenářích.
