Článek
Je mi patnáct let, už nějakou dobu si na tehdy populární komunikační platformě ICQ píšu s dívkou, se kterou jsem se před nedávnem seznámil. Vše vypadá dobře, takže plánuji společné rande v kině.
Jenže z ničeho nic se dívka odmlčí a přestane komunikovat i prostřednictvím sms. Bez jakéhokoliv vysvětlení ukončí veškerou komunikaci.
Přístup, který mi tehdy způsobil několik bezesných nocí tehdy ještě neměl své jméno. Dnes se mu říká ghosting, podle anglického výrazu pro ducha (ghost). Volně přeloženo ze sebe tedy uděláte ducha.
Výraz se v poslední době celkem přetřásá, protože se s podobným chováním lidé (alespoň v mém okolí) setkávají čím dál častěji.
Ghosting jako generační záležitost
A tyto pocity potvrzují i oficiální statistiky. Podle webu Thriving Center of Psychology se s ghostingem setkalo neuvěřitelných 84 % lidí z generace Z a mileniálů.
Poté, co se jim situace stala, pak lidé nejvíce cítili emoce jako zmatek, smutek, bolest, zklamání a rozmrzelost.
Navzdory tomu všemu si přitom tři ze čtyř respondentů výzkumu myslí, že ghosting je v určitých situacích vhodný, a téměř dvě třetiny ho udělali někomu jinému.
Jak v textu upozorňuje klinický psycholog Alexander Alvarado, může se jednat o takzvaný cyklický ghosting, což je forma obranného mechanismu, kdy člověk nechce být zraňován, ale přitom dělá to samé jiným.
Z průzkumu rovněž vyplynulo, že Generace Z ghostuje více (77 %) než mileniálové (61 %) a také ho více dělají ženy než muži.
Jaké důvody pak nutí lidi k podobnému chování? Hlavním je podle průzkumu to, že nemají zájem pokračovat ve vztahu. Mezi další příčiny patří vyhýbání se konfrontaci nebo přehnaná očekávání. Téměř třetina lidí uvedla, že to dělají, protože mají sami problémy s duševním zdravím.
Většina lidí přitom po ghostingu cítila úlevu a jen 70 % se cítilo provinile.
Proč bychom ghosting neměli provozovat
Ghosting přitom může být pro druhou stranu velmi zraňující. Jde také o nedospělé jednání, kdy se jedinec neumí postavit k sociálním vztahům čelem.
Schopnost říkat i nepříjemné věci nebo ukončit vztahy (ať už kamarádské, romantické nebo sexuální) patří k základní výbavě dospělosti. Pokud nechceme, aby s námi někdo jednal neurvale, chovat se k ostatním s respektem je první věc, kterou bychom se měli naučit. Jinak dochází k výše popsanému přenášení toxických vzorců dál a pomyslný kruh se nikdy neuzavře.
Pokud nejde o vyložený stalking nebo nepříjemné nahánění, měli bychom být schopni dát druhému najevo, jaké jsou naše pocity.
Jenom zdravá schopnost komunikace z nás totiž dělá zdravé osobnosti, které jsou připravené zvládat ve vztazích i mnohem složitější výzvy, než je nechtěná komunikace.
