Článek
V prvé řadě bych rád uvedl, že jsem rád, že můj text rozvířil debatu. Ostatně od toho také tato platforma je. Méně už jsem spokojený s tím, jakou formu autor reakce zvolil. Z jeho textu mám totiž dojem, že uvedeným pojmům buď vůbec nerozumí, a nebo schválně klouže po povrchu. Ale jak zní staré pořekadlo „Není každý den posvícení“.
Pojďme však ke konkrétním výtkám, ke kterým se rád vyjádřím:
Poukazování na podreprezentaci mladých není ageismus
"Za prvé musím rázně odsoudit naprosto ageistický diskriminační tón anonymního autora s nickem „Kritický mileniál“.
Tak jako je ve slušné společnosti nepřípustné hodnotit někoho kvůli jeho barvě kůže, rase nebo náboženství, je v roce 2024 naprosto nepřijatelné hodnotit někoho optikou jeho věku. Stejně jako nemůže nikdo ovlivnit, zda je Rom, nebo Polák, stejně nemůže ovlivnit plynutí času a s tím spojený věk."
Hned na začátku přišel argumentační faul. Nevím jestli Petr Kolman můj text vůbec nečetl a nebo ho nepochopil. V každém případě nerozumím tomu, proč při jeho komentování používá výraz „ageismus“, který má celkem přesné vymezení.
Můj text je založený na tom, že určité věkové skupiny v populaci dle průzkumů mají rozdílné pohledy na některé společenské otázky. Pokud je nějaká z věkových skupin nadreprezentována, a jiná naopak podrerezentována, znamená to, že některá témata se do politického diskurzu třeba vůbec nedostanou a jiná jsou bagatelizována.
Ostatně ve svých textech si dám záležet na tom, abych měl svá tvrzení doložená odkazy. Kromě dat k zastoupení jednotlivých věkových skupin a názorů těchto skupin na společenské otázky jsem mimo jiné odkzoval na text, ve kterém si sami příslušníci nejmladší generace stěžují na to, že je ti starší neposlouchají a jejich témata jsou upozaďována.
V dalším z odkazů pak senátorka za Piráty Adéla Šípová potvrzue tu samou zkušenost ze Senátu: „I když už to jsou dva roky, tak jsem stále ve stejné situaci. Také docela řeším, co s tím. Někteří kolegové jsou třeba o 40 let starší a ono se to v náhledu na některé věci pozná,“ líčí své zkušenosti s tím, že tíha mluvit o „svých“ tématech na půdě Senátu je často těžká, protože kolegové je necítí jako problém.
Výše zmíněné skutečnosti samozřejmě neznamenají, že by starší generace byla horší, nebo že by se jejich hlasu nemělo naslouchat. Dokonce neznamenají ani to, že by zástupci této generace byli monolitem, který mluví jedním hlasem.To je naprosto chybné čtení toho, co jsem napsal.
Ostatně úplně podobné pseudoargumenty padají v debatě o rovném zastoupení žen v politice. Zde však také aktivisté netlačí ženy proto, že by byly lepší než muži, ale protože jejich hlas je nyní méně slyšet, což opět vytváří nerovné postavení ve společnosti a zamezuje artikulaci některých témat, která muži řeší méně (například počet míst ve školkách, zkrácené úvazky, bezpečné přechody u škol atd.).
Čemu pomůže Istanbulská úmluva?
Za druhé - autor v textu osvědčil, že vůbec nechápe smysl, postavení a účel Istanbulské úmluvy.
Opět naprosté nepochopení etxtu, protkané navíc zabarvenými útoky typu: „To je pokus o nějakou předaprílovou legraci?“
Konkrétně jsem napsal toto: „Ani tyto okolnosti však nedonutily Senátory se zamyslet nad obsahem projednávané úmluvy, která se snaží přesně podobným případům zabránit a místo toho se utvrzovali ve svých stanoviscích, založených buď na neznalosti, nebo vyložených dezinformacích.“
Zabránění jsem myslel případ zneužívání dívky a sexuálního násilí obecně, nikoliv konkrétní výrok soudu. Istanbulská úmluva je spíše symbolický dokument, zároveň však nabádá k přijetí určitých opatření, která by směřovala k snížení podobných případů.
Namátkou:"Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost."
Nebo:"Strany zajistí na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci."
Samotná ratifikace úmluvy samozřejmě se sexuálním násilím nepohne, pokud budou její výstupy ignorovány, může však nastavit trend vedoucí k lepší prevenci a následnému řešení podobných činů.
Kritika soudních verdiktů je v demokratickém státě přípustná
A jeho příklad s tresty za znásilnění od brněnského soudu, aniž by znal spis, je přímo flagrantní. O to více rozumím včerejších slovům předsedy ústavního soudu váženého pana Josefa Baxy, který odsuzuje stále častější perfidní útoky na nezávislost českých soudů.
Tady už mi zůstává rozum stát. Celý spis veřejný není, ale odůvodnění ano. A to jsem si přečetl důkladně, stejně jako výpověď dívky, která se po vynesení rozsudku opětovně pokusila o sebevraždu.
Možná má pan Kolman schopnost vidět věci, které ostatní nevidí, každopádně bych rád znal odpověď na otázku, kde přesně napadám nezávislé soudnictví. Ve svobodné a demokratické splečnosti, kterou se kolega blogger jinde zaklíná, platí, že o rozsudku se smí diskutovat a případně ho i kritizovat, stejně jako je možné kritizovat práci policie, novinářů, nebo třeba řidiče autobusu, který vás během cesty do práce trhnutím donutí použít akrobatických výkonů. To vše nijak nenaznačuje, že bychom soud jako takový nerespektovali.
„Skutečnost, že část senátorů zvolených za SPOLU hlasovala proti Istanbulské úmluvě, rozhodně nijak zásadně nejde proti zájmům mladých lidí. Proti jejich zájmům, jde mnohem více např. uvažované zavedení výpovědi bez důvodu nebo nedostupnost vlastního bydlení a desítky dalších konkrétních každodenních věcí.“
S první částí souhlasit nemohu, tu druhou však rád podepíšu. Ano, na tom, že vyhazov bez udání důvodu nebo nedostupnost bydlení je problém, se jistě shodneme.
Sečteno - pro běžného mladého člověka ze spodních deseti milionů je Istanbulská úmluva, i přes její mediální gargantuovské „přefukování“ reálně marginalitou.
Já bych možná toto hodnocení raději nechal na těch, kterých se přímo týká. Ostatně dvě kolegyně tu svůj názor celkem jasně vyjádřily.
Aby se z toho nestal nekonečný pingpong, nechávám tentokrát diskusi pod článkem otevřenou.
