Článek
Událostí poslední dní a týdnů dokázaly silně zamávat s důvěrou veřejnosti vůči vládě. Na stranu druhou, zas tak silná nebyla ani předtím. Nyní je ale společnost postavena před dosud nevídaný skandál, který snadno zamaskuje probíhající šetření kolem STANového Dozimetru i další díl nekonečného seriálu „Čapák“. Skandál je o to horší, že i mediálně je dobře „prodejný“, podstata (praní špinavých peněz) morálně zcela jasná (jako neakceptovatelná) a navíc tři měsíce před volbami. Sice za pár týdnů budou Češi řešit odjezdy na dovolené a politika s přibývajícími stupni Celsia bude klesat na významu, do voleb se ale tato událost propíše intenzivně.
Takticky i politicky všechno špatně
Problém morální i taktický představuje reakce ministerského předsedy Fialy. Hlasování o důvěře ustál – snad výměnou za skandál STANu s Dozimetrem („my jsme podrželi vás, vy podržíte nás“). Nabídl naprosto nedostačující řešení – rezignace pouze jedné z několika zainteresovaných osob, ministra spravedlnosti Blažka. Ukazuje se, že do procesu byli namočení i ostatní, včetně ministra financí Stanjury (ODS) nebo náměstka Dvořáka (STAN). Tito jmenovaní by rozhodně již neměli v politice co pohledávat. Otázkou je, zda o celé události věděl Petr Fiala. Jsou dvě varianty a ani jedna není dobrá. Pokud nevěděl o přijetí miliardového daru, selhal jako šéf – premiér, a ukázal tím neschopnost vládu řídit. O to horší se celá situace jeví, když ministrem spravedlnosti je spolustraník, nadto jeho kolega a spolupracovník z Brna. Věděl-li o celé události, je to rovněž velmi problematické. Obě varianty by měly vyústit v přijetí politické odpovědnosti, tj. rezignace, neboť jej buď staví do pozice člověka neschopného, anebo morálně nepřijatelného. Demise celé vlády by neměla tak velké důsledky co do stránky funkční (jen tři měsíce do voleb) a umožnila by aspoň zčásti si zachovat slušnou tvář – tedy to, co nám koalice Spolu slibovala před volbami.
Další neakceptovatelnou skutečností je nominace Evy Decroix (ODS) za Pavla Blažka. Je to stejně problematické jako setrvání Víta Rakušana (STAN) na ministerstvu vnitra po vypuknutí kauzy Dozimetr. Ministrem spravedlnosti se měl stát alespoň někdo ze STANu, ne-li nestranný odborník. Vrhá to špatné světlo na celou záležitost, totiž značné riziko ututlání celé kauzy a nemožnost ji ukázat na světle kompletní.
Politicky i takticky správným řešením by ovšem bylo odstoupení celého vedení ODS. Neidealizujme si, že bychom se definitivně zbavili kmotrů, lobbistů a jinak kontroverzních osobností. Avšak vedlo by to k určité očistě, která by na voliče zapůsobila i psychologicky pozitivním dojmem.
Udělá ODS to, co je třeba?
Logika bývalého premiéra Babiše „Nikdy neodstúpím, nikdy…“ se stala bohužel vlastní i Petru Fialovi. Politickou odpovědnost v dostačující míře nevyvodil.
Celá věc může mít (a bude mít) i důsledky ve volebních preferencích, byť prozatímní průzkumy zatím výrazné trendy neukazují (ale třeba i proto, že byly měřeny ještě v době, kdy celá věc byla teprve na začátku). Voliči vládních stran Babiše asi volit nepůjdou. Po průšvihu s bitcoiny nemusí jít ale volit vůbec. Oslabení koalice Spolu tak povede ke zvýšení zisků hnutí ANO, Stačilo! či SPD, a to třeba nikoliv jen v absolutních, ale vlivem výpadku řady voličů i v relativním číslech.
A právě zde nastává možný velký problém. ANO není zcela typickým protiunijním a proruským uskupením. Ostřejší výroky A. Babiše nelze brát tolik vážně, už jen proto, že se mění zhruba stejně jako počasí. Proruským směřováním či ohrožením liberální demokracie po vzoru Maďarska či Slovenska by vážně ohrozil svůj byznys. Babišovi jsou sympatičtí maximálně Motoristé, kteří se potácí na pětiprocentní hranici. Osud vládních stran je nejasný, o sněmovní většině si mohou nechat zdát.
Jisté je, že o složení vlády se Babiš minimálně pokusí. Jednou z jeho variant je i vláda menšinová. V takovém případě by se Babiš musel hodně často obracet k ostatním se značnými kompromisy. A zde může dojít k ohrožení demokracie po vzoru Slovenska či Maďarska, pokud se bude obracet za antisystémovými SPD a Stačilo!. A tato dvě uskupení budou tím silnější, čím slabší budou současné koaliční strany. Budou-li koaliční strany aspoň tak silné, že si ponechají „kontrolní podíl“ na takové menšinové vládě, lze zabránit řadě značných škod i ztrátě mezinárodního kreditu. Není tedy čas, po vzoru hesla „Děláme, co je třeba“, vyklidit pole dosud bezúhonným straníkům z ODS a provést tak resuscitaci upadající trojkoaliace?
