Článek
Na křižovatce
Pětikoalice zdůrazňovala nutnost prozápadního směřování a chlubila se svou zahraniční politikou. Varovala prakticky přede všemi opozičními či mimoparlamentními stranami s odůvodněním, že „teď jde o všechno“ a že Česko stojí na křižovatce. Po volbách všichni ihned odmítli jakkoliv jednat a odebrali se do opozice, kde to bude jistě vřít a křídlo Petra Fialy v ODS je neudržitelné, stejně jako projekt SPOLU.
Nová vláda se tak rýsuje jako většinová, složená z trojice stran – hnutí ANO, Motoristé sobě a SPD. Již nyní se ukazuje, že udržení takto rozdílných subjektů (v hnutí SPD zostřených ještě řadou jiných osobností, jako je například Jindřich Rajchl), bude extrémně náročné, pokud vůbec možné. Rozpočtové priority Motoristů a Babiše jsou zcela rozdílné, pohled na zahraniční politiku u ANO a SPD je snad ještě kontrastnější.
Budeme tak mít vládu složenou ze strany jednoho muže, ze strany nové, s prapodivnými vazbami na miliardáře Chlada a Klause a strany, která byla stranou jednoho muže. Jenže teď je tam takových mužů (zejména Jindřich Rajchl) povícero. A to nepřinese nic dobrého. Problém takové vlády bude zejména v neefektivitě, nepružnosti a v rozdílných pohledech na zahraničně-politické otázky. Tedy přesně to, před čím nás tak varovaly strany pětikoalice.
Úloha dosluhujících vládních stran
Nabízí se zde otázka. Jestliže nás tak mocně před volbami varovali, bezpečnostní a zahraniční otázky stavěly vysoko nad jakékoliv jiné, proč tak rychle vyklízí pozice? V jejich zájmu, aspoň podle jejich slibů, nebylo aby bylo u moci SPD, reprezentant protizápadního směřování.
Koalice SPOLU se za chvíli stane minulostí, řada vlivných osobností z ODS uznává, že je to dosluhující projekt, už jen kvůli kroužkování lidovců, jejichž voliči jsou v této disciplíně zběhlejší než v otčenáši. Lidovci už nějak přežijí, větší otazník visí na TOP09, která je svým programem blízká asi hlavně STANu a s koncem výrazných osobností (Kalousek, Schwarzenberg) už nemá mnoho co nabídnout. Piráti mohou slavit, z fáze klinické smrti se dostali do sněmovny se ziskem několikanásobného množství hlasů. Zkrátka to, co platilo před volbami, vůbec nyní platit nemusí.
Z vládních stran mám zkrátka dojem, že nás sice oprávněně varovaly před riziky vlády SPD, avšak v okamžiku, kdy se představa přetavila do skutečnosti, uklidí se do opozičních lavic, do ruky popcorn a budou pozorovat, jak nestabilní trojkoalice povede zemi kdovíkam. Sám Babiš nemůže být s touto situací spokojen a do budoucna jistě rozhádaná SPD mu nepomůže.
Jestliže rizika, před nimiž nás vládní strany tolik varovaly, jsou tak velká, proč takovému vývoji jen nečinně přihlížejí? Proč se nedomluví s Babišem na něčem jako opoziční smlouvě? Lidé z ODS nejsou vůči ANO natolik kritičtí jako Piráti či STAN a v lecčems, zejména v podnikatelském prostředí, by našli společnou řeč. ANO není v zahraničně-politických otázkách natolik rozdílné, v lecčems by se daly udělat i kompromisy. Podporou menšinové vlády by si ODS či lidovci (STAN a Piráti jsou vyloučeni i pro tuto variantu, byť je seberacionálnější) uchovali vliv na hlavní politické otázky a zároveň tolik „nezamazali ruce“. Politika je o pragmatismu a prosazení nikoliv všeho, ale největšího možného.
Současné postoje vládních stran jsou tedy poměrně pokrytecké. Jejich varování před Ruskem atp. bylo velmi intenzivní, teď riziko reálně vzniklo a místo aby se snažili tomu zabránit, strkají hlavu do písku a nechávají si to „vládě vyžrat“. Pak se ale nabízí skutečná otázka, zda svá varování mysleli opravdu vážně a nebyl to vlastně jen prazvláštní marketingový tah.
Pozn.: Ačkoliv dosluhující vláda je čtyřkoalicí, v textu je záměrně použito označení pětikoalice, neboť postoje Pirátů jsou v této záležitosti totožné s postoji vládních stran.
Reference:
