Článek
Současný chemický průmysl se neobejde bez fosilních zdrojů. A to ve dvou směrech. Jednak je to, jako pro řadu jiných oborů, palivová základna (přičemž energetická náročnost chemického průmyslu je ve srovnání s jinými obory enormní a měřit se může maximálně s hutnictvím), jednak zdroj surovin. Ze zemního plynu se vyrábí řada dalších sloučenin, které zpracovává hojně plastikařský průmysl. Nebo třeba se z něj získává vodík, základ pro výrobu čpavku, hnojiv, kyseliny dusičné a dalších základních anorganických (nebo i organických) chemikálií. Z ropy se nevyrábí zdaleka jen benzin a nafta, ale ohromná škála produktů, které nalézají uplatnění pro další zpracování. Ropa kdysi trochu vyhrála nad uhlím, ale i dnes je černouhelný dehet základní surovinou např. pro barvářský průmysl. Role chemie v každodenním životě je naprosto nezastupitelná.
Pokles srovnatelný s obdobím pandemie
Podívejme se nyní na tvrdá data. Chemický průmysl v České republice zaměstnává na 130 tis. lidí, hodnota produkce byla v r. 2023 rovna 15 mld. eur (asi 375 mld. korun). Export činil 485 mld. korun, dovoz v témže oboru byl na 672 mld. korun. V evropském měřítku jsme významným, nikoliv nejdůležitějším výrobcem. Na počet obyvatel asi desetkrát větší Německo má produkci 15krát větší, tj. kolem 218 mld. eur. Ukazuje se zde ale ohromný problém, od třetího kvartálu roku 2021 pokleslo využití kapacit chemického průmyslu z 83,1 procent na nynějších 74,3, tj. zhruba stejně, jaký byl vykázaný pokles v době vrcholící pandemické krize (2. Q 2020)!
Tyto problémy korelují se zvyšujícími se ceny energií a také jejich nepředvídatelností. Ivan Souček, ředitel Svazu chemického průmyslu, v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že zatímco v minulých letech tvořila energie v ceně produkce jednotky procent, v nynější době se nejnáročnější chemické výroby vyšplhaly až na desítky procent. A to při skutečnosti, jak podotknul, že marže výrobců na chemických produktech koreluje mezi 5 – 10 procenty, znamená, že výroba se stává velmi ztrátovou. A to vysvětluje třeba i uvedené propouštění, které zahájil i jeden z největších chemických hráčů na světě – koncern BASF v Ludwigshafenu.
Obezřetnost před investicemi
Nízká rentabilita, a především obavy z budoucího vývoje (který posouvá chemii spíše na východ, přičemž je nutné říct, že technologicky i personálně je nám Čína dnes rovnocenným soupeřem) se odráží i na stáří výrobního zařízení – výrobní zařízení je v Číně staré průměrně 16 let (ovšem předpokládejme, že Čína rostla ohromným tempem skoro z nuly), v USA (to je již srovnatelnější pro Evropu) kolem 20 let a v Evropě je to neuvěřitelných 36 let.
Ivan Souček dále v rozhovoru uvedl, co vše by museli evropští výrobci udělat proto, aby dosáhli cílů Green Dealu – tj. uhlíkové neutrality, do roku 2050. Investice přímo spojené s nutnými, z evropské legislativy vyplývajícími změnami by vyšly v horizontu dvaceti let asi na 20 mld. eur, přičemž by znamenaly kompletní přechod od uhlí a plynu na elektřinu, jejíž potřeba by se zdvihnula pětinásobně (jak by toho bylo možno docílit, když se uzavírají uhelné elektrárny a stavba těch jaderných ani zdaleka nepostupuje podle potřeby?). A to prosím uvažujme, že by se chemičky zabývaly pouze přestavbou energetiky a dále by „vařily“ v onom 36 let starém kotli.
Představa, že někdo bude ochoten investovat takové prostředky, je podle mého soudu naprosto zcestná. Chemie v Číně a v Indii udělala tak obrovský krok kupředu (bohužel mnohdy díky naprosté ignoraci nějakého patentového práva a ochrany duševního vlastnictví), že přesunout tam i velmi náročné (technologicky i energeticky) výroby by neměl být problém. A pokud by se někdo přeci jen zdráhal, pak jsou tu USA s mnohem levnějšími energiemi, bez přebujelé byrokracie a likvidačních emisních povolenek.
A je to samozřejmě i energie. Průmysl potřebuje stabilní zdroj elektřiny. Stabilní po stránce kvality dodávek i ceny. V minulosti chemičky řešily zdroj individuálně, a i dnes v ČR má většina velkých chemiček vlastní zdroj tepla (resp. páry) a elektřiny.
Ohroženo na 43 tisíc lidí
Pokud vás nic z výše uvedeného nezdvihlo ze židle, tak závěr rozhovoru s předsedou Součkem to udělá. V případě pokračujících tendencí utlumování chemických výrob, které jsou samozřejmě způsobené nízkým odbytem a nekonkurenceschopností, může dojít k poklesu zaměstnanosti v českém chemickém průmyslu asi o jednu třetinu, což je přes 43 tisíc osob! To není, spolu s neutuchajícími problémy v automobilovém sektoru, jejichž důsledkem bude rovněž propouštění, opravdu malé číslo.
Je třeba apelovat na unijní politiky, aby konečně začali revidovat Green Deal, nejlépe jej úplně zastavili. Svět od doby, kdy GD začal vznikat, ušel dlouhou cestu. K jednacímu stolu o nové podobě takových opatření je třeba přivolat i ekonomy, techniky, právníky, vědce. A ideology nahradit skutečnými ekology. Problémy, které by to jinak způsobilo, by nakonec vedly k pádu Unie i Evropy a nesmírným hospodářským problémům. Vzpomeňme si třeba také na to, jaké důsledky měla celosvětová krize ve 30. letech.
Reference:
[2] Hospodářské noviny, 6. 2. 2025
