Článek
Český průmysl se rozhodně nenachází v dobré ekonomické kondici. Jak uvedly na začátku ledna Seznam Zprávy, meziroční pokles výkonnosti českého průmyslu se zvýšil ze říjnových 2,1 na 2,7 %. Pokud se navíc podíváme do uplynulých pěti let a vidíme zde velkou ekonomickou katastrofu s názvem covid, následovanou válkou na Ukrajině, je takové číslo ještě děsivější a vlastně jen potvrzuje postupný pád nejvýznamnějšího sektoru české ekonomiky.
Úpadek energeticky náročných oborů v Čechách
Člověk znalý výše jmenovaných firem a technických oborů si uvědomí, že především Spolana a bývalý Mitas jsou energeticky značně náročné výroby, byť ani potravinářská výroba neprobíhá bez potřeby energií. S energetikou mají největší potíž dva obory – hutnictví a chemický průmysl, kde je spotřeba energie enormní. Jedná se tedy o obory, které z hlediska doby života ve světě drahých energií budou mít nejkratší čas. Navíc, nejen Spolana má finanční problémy, jak uvedl server Seznam Zprávy v červenci loňského roku, chemická divize Agrofertu v roce 2023 značně klesla, přičemž nejhoršího výsledku dosáhla valašská Deza s rekordní ztrátou 62 milionů korun.
S koncem určitých oborů, jako je hutnictví či zmiňovaná chemie, je třeba si uvědomit několik podstatných faktů. Končí sice ekologicky problematické výroby, díky čemuž se téměř okamžitě zlepší životní prostředí v okolí závodu. Avšak výrobky těchto podniků ze světa nezmizí, výroba neratovického kaprolaktamu není srovnatelná s výrobou disket, psacího stroje nebo snad parních lokomotiv, věcí, pro které díky pokroku není odbyt. Stejně tak hutnický sektor. Také je nutné pojmenovat hlavní příčinu – vysoké ceny energií. Energetický trh v Evropě je dlouhodobě likvidován obrovskými změnami, které má na triku především Německo se svojí bezprecedentně nezodpovědnou energetickou politikou, zdůvodněnou snahou o ekologii. Se svými plynovými elektrárnami ale nemají ani ekologii, ani lacinou energii. Ovšem ovlivnění jednotlivých národních ekonomik stran Německa a EU je obrovské.
Podíl Evropy
Jestliže považujeme za příčinu vysoké energie, které jsou z velké části dané nezodpovědným přístupem politických sil napříč západní Evropou, a bude snaha takovou situaci řešit (byť je možné, že až za několik let, v okamžiku ještě masivnějších ekonomických problémů – dnes se bavíme o třech firmách s 900 propuštěnými zaměstnanci, v průběhu let může být počet nul v takovém čísle mnohem větší), nedojde k obnově takových výrob. Jednak je to dost finančně náročné (zejména chemický a hutnický průmysl není něco, co lze smontovat během jednoho roku), jednak zmizí lidé, kteří jsou schopní takové podniky řídit a nebo v nich pracovat i třeba na zdánlivě nekvalifikovaných pozicích. Odejde tzv. know-how, jako se to již „povedlo“ v textilním průmyslu rozesetém na severu Čech, de facto takový útlum probíhá i v těžebním sektoru (OKD) atp. Ještě více je tímto ohroženo rovněž energeticky ohrožené sklářství, které potřebuje krom kvalifikovaných lidí i lidi velmi manuálně zručné. A navíc, bude v těchto oborech ukončen i vývoj, čehož o to ochotněji využijí asijští a američtí konkurenti. A že by se do vývoje chtělo vysokým školám, když nebudou existovat firmy, kteří se na něm budou podílet, je naivní.
Za znepokojující lze považovat i dění v USA. Trumpova ekonomická politika může být značně nevypočitatelná, avšak bude-li se Trump držet svého legendárního hesla „Make America Great Again“, nelze očekávat, že nevyužije neuspokojivého hospodářského stavu na starém kontinentě.
Přesah může mít taková situace i do ukrajinského konfliktu. Tento článek si neklade za cíl obhajovat či rozporovat podporu Ruskem napadané země, ale jestliže Ukrajinu podporujeme a zároveň je nutné se vyzbrojit, je potřeba získat na takové akce dostatek peněz. Skomírající průmysl a přibývající nezaměstnaní nemohou logicky být zdrojem příjmů, nýbrž spíše výdajů už tak napjaté státní kasy. Nemluvě o zbrojení, v němž Evropa není soběstačná a se stoupajícími ekonomickými problémy ani nebude. Konflikty posledních několika let a například i pandemie potvrzují, že není možné se dívat na ekonomiku jen tržně, nýbrž i strategicky.
V současnosti je proto nutné provést důkladnou revizi všech opatřeních k regulaci ekonomiky a energetiky. Zrušení emisních povolenek, rozvolnění Green Dealu a podpora stabilizované energetiky jsou naprostými nutnostmi k návratu do aspoň přijatelného stavu evropského hospodářství. Zároveň tím nechci tvrdit – neřešme ekologii. Ta je klíčová, budování průmyslu s co nejmenší uhlíkovou stopou, s co nejmenším podílem na ničení přírody a planety, by mělo být naším prvořadým cílem. Je však potřeba takové řešení provést racionálně, se zohledněním všech ekonomických, ekologických, technických i právních faktorů a postupovat pokud možná co nejvíce v součinnosti s jinými státy (zejména USA, zde je nutné apelovat i na současné politiky, aby mírnili své pocity vůči Trumpovi a snažili se o maximalizaci racionálního jednání). Navíc pokud se nám podaří udržet a zefektivnit vývoj v průmyslovém odvětví (a to by již vyšlo na celou knihu možných opatřeních, které možná začínají už podporou techniky někde na I. stupni ZŠ a končí u daňového zatížení firem tvořících nové vynálezy a zboží s vysokou přidanou hodnotou), lze docílit toho, že evropské firmy budou produkovat kvalitní výrobky ekologickou cestou, lidé dostanou „německé platy“ a Evropa přestane být kdesi na konci pomyslného maratonu, nýbrž v jeho začátku.
Zdroje:
