Odvrácená strana práce letušky (nejen) Emirates

Celý můj příběh najdete na krizovkanacestach.cz

Pracovní náplň letušky zahrnuje spoustu úkonů a vrcholem našich povinností není pouze otázka „chicken or beef?“. Taky už vůbec nechodíme do práce vždy s nadšením, které potom (více méně) vidíte na palubě letadla. Často je to jen maska, kterou si nasazujeme, aby cestující měli hezký začátek nebo konec dovolené.

Za závěsy galley se toho děje mnohem víc, než nejspíš tušíte. Většinu času tam panuje chaos (divili byste se, jak snadno můžete nacpat pět lidí do prostoru 1×3 metry a přitom být schopni normálně pracovat), navazují se nová přátelství, ale taky pomlouvají ostatní členové crew i pasažéři (zaručuji, že minimálně jednou jste mezi nimi byli i vy).

Nejprve bych ráda poukázala na to, jaký zápřah pro naše tělo tahle práce je. Během prvních tří měsíců létání jsem stihla dostat otravu jídlem, dvakrát zánět v oku (nebo alergickou reakci - záleží, jakého doktora se zeptáte) a na pár dní kompletně přijít o hlas. Podle mě slušná sbírka na čtvrt roku.

Když začnete létat, spánek se opravdu stane tou nejdůležitější prioritou. Když zrovna nespím, tak o spaní přemýšlím a jen odpočítávám hodiny, kdy konečně budu moct položit hlavu na polštář. Pokud jste přemýšleli, jak vypadá život běžné letušky v Dubaji, nejspíš jste si v hlavě malovali idylickou představu o tom, jak každý den někam vyráží, jednou týdně si odskočí na párty na jachtu a v mezičase přemýšlí, do jaké nóbl restaurace zajde dřív. Realita? 70 % volného času tvoří právě spánek. Jednou jsem zvládla spát 16 hodin v kuse, jindy jsem zase roztáhla závěsy a zjistila, že je 7 hodin večer - pokrčila jsem rameny, najedla se a šla zase spát. Zbylých 30 % se úměrně dělí na přebalování kufru, uklízení, sebepéči a když se poštěstí, i vaření. Až na konci seznamu najdete ten pověstný dubajský život na vysoké noze.

Na layoverech potom nastává dilema. Tam je to buď, anebo - buď zůstanete na hotelu, budete dohánět nedospalé hodiny, anebo vyrazíte ven objevovat. Samozřejmě že fotky z layoverů, které vidíte na profilech letušek vypadají pohádkově, ale ve velké většině případů je to právě na úkor spánku.

Další věc, kterou vám veřejně žádná crew nepřizná je, jak se v téhle práci často cítíte osamoceně. Teď si možná říkáte, že to nedává vůbec smysl, když práce letušky je práce s lidmi v té nejvýstižnější podobě. Jasně, denně potkáte stovky lidí, společně s dalšími crew se dáte do řeči a strávíte spolu několik hodin na layoveru. Ale po příletu zpět do Dubaje si navzájem řeknete „Tak čau, užívej si dál lítání a doufám, že budeš mít fajn život!“ a to je s největší pravděpodobností naposledy, co se uvidíte. A jste opět sami. A co těch pár přátel, které jste si během výcviku udělali? Tak ti lítají všude možně po světě zrovinka v ty dny, kdy jste v Dubaji. Nebo jste tak unavení, že ten jeden den volna mezi lety raději věnujete spánku, než utužování sociálních vztahů.

Další perličkou je, že vám to úplně rozhodí stravovací návyky. Snídaně ve 4 ráno? Žádný problém! Na nočním letu už kafe nezabírá, tak sáhnete po těch výborných malých čokoládičkách z business třídy? Sem s nimi! Přejíst se na hotelové snídani, protože všechno vypadá tak dobře? Jasňačka! Nebo ochutnávat místní kuchyni, i když z toho občas dostanete již zmiňovanou otravu jídlem? I tak to za to stálo! (nestálo). A pak nad sebou kroutíte hlavou a dumáte, jak je možný, že je vám ta sukně nějaká uplejší.

Tak, tady to máte, práci letušky bez filtru. Realita, která je tak trochu veřejným tajemstvím, ale v marketingových reklamách ani popisu práce je nenajdete. Nedivím se - kdo by to pak dělal. Pravda je taková, že si člověk musí stanovit priority, jako zdraví, spánek a zdravý životní styl, aby tuhle práci zvládl ukočírovat dlouhodobě. I tak smekám před všemi Emirates crew, kteří oslavili své desetileté, mnohdy i vyšší, výročí.

Účel tohoto článku nebylo si postěžovat na práci letušky (kterou jsem si vysnila už jako malá, haha), ale požádat, že až příště uvidíte letušku, která ten den třeba není úplně nejmilejší osoba pod sluncem, nemějte jí to za zlý. Zkuste se zamyslet, co vše musí zvládnout a strávit, aby došla na ten let odpočatá, usměvavá a připravená všem pomoci. Protože vstávat ve dvě v noci a chodit spát v sedm ráno 10× do měsíce není sranda. Je to opravdu setsakramenská dřina.