Článek
Dívka jménem Marta Orellana si jako obvykle hrála s ostatními dětmi v guatemalském sirotčinci, když ji zavolali na ošetřovnu. Lékaře, kteří tam na ni čekali, viděla poprvé v životě. Mluvili anglicky a v rukou drželi podivné lahvičky a injekční stříkačky. Teprve devítileté dívce nařídili, aby si lehla na lehátko a roztáhla nohy. To, co následovalo, ji poznamenalo na celý život. Na hrůzu, kterou tehdy prožila, si živě vzpomínala i ve svém stáří, kdy se o svou zkušenost konečně mohla podělit s veřejností. Tvrdila, že tehdy byla s nejméně deseti dalšími dívkami infikována syfilidou. Ne každý, kdo se nechtěně stal součástí nelidské studie, se však stáří dožil. Marta byla jednou z mnoha obětí guatemalských experimentů, které někteří připodobňují k těm, které páchalo nacistické Německo.
Slibný cíl, katastrofální provedení
Pohlavní nemoci a především syfilida představovaly u amerických vojáků velký problém. Byly jedním z nejčastějších důvodů, proč byli muži z armády propouštěni. Po skončení druhé světové války se tak tyto choroby staly předmětem zájmu mnoha amerických vědců, kteří si kladli otázku, zda by včasné podání penicilinu po expozici mohlo zabránit rozvoji infekce. Myšlenka to byla slibná, problém však spočíval ve zvoleném způsobu testování. Rozhodli se totiž, že nejjednodušší a nejrychlejší cestou bude, když lidi záměrně nakazí a následně je budou zkoumat. Bylo však nemyslitelné, že by se takto neetická praktika prováděla na nic netušících amerických občanech. Kdyby se o tom veřejnost dozvěděla, mělo by to nedozírné následky. Vědcům tak bylo jasné, že experimenty musí probíhat v jiné zemi a brzy se dohodli na vhodném kandidátovi - Guatemale.
Vedením experimentů, financovaných mimo jiné i Panamerickou zdravotnickou organizací, byl pověřen muž jménem John Charles Cutler. Již měl s podobnou studií zkušenosti, tehdy mu však zkoumaní vězni v americkém státě Indiana dali k záměrnému nakažení souhlas. V guatemalské věznici, kde všechno začalo, však byla situace jiná. Vědci nejdříve platili nakaženým prostitutkám, aby měli s vězni pohlavní styk. Tento způsob nákazy však brzy shledali příliš pomalým a neefektivním. Přistoupili tak k invazivnějším metodám a zároveň svůj výzkum rozšířili o nové subjekty.
John Charles Cutler, muž, který vedl guatemalské experimenty.
Zaměřili se na zranitelné skupiny lidí
V průběhu let 1946 až 1948 vědci nakazili kapavkou, syfilidou nebo měkkým vředem více než 1300 lidí. Byli mezi nimi vězni, vojáci, sexuální pracovnice, pacienti psychiatrických léčeben i sirotci. Léčeno bylo přibližně 700 z nich, přičemž není známo, jestli úspěšně nebo ne. Během experimentu zemřelo 83 lidí. Způsoby, jakým vědci nic netušící guatemalské občany nakazili, byly hrozivé. Některým byl infekční materiál podán injekcí, jiným vědci rozedřeli kůži a vzniklé rány následně infikovali. Zrůdnost experimentů dokládá především dochovaný popis nákazy jedné z pacientek psychiatrické léčebny.
Jmenovala se Berta a syfilidu jí vpravil injekcí sám Cutler. Po několika týdnech si zapsal, že se jí objevily léze na rukou a nohou a na některých místech se jí začala rozpadat kůže. Krátce poté následovala poznámka, že se zdá, že Berta brzy zemře. Přesto jí ten samý den aplikoval hnis od jiného pacienta s kapavkou do obou očí a dalších míst. Současně ji znovu infikoval syfilidou. Po několika dalších dnech plných utrpení Berta zemřela.
Čtyři pacientky psychiatrické léčebny, které byly infikovány syfilidou.
Odhalení po více než půl století
Zrůdné experimenty byly ukončeny až v roce 1948. Přesný důvod není známý. Veřejnosti však zůstaly z velké části skryty až do roku 2003, kdy Cutler zemřel. Historička Susan Reverby v té době procházela jeho staré dokumenty a náhodou narazila i na zápisky z Guatemaly. Když si je přečetla, upozornila na ně a započalo vyšetřování. V roce 2010 se guatemalskému lidu omluvila tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clinton, ministryně zdravotnictví Kathleen Sebelius i prezident Barack Obama. Žádná omluva už však nemohla napravit škody, které experimenty napáchaly.
Reverby zároveň veřejnosti připomněla i jinou studii, na které se Cutler podílel. Jednalo se o experiment z Tuskegee, při němž vědci zkoumali vývoj syfilidy u Afroameričanů a záměrně jim zatajili účinnou léčbu.
Když se mluví o neetických lékařských experimentech, jen málokdo si vybaví studii z Guatemaly. Přestože svou brutalitou patří k nejhorším experimentům na lidech 20. století, často zůstává ve stínu známějších případů. Dodnes však ukazuje, že vědecký výzkum musí mít hranice, které nelze překročit bez ohledu na to, jak ušlechtilý se může zdát jeho cíl. Ve chvíli, kdy se z člověka stane pouhý prostředek k dosažení výsledků, přestává být věda službou lidem.
Zdroje:
