Článek
V dnešní době podléhají lékařské experimenty přísným pravidlům. Lékař musí pacienta o všem informovat, sdělit mu pravdivou diagnózu i možnost léčby, avšak tak tomu vždy nebylo. Než se lidstvo propracovalo k této podobě, prošlo časy, kdy lékařské experimenty vypadaly úplně jinak. Některé byly kontroverzní, jiné zkrátka kruté a nehumánní. A právě takovým případem byl experiment z Tuskegee.
Vyšetření a jídlo zdarma
Příběh začíná roku 1932 v americkém státě Alabama. Lékaři dali místním afroamerickým obyvatelům skvěle znějící nabídku. Jednalo se o bezplatné vyšetření s jídlem zdarma. Pro místní farmáře, kteří se často potýkali s finančními problémy, šlo o nabídku, která se neodmítá. Cílem experimentu však bylo něco úplně jiného, mnohem temnějšího, než kdokoliv z obyvatel mohl tušit.
Výzkumníci vybrali 399 mužů trpících syfilidou a 201 zdravých obyvatel, kteří tvořili kontrolní skupinu. Nikomu nesdělili pravdivou diagnózu, namísto toho jim sdělili, že mají zkrátka „špatnou krev“, na kterou mužům podávali placebo ve formě minerálních doplňků a jiných látek, které nemají na syfilis žádný účinek.
Lékař podává pacientovi placebo.
Přestože výzkumníci zprvu plánovali, že na konci experimentu poskytnou pacientům léčbu, došly jim finance a místo toho, aby experiment ukončili, rozhodli se pokračovat. To, že pacienti nedostanou léčbu, jakou potřebují, nikoho netrápilo. Naopak, snažili se, co jen mohli, aby se pacienti nedozvěděli pravdu. Tento tajný program pod záštitou ministerstva zdravotnictví nakonec trval dlouhých čtyřicet let.
Pomalá smrt
Syfilis je pohlavně přenosná bakteriální infekce, která má nenápadný začátek, ale pokud se neléčí, může mít hrozný konec. Nemoc probíhá ve čtyřech stádiích. V prvním stádiu se na těle pacienta objeví bezbolestný vřed, kterého si spousta lidí ani nevšimne, a který po pár týdnech sám zmizí.
Ve druhém stádiu přichází vyrážka, horečka, bolest svalů, únava nebo vypadávání vlasů. Poté nemoc přechází do latentní fáze, která může trvat roky. V této fázi se nemoc příliš neprojevuje, ale přesto je v těle stále přítomná. V pozdním stádiu, po desítkách let neléčení, může syfilis způsobit selhání srdce, rozpad nervového systému, ochrnutí, slepotu nebo demenci.
Přestože se v roce 1945 začal k léčbě syfilidy ve velkém používat penicilin, muži žádnou skutečnou lékařskou péči nedostali. Skutečným cílem byl výzkum průběhu neléčené syfilidy a to, že muži bez potřebné léčby s velkou pravděpodobností zemřou, bylo podle výzkumníků zkrátka nutné zlo.
Americké Středisko pro kontrolu nemocí se vyjádřilo jasně: „Obvodním lékařům bylo nařízeno, aby daným mužům nijak nepomáhali. Bylo rozhodnuto, že budou sledováni až do smrti.“
Zničené životy i rodiny
Hrozivý experiment vyšel na světlo světa až po dlouhých čtyřiceti letech. Zasadil se o to především pracovník ministerstva zdravotnictví Peter Buxtun, který o nehumánnosti experimentu informoval své nadřízené. Když se ani potom nic nezměnilo, kontaktoval média.
Studie byla ukončena až v roce 1972, kdy se informace o hrůzném experimentu dostaly na titulní stranu New York Times. Účastníkům a jejich potomkům vláda zajistila léčbu a vyplatila odškodné, avšak zemřelým již život nic nevrátilo.
Jeden z účastníků experimentu v Tuskegee.
Vědecký výzkum měl strašné následky. Více než sto mužů zemřelo, onemocněly také jejich manželky, které byly po celou dobu v přímém ohrožení, aniž by o tom věděly. Devatenáct dětí se narodilo s kongenitální syfilidou, což je závažná nemoc, která může způsobit těžké poškození zdraví dítěte. Mezi nejčastější komplikace patří deformace kostí, zvětšení jater a sleziny, poškození zraku a sluchu, neurologické poruchy, nebo dokonce smrt. Vše jen potvrzuje morální selhání obrovského rozsahu, protože se všemu dalo předejít včasnou léčbou.
V roce 1997 se americký prezident Bill Clinton obětem experimentu formálně omluvil a označil studii za rasistickou. „Co se stalo, se nedá vzít zpět, ale můžeme ukončit mlčení,“ řekl, „můžeme přestat odvracet hlavu. Můžeme se vám podívat do očí a konečně jménem amerického lidu říct, že to, co udělala vláda Spojených států, bylo hanebné a je mi to líto.“ V tu dobu bylo naživu už jen osm účastníků experimentu.
Zdroje:
