Článek
Bylo ráno 6. srpna roku 1945 a mladý muž Cutomu Jamaguči se právě chystal na cestu domů. V japonském městě Hirošima strávil pracovně už tři měsíce a těšil se, že konečně zase uvidí svou manželku a malého synka. Když se s kolegy vydal na nádraží, uvědomil si, že v ubytovně zapomněl svoje osobní pečetidlo, bez kterého by nemohl odjet. Nechal jít kolegy napřed, zatímco se pro něj vrátil na pokoj. Když spěchal zpátky na nádraží, uslyšel strašlivý hluk. Bylo právě 8:15, když vzhlédl k obloze a oslepil ho ostrý záblesk.
První peklo: Hirošima
Jamaguči se nacházel zhruba tři kilometry od epicentra výbuchu atomové bomby nazvané „Little Boy“, když ho oslnila silná záře a tlaková vlna ho srazila k zemi. Praskl mu ušní bubínek a cítil, jak se mu spaluje kůže na obličeji i rukou.
„Ženu, která kráčela jen pár metrů ode mě, exploze doslova rozprášila, zmizela beze stopy,“ popisoval později.
S vypětím všech sil se doplazil do příkopu, kde se schoulil a čekal, až peklo pomine. Když po chvíli otevřel oči, obklopovalo ho jen ticho a tma. Postupně se však začaly rýsovat obrysy města proměněného v ruiny. Zmrzačení lidé bloudili mezi troskami, křik se mísil se sténáním. Všude kolem ležela spálená těla a z oblohy se snášel hustý černý déšť.
Přestože byl vyděšený a utrpěl silné popáleniny horní části těla, podařilo se mu najít úkryt, kde se setkal se svými dvěma přeživšími kolegy a kde společně přečkali noc. Druhý den se odhodlal, že vyrazí na nádraží v naději, že ho nějaký vlak doveze v bezpečí k rodině. Cesta však vedla přes řeku a most byl zničený. Hladina byla posetá troskami a mrtvými těly, přesto se Jamaguči rozhodl, že přeplave na druhý břeh. Popáleniny mu působily bolest při každém pohybu, ale myšlenka na rodinu ho hnala vpřed. Nakonec se mu podařilo dostat k evakuačnímu vlaku, který ho dovezl domů za jeho milovanými – do města Nagasaki.
Druhé peklo: Nagasaki
Po příjezdu do města zamířil Jamaguči přímo do nemocnice, kde mu ošetřili popáleniny a obvázali celé tělo. Když pak vstoupil do svého domu, rodina ho skoro nepoznala. Manželce se svěřil s hrůzami, které v Hirošimě prožil. Obyvatelé Nagasaki však o ničem z toho neměli ani tušení, všechny zprávy podléhaly přísné cenzuře a příběhu o katastrofě takového rozsahu jen těžko dokázali uvěřit.
Vyprávění neuvěřil ani jeho nadřízený. Když Jamaguči navzdory zraněním a bolestem přišel ráno 9. srpna do práce, vyslechl si jen, že je blázen.
„Jste inženýr, spočítejte si to. Jak by mohla jedna bomba zničit celé město?“ Utrhl se na něj šéf.
Slova ještě doznívala v kanceláři, když se ozvalo ohlušující dunění. Jamaguči okamžitě věděl, co se stalo, ten zvuk poznal. Obloha se rozzářila oslepujícím světlem, jako by se právě zrodilo druhé slunce. Na město dopadla atomová bomba s názvem „Fat Man“.
Atomová bomba „Fat Man“
Jamaguči jako zázrakem přežil i podruhé. Výbuch ho srazil k zemi, ale masivní zdi budovy ho ochránily před přímým žárem. Pomalu se zvedl a snažil se zorientovat v chaosu. Na mysli mu vytanula jediná otázka – Je jeho rodina v pořádku? Bez ohledu na nebezpečí se vydal ulicemi zdemolovaného města, až dorazil na místo, kde stával jeho dům, v tu dobu tam však našel už jen ruiny. Náhle zaslechl volání o pomoc a uviděl svou ženu i syna. Oba strašlivou událost přežili.
Všichni se ukryli v nedalekém bunkru, kde přečkali následující týden. Začali však pociťovat následky ozáření. Zvraceli, byli zesláblí a Jamagučiho rány se zanítily, protože si nemohl vyměnit obvazy. Měl vysoké horečky, tělo se mu třáslo zimnicí a brzy mu začaly vypadávat vlasy. Zoufalství se den ode dne prohlubovalo a začínal mít temné myšlenky. Napadlo ho, že by mohl vše ukončit. Byl připraven zbavit trápení sebe i svou rodinu předávkováním prášky na spaní. Svůj plán naštěstí neuskutečnil, protože přišla zpráva, která vše změnila: 15. srpna Japonsko kapitulovalo.
Život po válce
Po válce se Jamaguči snažil vrátit k obyčejnému životu. S manželkou přivedli na svět další dvě děti a doufali, že minulost nechají za sebou. Všechny děti však po celý život trpěly zdravotními problémy. Ani jeho žena se nevyhnula následkům radiace, ve svých 88 letech zemřela na rakovinu jater a ledvin. Jamaguči se dlouhé roky léčil s popáleninami, na jedno ucho byl natrvalo hluchý. Později se objevil i šedý zákal a akutní leukémie.
O svých zkušenostech napsal knihu a po zbytek života vystupoval jako hlasitý zastánce jaderného odzbrojení. Věřil, že by měl jeho příběh posloužit jako varování pro budoucí generace. V roce 2009 se stal jediným oficiálně uznaným přeživším obou atomových výbuchů. Jen o rok později ve věku 93 let zemřel na rakovinu žaludku.
Jamagučiho příběh je svědectvím o lidské odolnosti a schopnosti přežít, ale také o ničivé síle zbraní, které sami vytváříme. Stal se varováním, aby se hrůzy Hirošimy a Nagasaki už nikdy neopakovaly a připomínkou, že budoucnost lidstva záleží na tom, zda se dokážeme z těchto tragických příběhů poučit.
Zdroje:
