Článek
Bylo září roku 1987, když se dva sběrači kovů rozhodli vniknout do opuštěné nemocnice v brazilském městě Goiânia. Doufali, že najdou něco, co by prodali do sběrny a získali tak nějakou tu korunu. Náhle je zaujal přístroj, ve kterém byla zabudovaná podivná kapsle. „Co v ní asi je?“ Vrtalo jim hlavou. Přemýšleli, zda může mít nějakou hodnotu. Nakonec se rozhodli, že ji odvezou s sebou domů a tam ji zkusí otevřít. Ani jeden z nich netušil, že tak způsobí jednu z největších radiačních nehod, která bude mít za následek neuvěřitelný chaos, doživotní následky i smrt několika lidí.
Skrytý poklad byl ve skutečnosti tichý zabiják
Nemocnice, do které se sběrači kovů vloupali, byla opuštěná už dva roky. Po celou tu dobu ukrývala přístroj na léčbu rakoviny, jehož součástí byla kapsle se silně radioaktivním cesiem-137. Přesto, když se nemocnice stěhovala, kapsli nikdo neodstranil. Úřady o všem věděly, ale nezasáhly. Zabezpečení objektu měl na starosti pouze jeden hlídač, který zrovna v ten den nedorazil do práce.
Když Roberto dos Santos Alves a Wagner Mota Pereira přivezli záhadnou kapsli k domu jednoho z nich, netušili, že mají co do činění s extrémně nebezpečnou a smrtící látkou. Snažili se kapsli otevřít, ale nešlo to zrovna snadno. Potom, co ji jen trochu pootevřeli, se rozhodli, že budou pokračovat další den. Už večer se však ozvaly první příznaky ozáření. Přišla nevolnost, zvracení, únava a střevní potíže. Oba si však mysleli, že se jedná pouze o otravu jídlem. To Wagnerovi ostatně potvrdil i lékař, kterého navštívil, protože se jeho stav stále zhoršoval.
Kapsle s radioaktivní látkou, kterou našli sběrači kovů.
Zatímco Wagner podle pokynů lékaře zůstal doma a odpočíval, Roberto se rozhodl, že kapsli otevře. Podařilo se mu do ní proniknout šroubovákem a to, co uviděl, ho naprosto ohromilo. Uvnitř kapsle totiž spatřil zářící modrý prášek. Nejdříve ho napadlo, že je to nějaký zvláštní střelný prach, trochu toho prášku tedy nabral na špičku šroubováku a snažil se ho zapálit, nic se však nestalo. Napadlo ho, že by takový nádherný prášek mohl mít docela velkou cenu, a tak kapsli vzal a odnesl ji na blízké šrotiště, kde ji prodal vlastníkovi jménem Devair Alves Ferreira.
Ten, hned jak zářivě modrý prášek spatřil, byl přesvědčený, že se jedná o něco magického, něco nadpozemského. Vystavil si ho doma a ukazoval ho svým přátelům a známým. Nakonec trochu zářící látky nabral do lahvičky, kterou daroval svému bratrovi Ivovi. To, co pravděpodobně mělo být ochranným talismanem, však do jeho rodiny přineslo pouze utrpení a smrt.
Nevěděli, jak moc je to nebezpečné
Ivova rodina byla nejprve z magického prášku nadšená. Jeho dcera Leide si třpytivou látkou natírala obličej a sledovala, jak barva září ve tmě. Hrála si s ní dokonce i u jídla, přičemž trochu prášku snědla. Nebohá dívka nemohla tušit, že právě přijala fatální dávku radioaktivního cesia. Postupem času přišlo zvracení, otok v horní části těla, vypadávání vlasů a nakonec poškození ledvin a plic i vnitřní krvácení.
Ivova dcera Leide, která nebezpečnou látku požila.
První, kdo si vše spojil dohromady, byla manželka vlastníka šrotiště. Uvědomila si, že nevysvětlitelná nemoc, kterou rodina trpí, přišla potom, co její muž donesl domů tu magickou modrou látku. Vzala tedy zbytek prášku, dala ho do igelitové tašky a vypravila se do nemocnice. Neúmyslně tak vystavila nebezpečí velké množství lidí, kteří neměli ani ponětí, že žena vedle nich nese v tašce opravdový nástroj zkázy.
Když dorazila do nemocnice a ukázala látku lékařům, nikdo si s ní nevěděl rady. Netušili, co to může být, a tak přivolali lékařského fyzika, aby se na ni podíval. Ten, když zjistil, s čím mají tu čest, ihned upozornil příslušné orgány a požadoval rychlý zásah. Jakmile se tato informace dostala na veřejnost, vypukla obrovská panika. Všichni obyvatelé města měli strach, jestli se také nedostali s nebezpečnou látkou do styku. Armáda zároveň celé město izolovala od okolního světa, některé budovy byly uzavřeny, jiné dokonce zbourány. Ti, kteří měli látku doma, prošli dekontaminací a armáda odstranila jejich osobní věci i zvířata.
Tragické následky
Lékaři vyšetřili celkem 112 tisíc lidí, kontaminaci zjistili u 249 z nich. Mnoho lidí potřebovalo lékařskou pomoc a mělo doživotní následky. Čtyři lidé zemřeli přímo v důsledku ozáření. Byla to Ivova dcera Leide, která musela být pohřbena v olověné rakvi a jejíž pohřeb vyvolal protesty. Tisíce lidí se mu snažily zabránit ze strachu, že tělo kontaminuje půdu. Nepřežila ani žena, která látku přinesla do nemocnice. A zemřeli také dva zaměstnanci šrotiště.
A co ti dva sběrači kovů, kteří kapsli původně nalezli? Oba utrpěli silné popáleniny rukou, Roberto byl v tak špatném stavu, že mu jednu ruku museli amputovat. Oba však setkání s radioaktivní látkou přežili.
Příběh incidentu v Goiânii je dodnes varováním, k jaké tragédii může dojít, když se podcení kontrola a bezpečnostní opatření. Lhostejnost úřadů připravila čtyři lidi o život a desítky dalších o zdraví. Stačilo jen trochu zářícího prášku, aby se z obyčejného města stalo místo jedné z nejhorších radiačních havárií.
Zdroje:
