Článek
Monstrum z Milwaukee, tak zní přezdívka nechvalně známého sériového vraha Jeffreyho Dahmera, který v letech 1978-1991 zabil minimálně 17 mladých mužů a chlapců. Jeho hrozivé činy se navždy zapsaly do dějin kriminalistiky i do povědomí širší veřejnosti. Jak se mu dařilo po tak dlouhou dobu unikat policii? A co dovede člověka k vykonání tak strašlivých činů?
Tichý chlapec se zájmem o kosti
Jeffrey Dahmer se narodil 21. května 1960 v Milwaukee v americkém Wisconsinu. Byl prvním ze dvou synů Lionela Dahmera, který byl v tu dobu studentem chemie, a Joyce Dahmerové. Jeho dětství nebylo zrovna poklidné. Lionel byl kvůli studiu často mimo domov a Jeffrey tak zůstával doma se svou psychicky labilní matkou. Ta trpěla depresí, od lidí ve svém okolí neustále vyžadovala pozornost a svého syna si moc nevšímala. Lidé, kteří ji znali, potvrdili, že se často hádala jak se svým manželem, tak s lidmi ze sousedství. Celé dny trávila v posteli a jednou se pokusila o sebevraždu, když se předávkovala léky.
Na základní škole byl Jeffrey tichým a nesmělým dítětem, učitelé později vypověděli, že velmi špatně snášel neustálé hádky jeho rodičů a cítil se opuštěný. Situace v rodině Dahmerových rozhodně nebyla ideální, avšak to ještě neznamená, že se z dítěte stane sériový vrah. Jeho podivná záliba, která ho provázela po celý život, by už však leccos napovědět mohla.
Jeffrey se již od mladého věku silně zajímal o mrtvá zvířata. Později vypověděl, že tato fascinace začala, když jeho otec odstranil zvířecí mršinu zpod domu. Malého Jeffreyho tenkrát podle Lionela mršina velmi zaujala, zvláštní zájem jevil především o kosti. Krátce poté začal Jeffrey sbírat mrtvá zvířata, která našel v lese nebo přejetá na silnici, pitval je a zkoumal jejich kosti a vnitřnosti. Lionela to nijak neznepokojovalo, chování svého syna přičítal normální dětské zvědavosti. Ukázal mu, jak kosti bezpečně vybělit v kyselině, a jak je správně uchovat. To si později Lionel vyčítal do konce života, protože Jeffrey tyto nové znalosti v dospělosti nevyužil jen na kosti zvířat.
První pokus o útok
Na střední škole Jeffreyho spolužáci považovali za podivína a do kolektivu moc nezapadal. Již ve svých čtrnácti letech začal na denní bázi pít pivo a tvrdý alkohol, a to i ve škole. Přesto učitelé Jeffreyho popsali jako slušného mladého muže, který byl i přes své průměrné známky vysoce inteligentní.
V této době si Jeffrey začal uvědomovat svou homosexuální orientaci. Míval sexuální fantazie o naprosté dominanci a kontrole mladých mužů. Tyto fantazie byly stále více brutálnější, zaměřené na vnitřnosti a kosti. V šestnácti letech se jeho fantazie dostaly do bodu, kdy je chtěl převést i do reality. Všiml si, že jeden mladý muž běhá každý den po té stejné trase. Schoval se s baseballovou pálkou do křoví a čekal, až kolem něj muž poběží. Naštěstí se tam v tento den běžec neukázal a Jeffrey se vrátil domů. Potvrdil, že to byl jeho první pokus na někoho zaútočit.
První vražda
Nedlouho předtím, než Jeffrey dostudoval střední školu, vyústily neustálé hádky jeho rodičů v rozvod. Ten probíhal velmi bouřlivě, což Jeffrey nesnášel zrovna dobře. Otec se z rodinného domu odstěhoval a když bylo Jeffreymu čerstvě osmnáct let, jeho matka se rozhodla, že vezme svého mladšího syna Davida a odstěhuje se k příbuzným, aniž by informovala Lionela. Jeffrey tak zůstal v domě sám a bohužel tak dostal i možnost spáchat svou první vraždu.
Ta se stala v roce 1978, kdy Jeffrey vzal do auta mladého stopaře. S tím, že něco popijí, ho nalákal k sobě domů. Po několika hodinách strávených povídáním a pitím alkoholu se mladý muž rozhodl odejít. To se však Jeffreymu nelíbilo. Vzal činku a opakovaně s ní udeřil muže do hlavy, načež ho svlékl a dotýkal se jeho těla. Později se jeho těla zbavil tak, že jej rozpustil v kyselině, kosti poté rozbil kladivem a úlomky rozházel v lese za domem.
Vražedná série
Druhá vražda nastala až o několik let později. Jeffrey byl mezitím načas v armádě. Tam pravděpodobně zdrogoval a znásilnil několik mužů. Stejný postup praktikoval i na mužích, které později potkal v gay baru, kam často chodil. Tam poznal i jednoho mladého muže, se kterým se odebrali do blízkého hotelu. Tento muž se stal Jeffreyho druhou obětí.
Jeffrey později vypověděl, že si z osudného večera nic nepamatuje. Tvrdil, že se probudil a všiml si, že má sedřené klouby na rukou. Vedle něho ležel onen muž, byl brutálně zmlácený a nejevil známky života. Jeffrey zpanikařil, uložil tělo do velkého kufru a odvezl do domu své babičky, kde v tu dobu nějaký čas žil. Tělo rozčtvrtil a ostatky vyhodil do kontejneru. Lebku vybělil a nějaký čas si ji ponechal.
Ve vraždění pokračoval po celou dobu, co u babičky žil. Postup byl vždy stejný. V gay baru si vyhlédl muže, kterého později pozval k sobě domů. Tam ho zdrogoval a uškrtil. Ve vražedné sérii pokračoval, i když se později odstěhoval do svého vlastního bytu. Tam si těla také fotografoval a schovával si různé kosti. Části těl, zejména srdce a pohlavní orgány, uchovával v mrazáku a později je také konzumoval.
Jeffrey se po zatčení nenechal dlouho pobízet a vcelku ochotně popisoval své ohavné činy. Podle svých slov se cítil osamělý. Vraždil především proto, že se mu líbila kontrola, kterou nad těmi muži měl a protože nechtěl, aby ho opustili. Ze stejného důvodu i části těl jedl, protože pak měl pocit, že jsou stále jeho součástí. Proto je nám také známa jeho další odporná praktika, kterou na svých obětech prováděl.
Jeffreyho napadlo, že by si z mužů udělal jakési „sexuální zombie“. Toho chtěl docílit tak, že obětem vyvrtal malou díru do lebky a vstříkl jim tam malé množství kyseliny nebo horké vody. To vykonal i na čtrnáctiletém chlapci, který po tomto ztratil vědomí a Jeffrey odešel sehnat nějaký alkohol. Chlapec se mezitím probudil, vyběhl z bytu na ulici, zmatený a neschopný jediného slova. Sousedé zavolali policii, avšak krátce po jejím příjezdu se Jeffrey vrátil a řekl jim, že jde o jeho partnera, který to přehnal s alkoholem, omluvil se a vrátil se s ním do bytu. Policisté neprověřili mladíkovu totožnost, nezkontrolovali, jestli není zraněný, ani kolik je mu let. Tvrdili, že se nechtěli plést do jejich vztahu. Kdyby policie takto neskutečně nepochybila, mohlo být zachráněno mnoho životů. Chlapec, kterého Jeffrey přivedl zpět do bytu, chvíli poté zemřel.
Do vězení mu chodily dopisy od fanoušků
Jeffrey byl konečně zatčen až v roce 1991, když se jednomu muži podařilo z Dahmerova bytu utéct. Zalarmoval policii, která tentokrát byt prohledala a našla nespočet důkazů, které jasně hovořily o Jeffreyho vině. U soudu byl klidný a díval se do země. Několikrát projevil lítost nad svými činy, avšak to byla pro rodiny obětí jen minimální útěcha. Jeffrey byl odsouzen k několikanásobnému doživotnímu vězení.
Ačkoliv je to velmi těžko pochopitelné, někteří lidé v sériových vrazích hledají svůj vzor nebo dokonce hrdinu. To byl i případ Jeffreyho Dahmera, do vězení mu chodily dopisy, ve kterých ho lidé oslavovali a schvalovali jeho odporné činy. Ačkoliv byla jeho sexuální orientace veřejně známá, chodily mu dopisy především od žen a často obsahovaly i jejich nahé fotky.
Nesmrtelný příběh
Jeffrey Dahmer zemřel ve vězení v roce 1994 rukou spoluvězně. Jeho příběh je známý především proto, že o svých nebývale nechutných činech mluvil velmi otevřeně a podrobně. Do povědomí širší veřejnosti se tento sériový vrah dostal především díky dokumentárnímu seriálu z roku 2022 Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera. Seriál byl velmi oblíbený, především díky skvělému hereckému výkonu Evana Peterse, který hrál samotného Dahmera. Ačkoliv seriál až na pár úprav vcelku přesně popisuje okolnosti vražd a Jeffreyho život, má i své odpůrce. Těmi jsou i někteří členové rodin obětí, kteří tvrdí, že tento seriál jen otevírá staré rány. Také je nutno dodat, že na některým lidem přijde, že Jeffreyho částečně obhajuje. Důležitá je tedy i otázka, zda také nepřispívá k určité romantizaci Jeffreyho Dahmera, či snad sériových vrahů obecně.
Zdroje:
DRBOHLAV, Andrej. Psychologie sériových vrahů: 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti. Psyché. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4371-4.
