Článek
3. listopadu 2026. Den, kdy se Česká televize a Český rozhlas postaví za svou nezávislost. A kdy se můžeme postavit my za ně.
Důvodem stávky je záměr zestátnit veřejnoprávní média. Podle kritiků tohoto kroku jde o zásadní zásah do jejich nezávislosti. A právě proto bychom měli zpozornět. Ne až ve chvíli, kdy bude pozdě, ale právě teď.
Pojďme jim ukázat, že v tom nejsou sami.
Že nejsme jen národem Čurdů, Bielaků, Husáků, Zemanů, Klempířů a Babišů, jak by se snad někdy mohlo zdát. Že naše dějiny netvořili jen ti, kteří se rozhodli sloužit moci, ale také ti, kteří se jí dokázali postavit.
Jsme přece také národem Komenského, Masaryka, Čapka, Gabčíka, Kubiše a v neposlední řadě Václava Havla.
Národem lidí, kteří věděli, že pravda není vždycky pohodlná, svoboda není samozřejmá a odvaha se nepozná podle toho, co člověk říká, když mu nic nehrozí, ale podle toho, co udělá, když už by bylo jednodušší mlčet.
Pořád se mě ptáte, co ještě můžete udělat pro to, aby se věci zvrátily.
Stačí 3.11. udělat jednoduchou věc. Na jeden den oslabit na co nejvíce místech ekonomiku, tím, že ukážete svoje silné místo ve společnosti. A vězte, že každé zaměstnání je pro společnost nějak důležité. Každé.
Vy, kteří chápete, proč má mít veřejnoprávní médium právo klást nepříjemné otázky i těm, kteří právě vládnou, zkuste 3. listopadu udělat jednu jednoduchou věc.
Nechte děti doma ze školy.
Zavřete pro jednou krámek. Vezměte si volno, pokud můžete.
Hoďte se marod.
Školy mohou zvážit ředitelské volno.
A třeba jeden den nekupujte nic, co opravdu nepotřebujete.
Udělejte si hezký den s rodinou. Povídejte si. Čtěte. Poslouchejte rádio. Dívejte se na televizi.
A v 16:36 jděte na hlavní náměstí, náměstíčko a náves ve městě kde zrovna jste. A cinkejte klíčema.
Bez aparatury, bez ozvučení, bez pódia a ledek. Jen čistá občanská sešlost na poklidný nesouhlas s vládou.
Dav lidí stejného smýšlení se umí zabavit sám.
Kritici našeho přesvědčení můžou namítnout, že v jiných zemích EU také fungují veřejnoprávní média financované státem.
Ano, je to tak. Jenže ve vyspělých demokracích se o tom roky diskutovalo a přijmuly se předtím zákony, které nezávislost na politicích jasně vymezují.
A jak to dopadlo v postkomunistických satelitech, kam se řadíme i my, se můžeme podívat do Maďarska za Orbána a na Slovensko nyní.
V těchto zemích se o tom nevedla veřejná diskuze a šlo pouze o snahu co nejrychleji média ovládnout, aby se příští volny vyhráli s jistotou.
Po veřejných médiích přišla na řadu média soukromá.
Hlasováním této vlády ve 4:36 v sobotu ráno na poslanecký návrh je možná nesprostší pokus ze zemí bývalé východní Evropy.
Navíc se teď ČT a ČRo bude platit ze stàtního rozpočtu a budou to tedy platit nepřímo úplně každý občan. Stát si na to půjčí na dluh a ve výsledku nás to bude stàt víc peněz.
Někdy je nejsilnějším protestem právě to, že člověk odmítne pokojně pokračovat ve svém běžném životě.
Nemusí to být revoluce. Nemusí při ní nikdo rozbíjet výlohy, zapalovat auta ani přelézat zábrany. Může to být občanská vzpoura 21. století: pokojná, důstojná, trochu drzá a srozumitelná každému, kdo ještě nezapomněl, že demokracie není jen právo jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny.
Je to také každodenní odpovědnost za prostředí, ve kterém žijeme.
A ti, kteří si volno vzít nemohou, protože jejich práce chrání naše životy a bezpečí — zdravotníci, hasiči, policisté a další — mohou svou podporu vyjádřit třeba vzkazem v okně, na pracovišti nebo na sociálních sítích. Samozřejmě tak, aby tím neohrozili svou službu ani nikoho dalšího.
Protože nejde o to, kdo může udělat nejvíc. Jde o to, aby každý udělal alespoň něco.
Pojďme ukázat, že nám není jedno budoucnost naší země a že občané České republiky nejsou a ani nemohou být poddanými slovenského oligarchy.
Česká republika není soukromý podnik. Veřejnoprávní média nejsou kořist, kterou si může kdokoli přivlastnit jen proto, že zrovna drží v ruce moc. A svoboda slova není laskavost, kterou nám vláda uděluje ze své dobré vůle.
Je to princip, který má chránit občana právě před chvílí, kdy se moc začne domnívat, že už žádnou kontrolu nepotřebuje.
Protože demokracie se nezačíná ztrácet až tehdy, když někdo zavře televizi nebo umlčí rozhlas. Začíná se ztrácet ve chvíli, kdy nám to přestane připadat důležité.
Tak si 3. listopadu udělejme den, na který budeme jednou vzpomínat ne proto, že jsme měli volno, ale proto, že jsme se rozhodli nebýt lhostejní.
A v 16:36 na všech náměstích po celé republice. Na podporu České televize a Českého rozhlasu.
Veřejnoprávní média jsou nás všech.
Byli jste s námi - 1968
Budeme s vámi - 2026
Tohle musí jít od spodu. Mluvte o tom s rodinou , přáteli, kolegy.
Plácněme je přes ruku hned při prvním velkým pokusu ovládnout tuhle republiku.
