Článek
V České republice je teď zase jednou pozdvižení. A ne kvůli zdražování piva, ani kvůli tomu, že by Sparta konečně hrála jako Barcelona. Tentokrát za to může Štěpán Kozub. Herec. Ironik. Člověk, kterej si ze sebe dělá srandu dřív, než to stihne kdokoliv jinej.
Natočil video. A v tom videu říká, že už má plný zuby herců a muzikantů, co se montujou do politiky. Že herec má hrát. A muzikant má zpívat. A nemá lidi poučovat o politice.
Dělá si z toho srandu. Čistá ironie. Parodie.
Protože přesně tohle roky posloucháme od těch nejhlasitějších křiklounů:
„Hraj a neser se do politiky.“
„Zpívej a drž hubu.“
„Herci jsou od zábavy, ne od názorů.“
A teď přijde fór století. Spousta těchhle lidí tu ironii vůbec nepochopila.
Najednou mu píšou:
„Konečně jsi na správný straně!“
„Zase tě máme rádi!“
„Prozřel jsi!“
Tohle nevymyslíš.
My – pár muzikantů a herců – jsme se rozhodli si tu srandu užít s ním. Martina Pártlová, Hynek Čermák, Těhotnej kuchař, já a další. Přidali jsme komentáře. Samozřejmě ve stejným duchu. Pokračování ironie, která je těmi samými lidmi nepochopena.
Ironie na druhou.
Představte si to.
Jste někdo, kdo se na to Kozubovo video chytne jak vosa na bonbon. Protože vám to přesně zapadá do vašeho vidění světa. Jste v táboře antisystémovejch, protidemokratickejch lidí. Sdílíte dezinfo, občas něco přikrášlíte, občas něco domyslíte. Pravda je pružná věc. Hlavně když ladí s pocitem.
A pak přijde Kozub. Vysměje se vám. Přímo před nosem.
A vy mu zatleskáte.
Ne proto, že by to byla pravda.
Ale proto, že to odpovídá tomu, čemu chcete věřit.
A když vám pak někdo vysvětlí, že to byla ironie? Že jste naletěli?
Začnete se ohánět tím, že i známí lidi mu psali podporu. Takže přece nejste blbí. Když na to „skočil“ Čermák nebo Ryba, tak to přece nemůže být ostuda.
Jenže je.
Protože tím jen potvrzujete, že jste nepochopili ani druhé kolo té samé ironie.
Kozub si z nich udělal srandu i v dalších videích. A tito lidé?
Zase nic.
Stačí si přečíst komentáře. Je to tam jak na talíři.
A teď přijde ta nepříjemná otázka.
Dojde těmhle lidem někdy, že stejně jako uvěřili komediálnímu číslu na sociální síti, můžou úplně stejným způsobem naletět konspirační teorii? Ruské propagandě? Řetězový zprávě od strejdy z Facebooku?
Ne.
Upřímně? Nedojde.
Ale nám ostatním by dojít mělo, s jakým materiálem tady žijeme. Jak křehká je schopnost některych lídí padlých v informační válce, rozlišit ironii od reality. Jak snadno se dá manipulovat s někým, kdo slyší jen to, co slyšet chce.
Největší problém totiž není jiný názor.
Největší problém je neschopnost poznat, že si z vás někdo dělá legraci – a ještě mu za to tleskat.
Pak tito lide volí politiky, kteří se jím vlastně vysmívají do očí. A oni to nevidí a neslyší.
A to už není jen internetová sranda.
To je diagnóza doby, která se pak bohužel v podobě vládnoucí h politiků dotýká nás všech .
Možná je čas přestat si hrát na to, že se nic neděje. Je nutnost prosadit změnu legislativy. Je nutnost odanonymizovat internet a začít opravdu bojovat proti internetovým botům a ruské propagandě. Člověk by měl mít přístup na internet až po registraci podle svého občanského průkazu nebo pasu, zkrátka podle jednoho z ID dokumentů. Zbavíme se tak falešných účtů a anonymita konečně přestane krýt ty pisatele, kteří se za ni schovávají.
