Článek
Stále se motám v kruzích. Mám pocit, že tu zůstanu navždy. Navěky lapen v nekonečném bludišti, ze kterého nevede cesta ven. Budu tu do konce života bloudit a hledat cestu ven. Cestu, která zde stejně není. Budu se stejně přemlouvat, že je a budu se ji snažit najít. Už zde bloudím nějakou tu dobu, aby mi došlo, že jsem v koncích. Naděje mne opustily a já začínám chřadnout. Všechny věci, které v mém životě dávaly smysl, ho mít přestávají. Nikdy se odsud nedostanu. Ať udělám, co udělám, stejně jsem opět na začátku. Nic mne neposouvá dále, spíše mne to přivádí zpět. Cítím, jak mne to ubíjí. Ničí mne to. Vysává mne to. Chci, aby to už skončilo. Prosím, zastavte to někdo. Já už to nadále dělat nechci. Nechci pokračovat. Už nemohu. Prosím, ať už to skončí. Nikdo mne neposlouchá. To mne jako nikdo neslyší? Nebo mne spíše jen slyšet nechtějí?
