Článek
Tajemný maják, jenž stál na kamenitém kopci osamoceného ostrova uprostřed oceánu, ze stran omývaly divoké vlny rozbouřené vody. Dosahovaly mu skoro až k oknům. Vycházelo z něho slabé, mlhotavé světlo. Rozzlobený vítr se mu opíral do zdí, jež se ho snažily ustát. Řetězy, jež sloužily jakožto zábradlí se houpaly se strany na stranu, jako kdyby se snažily vytrhnout ze spárů dřevěných sloupků, jež je držely.
Pod majákem byl slyšet splašený štěkot psa, snažil se utéci, byl ale přivázán řetězem ke sloupkům, stejně jako zábradlí. Bouřka začala zesilovat a pes zesilovat své štěkání. Snad jen doufal, že ho někdo pustí pod střechu do majáku. Psí pozornost však upoutalo něco jiného nežli bouřka, byly to vrány. Celé hejno. Létaly mu nad hlavou. Masitě mávaly křídly, aby se v takovýchto podmínkách udržely ve vzduchu. Stíny nad psí hlavou začaly přidávat na rozměrech, slétaly blíže k zemi. Pes se jim snažil vytratit, běhal do různých směrů, ale řetěz ho nikam nepustil. Hlasitě křičely. Náhle se plnou rychlostí začaly vrhat k zemi. Jeden po druhém útočily na psa. Nalétly na něho, zaryly do něj své zobáky a poté zase vzlétly. Tento lov opakovaly dokud zvíře nepadlo k zemi. Ptáci se kolem pošlého tvora rozmístily do kruhu. Pes ležel na trávníku, z rozpáraného břicha mu čouhaly střeva. Tráva pod ním byla obarvena jeho rudou krví. Jedna z nich k psovi přistoupila blíže a uchopila střevo do svého zobáku. Začala ho tahat ven a přidaly se k ní další. Poté už všechny do psa zarývaly své zobce a krmily se. Jeho kusy létaly všude kolem. Když ptáci skončily ze psa zbyla jen kostra s krvavým kobercem pod sebou a na místech, kde vrány holdovaly.
