Článek
Ušli jsme spolu dlouhou cestu. Konečně jsem došel na její konec. Na místo, kde vše končí. Tato pouť trvala několik desítek let. Dával jsem si na čas, to uznávám. Nikam jsem nespěchal. Moc jsem si ji užíval. Občas byla náročná, jindy se mi kráčelo tak lehce, že se mi zdálo, že snad letím nad zemí. Že se mi nohy vznášejí a já se sunu dále aniž bych udělal jediný krok. Pamatuji si, jak jsem začínal. Pamatuji si svůj první krůček na této trati. Jak mi noha poprvé spočinula na jejím povrchu. Zrovna jsem udělal svůj poslední krok. Mám pocit, že jsem vyšel před chvilkou, zároveň, že jsem šel celou věčnost. Nerozumím tomu pocitu, je to zvláštní pocit. Cestu jsem si moc užil, bude mi chybět, už ji nikdy nebudu moci projít znovu. Taktéž jsem ale rád, že jsem na jejím konci. Už jsem unavený a chci si odpočinout. Stojím zde, na vrcholu. Shlížím dolu na krásu trasy, kterou mám dokončenou. Sleduji místa, kde jsem procházel a vzpomínám, co jsem v tu chvíli cítil. Bude se mi stýskat po lidech, které jsem během svého putování potkal. Někteří ji dokončí již brzy, jiní jsou teprve na jejím počátku. Budu na ně čekat. Až ji dojdou do samého konce, znovu se s nimi setkám.
