Článek
Autor nepochybně patří ke kreacionistům, kteří „věří, že vesmír, příroda a život byly stvořeny nadpřirozenou bytostí nebo silou, nikoliv přirozeným procesem jako je evoluce. Kreacionismus je náboženský názor, který vychází z doslovného výkladu Bible o stvoření světa, ale může zahrnovat i jiné formy víry v inteligentní stvořitele“. Naproti tomu ateismus je údajně víra v neexistenci boha, který stvořil svět a vesmír.
Víckrát jsem se už setkal s tvrzením, že ateismus je víra v neexistenci boha, nebo že lidé včetně vědců věří na ateismus. Ateismus je však absence víry v boha či bohy a nevíra není vírou. Věřím třeba, že ráno vyjde slunce. Jsem kvůli tomu věřící? Ne. Je to jen můj předpoklad. Či snad ateisté vykonávají nějaké obřady, při nichž vzývají… (co vlastně?), mají svaté knížky a modlí se… (k čemu vlastně?).
Autor dále například píše: „Jaké jsou tedy stupně nutné k vytvoření nového života? Ve stručnosti: ideální atmosféra, organická polévka, proteiny a nukleotidy, které se posléze sloučí a vytvoří membránu a vyvine se u nich genetický kód, čímž může dojít k jejich replikaci. Bohužel něco takového se nezdařilo nikdy laboratorně zrekonstruovat a když šlo o to, jak takový jev alespoň spočítat, dostali se vědci vysoko nad hranici pravděpodobnosti.“
Co to je nad hranicí pravděpodobnosti? Jestliže nějaký jev nemůže nastat, má pravděpodobnost nula. Pravděpodobnost minus nula je nesmysl, a pokud se jen blíží k nule, jak autor uvádí, znamená to, že nějaká pravděpodobnost tu je. A argument, že se vznik života nepodařilo laboratorně zrekonstruovat, je stejně relevantní jako naivní podiv člověka nad tím, že ještě nevyhrál první pořadí či jackpot, když třeba třicet let sází ve sportce stejná čísla. Jenže sportka měla za dobu své existence, pokud nadsadím a budu počítat se dvěma slosováními týdně ve dvou tazích, něco přes čtrnáct tisíc slosování. To je vzhledem k celkovému počtu možných kombinací skoro zanedbatelné, a přesto někdo občas jackpot „náhodou“ vyhraje.
Kdysi jsem z nudy přečetl kreacionistickou knížečku „Jak vznikl život“ vydanou a šířenou jehovisty. Tento pamflet uvádí stejné a podobné argumenty proti evoluční teorii – akcentuje jen to, co se vědě nepodařilo najít a prokázat, doplněné o výkřiky několika vědců. Co podle něj tvrdí mnoho evolučních vědců, jsou v podstatě jen popularizační články a řeči Richarda Dawkinse, do kterých se autor strefuje. Píše také o kolbišti vědy a kreacionismu. Věda ale žádný boj nevede. Zkoumá, dokazuje, vyvrací a co nemůže dokázat ani vyvrátit, nechává otevřené.
Víra, totiž ta biblická, na níž autor staví, je vzhledem k dlouhé historii sebevědomá a tváří se jako naprosto logická. V textu i v diskusi pod ním se často objevuje otázka – „Kdo stvořil stvořitele?“ O tomto problému jsem několikrát již diskutoval a zabýval se jím už Aristoteles ve čtvrtém století před naším letopočtem a názorně vysvětlil, proč je tato otázka nesmyslná. Takto se totiž můžeme ptát donekonečna: Kdo stvořil stvořitele a kdo stvořil stvořitele, který stvořil stvořitele… Existuje-li Stvořitel (Aristoteles ho nazýval Prvotním Hybatelem), není možné si ho představovat jako nekonečnou řadu stvořitelů, neboť tím je porušen princip logiky.
Pokud počátek kauzálního řetězce (tedy řetězce příčin a následků) umístíme do nekonečna, tak tím vlastně říkáme, že kauzalita žádný počátek nemá, což je ovšem nesmysl. Náš vesmír je totiž dokonalým příkladem funkční kauzality. Naprosto všechny jevy ve vesmíru jsou výsledkem vztahu „příčina-následek“ a nedá se na tom nic změnit. Aristoteles tedy vyslovil jednu pozoruhodnou myšlenku: „Stvořitel nepředchází vzniku vesmíru v čase, ale v logice.“ Stvořitel je logickou příčinou všech věcí, je příčinou existence, stvořitelem času, je počátkem kauzálního řetězce.
Jenomže není tak jisté, že to Aristoteles přesně takto řekl, to je současná interpretace. A pak - jsou různá náboženství. Když zakladatel parodického pastafariánského náboženství Bobby Henderson formálně zažádal, aby bylo pastafariánství vyučováno vedle teorie evoluce jako další rovnocenný názor, jako alternativní kreacionistická teorie „inteligentního designu“, dostal odpověď, že pohrdá „biblickou vírou“ a že pastafariánství je nesmyslné.
Bobby Henderson odpověděl: „Je mi líto, že křesťané shledávají víru, že Létající špagetové monstrum stvořilo vesmír, „nesmyslnou“, ale, opravte mě, jestli se mýlím, křesťané věří, že vesmírná židovská zombie, která byla svým vlastním otcem, může nechat člověka žít věčně, pokud budeme jíst symbolicky její maso a telepaticky jí řekneme, že ji přijímáme za svého pána, čímž nás ona oprostí od zla, které je v podstatě lidstva schované proto, že jakousi ženu, která vznikla z žebra, přemluvil mluvící had, aby snědla jablko z magického stromu. A oni si myslí, že představa, že úbytek pirátů způsobil globální oteplování, je směšná?“
Globální oteplování bylo totiž podle pastafariánů způsobeno úbytkem pirátů. Henderson to dokazuje na Somálsku, kde je nejvyšší počet pirátů a díky tomu nejmenší koncentrace CO2 na světě. Tato klimatická teorie je založena na náhodných korelacích a satiricky tak poukazuje, jak mohou být zavádějící.
Jak vznikl vesmír? Jak vznikl náš svět? Jak vznikl život? To jsou úžasné otázky, které si občas klade každý, neboť hledat na ně odpovědi je vzrušující a člověk se přitom tak trochu dotýká věčnosti, absolutna a nekonečna. Věda v tom nemá zdaleka jasno a pracovat vědecky je obtížné, proto jsou víra ve stvořitele a kreacionistické úvahy vůbec tak lákavé. Kdysi jsem na ně záměrně naskočil a napsal fejeton „Delfín s kopyty aneb Jak vznikl život?“ Psal jsem v něm:
Hledat odpovědi na otázky o původu universa a života je činnost tím dráždivější, čím menší máme naději dobrat se objektivní pravdy. U laika se ta šance rovná prakticky nule. Moderní věda má jasno poněkud víc, jde-li o vznik vesmíru, jelikož je „vcelku všeobecně přijímaný kosmologický model, podle něhož vesmír počal před 14 miliardami let velkým třeskem a poté se postupně spontánně a zákonitě vytvářely různé stále složitější struktury, nakonec vnikl i život, který se vyvíjel ke stále složitějším formám obdařeným nakonec i vědomím, které je schopné svět kolem sebe reflektovat“. Tak to kdysi vyjádřil ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Jiné prameny sice hovoří »jen« o 13,7 miliardy let, jiné »až« o 18 miliardách let, ale co sejde na nějaké miliardě.
V uvedené citaci mě zaujaly zejména formulace »všeobecně přijímaný« a »nakonec vznikl i život«. Co všechno už bylo všeobecně přijímáno coby pravda a bráno za dokázaný a nezpochybnitelný fakt, aby se později ukázalo, že skutečnost je zcela jiná? Naopak to, že život vznikl, nepopiratelným faktem je, vnímáme-li naši existenci a informace svých smyslů coby realitu, a ne jako iluzi. Jakým způsobem však život vznikl, tak zřejmé už není ani vědcům. Vznikl slepou náhodou, nebo to byl něčí záměr? A jaký to má všechno smysl? Pokud to nějaký smysl vůbec má.
A tu se otvírá prostor ke sporům zastánců vývoje se stoupenci stvoření, tedy evolucionistů a kreacionistů. Vědci se ohrazují, že moderní věda žádné spory nevede, nýbrž „se zabývá fakty a odpovídá na otázky tam, kde to je možné, a nechává otevřeno, na co na základě získaných poznatků odpovědět nelze“. Možná. Ovšem příznivci obou konstrukcí zdaleka nejsou jen vědci, kteří zkoumají jevy a vyvozují ze zkoumání objektivní závěry. A my »nevědci« ostatně ani jinou možnost nemáme než se hádat. Tím hysteričtěji a vášnivěji, čím méně o problému víme.
Třeba já nezpochybňuji, že jednotlivé živočišné i rostlinné druhý procházejí evolučním vývojem a beru to za prokázané. Nejde mi ale na rozum, jak se jeden druh může vyvinout ve druhý. Nikdy jsem ani neslyšel a nikde nečetl, že by se našel nějaký důkaz potvrzující tuto teorii. Kdyby se třeba objevila někde kostra tvora, který by měl lebku jako delfín, ale měl ještě zadní nohy jako lichokopytník, z kterého se prý delfíni vyvinuli, nebo tak něco, to by bylo jiné. Ale takhle?
Ve škole mě sice učili, že nejdřív vznikly jednobuněčné organismy, které postupovaly ke složitějším formám, až tu náhle byli všelicí bezobratlí tvorové, z nichž se vyvinuli obratlovci – ryby, z nich obojživelníci, z nich plazi, z nich ptáci, z nich savci a na konci řady stojí současný homo sapiens sapiens (na rozdíl od vyhynulého homo sapiens neanderthalensis), člověk moudrý, ale hlava mi nějak tento řetězec nedokáže zpracovat.
Ale já toho o evolučních procesech vím pramálo, kromě popsané zjednodušené představy, a už vůbec nic o neutrálním posunu, blízce neutrální evoluční adaptaci a sdílení genů ve vícenásobných funkcích čili o vlastnostech genů, genetických mechanismech a proteinech, což jsou prý zásadní síly, které se na evoluci podílejí.
Něco mi ale říká, že bude ještě tvrdým oříškem přijít na to, jak se z neživé hmoty stala hmota živá. A také mi jaksi k člověku úplně nesedí onen přívlastek sapiens (dokonce dvakrát). Když se podívám vědecky kolem sebe, vidím spoustu dokladů, které jej vyvracejí.
No řekněte, zabýval by se moudrý člověk takovými pitomostmi, jako já teď?
Zdroje:
