Článek
Polský film Kingsajz režiséra Juliusza Machulského z roku 1987 je otevřenou kritikou komunistického režimu prostřednictvím alegorického zesměšnění a parodie a nemá v oficiální a nezakázané filmové produkci v rámci bývalého socialistického tábora obdobu. A právě hlavní zápornou roli v něm úžasně ztvárnil herec Jerzy Stuhr. Proto bych se chtěl věnovat jakémusi rozboru tohoto kinematografického díla.
Dnes je Kingsajz chápán jako „kultovní fantasy filmová komedie“, ale to je označení poněkud nepřesné, neboť prvky „fantasy“, nadsázky a komediálního žánru v něm byly použity coby prostředky k alegorickému a mytologickému zobrazení společnosti založené na komunistické ideologii v kontrastu k okolnímu takzvaně „velkému“ světu a k svého druhu satirické kritice totalitní společnosti.
Klíčovým pro porozumění filmu je zejména rok jeho vzniku 1987, tedy období krátce před pádem komunistického režimu v Polsku, ale i v dalších státech socialistického bloku, kdy v zemi kvasilo dění a vzrůstal odpor k totalitnímu režimu. Z tohoto úhlu nazírání jde o film žánrově nelehce zařaditelný, a to jak v rámci čistě filmové kategorizace, tak v souvislosti s obdobnou tvorbou v jiných zemích socialistického tábora, neboť tehdejší Polská lidová republika vykazovala v poslední etapě komunistického režimu svá nezaměnitelná specifika a situace v Polsku nebyla srovnatelná s jinými socialistickými zeměmi.
V Polsku ani ideologická režimní cenzura nepostupovala tak striktně jako v jiných zemích socialistického tábora, takže tvůrci Kingsajzu měli šanci obhájit kritiku komunistického režimu prostřednictvím alegorického zesměšnění a parodie například odvolávkami na to, že film je vlastně takovou komediální pohádkou pro dospělé.
Charakteristika a popis děje filmu
Děj filmu Kingsajz se odehrává jednak ve fiktivní trpasličí republice zvané Šuplandie, skryté hluboko v nepoužívaném sklepě se zazděnými a zaslepenými vstupy jakéhosi Výzkumného ústavu pro čtvrtohory, kde jsou umístěny vyřazené registratury se zásuvkami (šuplíky – odtud název Šuplandie). V nich, mezi nimi a kolem nich žije trpasličí národ. Jeho příslušníci používají různé zapomenuté lidské předměty odlišnými způsoby, než k jakým původně byly určeny, ale právě tak, jak to vyhovuje velikosti trpaslíků, přičemž si je novým účelům dovedně přizpůsobili (starý a proražený převrácený cedník jako vězení, kovová šroubovací víčka od lahví jako přílby halapartníků, žiletky na dřívkách jako jejich zbraně, autíčka na klíček jako dopravní prostředky, zápalky a provázky spojené do provazových žebříků a visutých mostů jako spojnice mezi šuplíky a kartotékami, čajník na elektrickém vařiči jako sauna a podobně).
Druhým základním prostředím filmu je blíže neurčené město velkých lidí, kteří se téměř po celý čas jeví divákovi jako běžní lidé v normálním městě a trpaslíkům naopak jako gigantičtí, a tak tento svět nazývají Kingsajz. Anglický termín king-size, od něhož je výraz »kingsajz« odvozen (změnou pravopisu tak, aby byl správně vyslovován v polštině, když podobné změny hláskování cizích a zejména anglických slov jsou považovány v Poslu za zábavné), má více významů. »King« je král, ovšem slovo »size« může znamenat: rozměr, formát, číslo, vzrůst, dimenzi, ale také klih či lepidlo. Spojení king-size a tedy kingsajz tudíž nabízí řadu způsobů chápání, vedle základního extra velký také „královský rozměr“ (v tomto významu je ve filmu také několikrát vysloveno a zazpíváno), ale třeba i extra vzrostlý, velký formát (jako velký či extra svět, něco vznešeného, po čem všichni otevřeně či skrytě touží a k čemu chtějí všichni patřit), lze ho ale vnímat i jako velmi soudržný.
Ve filmu Kingsajz je tento název „velkého“ světa v protikladu k Šuplandii, kde trpaslíci žijí a chápou ji přitom jako svou rodnou zemi, svou vlast. V Šuplandii je všechno miniaturní, depresivní a chmurné, nejsou tam ženy, modré nebe, zelená tráva, vítr, je tam zakázán alkohol a největší pochoutkou, kterou si trpaslík může dát v grill baru (vývěsní štít je vyroben z výstřižků z novin), je čerstvě grilovaná moucha z dnešní pavučiny. Moucha je k mání za talon a kdo ho nemá, nedostane nic, s výjimkou těch, co mají jakousi „politickou“ protekci.
Vládne tam totiž diktatura komunistického typu v čele s šiškovníkem Velkým Jedlíkem (Jerzy Stuhr), jenž rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé a také o osudech trpaslíků, je tam vězení, převýchovný tábor, kde tvrdě pracují ti trpaslíci, kteří zradili a provinili se vzdorem. Jsou tam ozbrojení halapartníci, agenti „politické“ policie, co zároveň fungují jako osobní strážci a přitroublí důvěrníci Velkého Jedlíka, existuje tam špiclování, donášení i provokatéři, a rovněž jakési hnutí odporu (jeho heslem a mottem je „Kingsajz pro všechny“).
Řada trpaslíků emigrovala do Kingsajzu, a proto jejich portréty visí v Šuplandii na stěnách, aby je Velký Jedlík poznal, kdyby se vrátili, neboť jinak proti nim nemůže nic dělat. Mimo Šuplandii je totiž všechno king-size – kingsajz. Je tak nazýván i zelený chemický preparát (elixír), který trpaslíci vyrábějí a jenž způsobuje, aby se stal trpaslík na určitou dobu „velkým člověkem“ a mohl pobývat za odměnu v Kingsajzu (heslo „Kingsajz pro všechny“ znamená tudíž jak zvětšovací elixír pro všechny, tak velký svět pro všechny, po němž všichni touží).
Dostat se do Kingsajzu je však umožněno jen těm nejlepším pracovníkům, tedy zasloužilým. Mnozí z nich ale v Kingsajzu zůstali natrvalo, tedy emigrovali z Šuplandie, neboť zjistili, že pokud se před vypršením doby, kdy se mají zase zmenšit do trpasličí velikosti, napijí lidské limonády s názvem Polo-Cockta, zůstanou nadále v lidské (kingsajz) velikosti.
To je i případ hlavního hrdiny filmu – trpaslíka Olgierda Jedliny, jenž v trpasličí zemi sloužil představenstvu (vládě), a tak mu byla coby zasloužilému povolena návštěva Kingsajzu. Olo (zdrobnělina pro Olgierd) se tam nicméně rozhodl zůstat nadobro, stal se novinářem v populárním časopisu „Luční koník“, za přítelkyni má atraktivní modelku Ewu a snaží se žít poklidným životem, ač je v Šuplandii považován za zrádce a uprchlíka.
Vše se změní, když se jeho příteli Adaši (eufemicky Adam) Happsovi, trpaslíkovi, který rovněž emigroval a v Kingsajzu si zřídil tajnou chemickou laboratoř, podaří vyrobit preparát „kingsajz“, který kdysi pomáhal v Šuplandii produkovat (tam ale žádný trpaslík neznal celý vzorec sloučeniny, co vyráběl). Adaš doufá, že nyní bude moci elixír vyrábět sám a poskytovat jej všem trpaslíkům v Šuplandii.
Velký Jedlík to ovšem nemůže připustit, takže Adaše sledují jeho agenti, a když Adaš preparát vytvoří, agenti jeho laboratoř zničí, Adaš sice uprchne, ale agenti jej pronásledují, Happsovi se podaří ještě kontaktovat Olgierda a sdělit mu, že porušil monopol a má kingsajz. Potom ale agenti Adaše dopadnou, zmenší ho a dopraví k šiškovníkovi, který ho potom vyslýchá a nechá mučit, aby se dozvěděl, kdo mu vyzradil vzorec „kingsajzu“. Happs nic neřekne, ani spoluvězňům-provokatérům v cedníkovém vězení, a je dopraven do pracovního tábora a následně odsouzen k smrti rozkrájením na kráječi vajec.
Podstatou filmu se tak stává záchrana Adaše Happse před smrtí a zároveň osvobození celé Šuplandie prostřednictvím preparátu kingsajz, který umožní každému žít v Kingsajzu. Zachránit Adaše se vypraví Olo se dvěma trpasličími superspecialisty z hnutí odporu, kteří žijí v Kingsajzu. Ve zmenšené podobě se všichni tři pokusí proniknout do Šuplandie, ale specialisté na cestě zahynou (přinesou oběť správné věci, když je jeden zabit »vysokým napětím« z ploché baterie a druhý se zabije sám hrotem zavíracího špendlíku, poté co ho skřípne nastražená pastička na myši).
Olo tak zůstává v trpasličí zemi sám proti Velkému Jedlíkovi, jeho moci, jeho agentům a halapartníkům. Protekční trpaslík (agent) však na Ola brzy upozorní šiškovníka (když mu Olo v grill baru zničí ze vzteku grilovanou mouchu, kterou agent dostal protekčně bez talonu, zatímco Olo ne, což ho rozčílí), a ten jej záhy odhalí coby zrádce a emigranta-polococktovce, protože ho ale podezřívá, že je zároveň členem hnutí odporu a chce se dovědět, co je Olo vlastně zač, naoko přátelsky s ním rozmlouvá a prochází s ním po Šuplandii.
Tak se stane, že se při exkurzi v převýchovném táboře (aby Olo viděl, jak tvrdě musí pracovat trpaslíci, co zradí) Olgierd v doprovodu Velkého Jedlíka a jeho agentů setká s Adašem, který mu v zašifrované podobě prozradí vzorec preparátu kingsajz. Olo pak šiškovníkovi unikne a prchá do Kingsajzu. Když se konečně z Šuplandie dostane, náhodně přijde o elixír kingsajz (ukrytou ampuli rozbijí bednou s cibulí dva lidé se slovy: „zase jen dvě bedny cibule pro celý ústav“), který si Olo se superspecialisty připravil, aby se mohli na cestě zpět z Šuplandie opět zvětšit.
Spolu se svou novou přítelkyní z lidského světa Alou se Olo snaží kingsajz vyrobit pomocí rozluštěného vzorce, který Olovi sdělil zašifrovaně Adaš. (Ala je dcerou původně trpaslíka, který emigroval z Šuplandie do Kingsajzu, ale Velký Jedlík ho proměnil v králíka za to, že objevil, že když se zvětšený trpaslík v Kingsajzu včas napije Polo-cockty, může tam zůstat natrvalo. Olgierd se s Alou seznámil hned na začátku filmu poté, co Adaše dopadli v hotelu (tam ho poslal Olo v naději, že mezi spoustou lidí bude v bezpečí) šiškovníkovi agenti, ale ten ampuli s elixírem nenápadně strčil Ale do pláště, což ovšem Olo náhodou uviděl.
Ala kingsajz předala Olgierdovi po jistém zdráhání a koketování na módní přehlídce, kam se Olgierd dostal jako přítel modelky Ewy, jež tam předváděla oděvy z kolekce založené na kontrastu king-size, tedy „královského rozměru“ a modelů inspirovaných trpaslíky – „když je ti vše malé, tak na to jdi trikem, rozměr změň a staň se trpaslíkem“ (z textu písně, která se při módní přehlídce zpívá), kterou vytvořila právě Ala, jak se brzy ukázalo. Nakonec Ala a Olgierd kingsajz vyrobí, zachrání Adaše, rozvrátí a zničí Šuplandii a osvobodí „nevinné, poctivé a užitečné“ trpaslíky. Velkému Jedlíkovi a jeho dvěma nejvěrnějším agentům se sice ještě podaří jednou Ola zmenšit, pokoušejí se ho zlikvidovat, pronásledují ho, on jim uniká, a přitom šiškovníka i agenty spláchne do záchodu. Tím končí Velký jedlík i jeho moc a Olo se shledává s Adašem, s nímž byl po celý film myslí ve spojení a komunikoval s ním prostřednictvím jakési „magie“.
Zánikem Velkého Jedlíka pomine i kouzlo, kterým byl otec Aly proměněn v králíka, a ten spolu s Adašem, Olgierdem, Alou, osvobozenými trpaslíky ve velikosti „kingsajz“ a lidmi z Kingsajzu odjíždějí vlakem tam, kde je možné být velkým i bez Polo-cockty, jak věří Alin otec. Náhle se však ukáže, že jejich vlak je jen dětským vláčkem jezdícím dokola po trávníku městského parku ohraničeném keři, s nímž si hraje malý kluk. Všichni ve vlaku s úžasem a zaraženě zjišťují, že obrovský Kingsajz je jen nepatrnou součástí mnohem většího světa a zklamaně se ptají, zda tohle má být ten šťastný konec?
Film uzavírá záběr na věžovitou stavbu s hvězdou na vrcholu špičaté střechy (styl, v jakém je postavena například Lomonosovova univerzita v Moskvě, ale podobné objekty se nacházejí třeba i ve Varšavě, jedna také v Praze – někdejší hotel Internacionál, obraz se vzdaluje a zastaví se, až když se stavba nachází přesně v průzoru, jenž symbolizuje klíčovou dírku a pak titulky a konec.
Proč Kingsajz nedosáhl popularity Sexmise
Jeden z diváků, který viděl Kingsajz coby malé dítě a potom opět až po dvou desetiletích, napsal v ohlasu k filmu: „…znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitní společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr (v roli šiškovníka Velkého Jedlíka – pozn. autora textu). Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím hlavní kámen úrazu. Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi, ale to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie.“
Tento divák, který připomněl mnohem známější a patrně nejpopulárnější Machulského film „Sexmise“ (z roku 1983), se svým srovnávacím postřehem o překombinovanosti „Kingsajzu“, jeho nedůslednostech, v čemž spatřuje „kámen úrazu“ a nakonec smířlivým odkazem na to, že snímek je vlastně crazy komedie, trefil přesně tam, kam tvůrci filmu zamýšleli navádět jako „inteligentní“ řízené střely především případné režimní cenzory.
Kingsajz musel být překombinovaný, trpět nedůslednostmi a musel být crazy komedií, protože ve srovnání se Sexmisí je mnohem otevřenější kritikou komunistického režimu, jeho břitkou satirou, ironizací a zesměšněním téměř sardonickým. Tvůrci proto museli přímo ve filmu sami sobě poskytnout a nachystat argumenty proti případným a očekávaným výtkám ze strany strážců totalitní ideologie. Naproti tomu je film Sexmise pouze jemnou a daleko méně adresnou kritikou diktatury a totalitarismu, takže se mohl oprostit od nedůsledností, zbavit se zbytečných kombinací ve prospěch jednoduchosti a čisté a srozumitelné dějové linky a stát se tak v konečném důsledku filmem divácky úspěšnějším a kritiky hodnoceným jako kvalitnější.
Mýtus absolutního zla a dokonalého padoucha
Zatímco ústředním hrdinou Kingsajzu je Olgierd Jedlina, který jako původně zasloužilý trpaslík mohl za odměnu navštívit Kingsajz, avšak rozhodl se tam zůstat a pracuje coby redaktor časopisu Luční koník, a tudíž i hlavní role patří jeho představiteli Jacku Chmielnikovi, nejvýraznější postavou se stal veskrze záporný vůdce lidové trpasličí republiky Šuplandie, Olgierdův protihráč šiškovník Velký Jedlík, kterého ztvárnil populární herec Jerzy Stuhr, kterému se v roli podařilo nabídnout divákovi obraz dokonalého padoucha.
Velký Jedlík zosobňuje mýtus absolutního zla beze zbytku a Stuhr se této příležitosti zhostí dokonale. V knize Rolanda Barthese „Mytologie“ ve stati „Svět wrestlingu“ je obraz absolutního padoucha charakterizován následovně: „V zásadě je to jakýsi vrtkavý člověk, který uznává pravidla jen tehdy, pokud jsou pro něj užitečná, a porušuje formální kontinuitu póz. Je to člověk nepředvídatelný, a tedy asociální. Schovává se za zákon, když se domnívá, že mu nahrává, ale když se mu to hodí, porušuje jej; někdy popírá formální omezení prostorem ringu, a i nadále zasazuje údery protivníkovi, kterého po právu chrání provazy, jindy zase toto omezení znovu zavádí a dožaduje se ochrany toho, co sám před chviličkou nerespektoval.“
Jelikož Barthes ukazuje obraz absolutního padoucha na zápasníkovi wrestlingu, může se zdát, že to příliš nekoresponduje s obrazem padoucha v roli vládce totalitní trpasličí republiky, která je alegorií ke komunistickým režimům. Jenomže komunističtí vůdci, zaštiťující se marxisticko-leninskou ideologií, také vedli neustále s něčím boj čili zápas a všechno to je ve skutečnosti pouhá hra, krutá, na niž doplatilo mnoho lidí, nicméně hra, které cíl a smysl byl předem daný, a to zachování moci konkrétních lidí (vůdce) za každou cenu. A přesně to zosobňuje šiškovník Velký Jedlík v Šuplandii. Ba co víc, role vůdce totalitní trpasličí republiky poskytuje prostor rozvinout daleko širší paletu variant chování absolutního padoucha než wrestlingový zápas. Tady jsou dvě ukázky jednání Velkého Jedlíka.
Ve chvíli, kdy je polapený Adaš přiveden nahý a pevně zabalený do fólie k Velkému Jedlíkovi, se odehraje rozhovor, v němž se šiškovník napřed chová vlídně a ukazuje jakoby laskavou tvář, aby se objevila jeho pravá tvář, když Adaš odmítá podepsat, že to, co udělal, byla jen slabost.
Velký Jedlík: „Pojďte sem. Jen se podívejte, jak teď vypadáte. Měl jste to zapotřebí? Copak vám něco scházelo? Vždyť jsem slyšel, že jste dostal i vlastní šuple.“
Adaš: „Vlastní šuple. Šuple není všechno. To jsem měl celý život destilovat nějakou látku a nevědět, k čemu to vlastně je?“
Velký Jedlík: „Prostě na vás jenom přišla krize. Já to chápu. Na každého jednou přijde. Člověk by od všeho nejradši utekl co nejdál. Jenže jakýsi smysl pro povinnost nám to nikdy nedovolí. Já sám ten pocit dobře znám. Ale my nejsme mstiví. Jestliže dobrovolně písemně prohlásíte, že to byla chvilková krize, jsme ochotni vám všechno prominout.“
Adaš: „Jenomže já nehodlám nic odvolávat!“
Velký Jedlík: „Ty mizero! Ty nevíš, že se budeš v tom případě zodpovídat za úmyslné zneužití vzorce!? To je vlastizrada! To je vědomé podřezávání větve, na které spolu všichni svorně sedíme.“
Adaš: „Jaká vlastizrada? Náš stát je fikce? A když ne dnes já, tak vám ji zejtra zboří někdo jiný!“
Velký Jedlík: „Ptám se tě naposled, kde jsi vzal vzorec kingsajzu!?“
Adaš: „Můžete mi políbit…“ a Adaš se otočí a zahýbá nahým zadkem prosvítajícím z igelitu.
Velký Jedlík na něj udiveně kouká a pak řekne: „Mazlení si u nás musíš zasloužit.“
Šiškovník pozoruje mučení Adaše točením na disku gramofonu, na kterém je přilepený průhlednou lepicí páskou, a přitom ho vyslýchá.
Velký Jedlík: „Mluv, kdo ti prozradil vzorec!?“
Adaš: „Tohle jsou trpasličí zákony?! Odmítám vypovídat!“
Šiškovníkův pomocník Zyl: „A co se ho zeptat na tyhle?“ podává Velkému Jedlíkovi lístek.
Velký Jedlík k pomocníkovi: „Co že jste najednou takový horlivý? Už si toho všímám dlouho.“
Velký Jedlík k Adašovi: „Redaktor Košík? Nadšiškovník Štěbetal? Nebo…,“ přiklekne k němu a zašeptá mu do ucha, „…Smrž Vaječný?“
Adaš: „Ne. Smrž Vaječný taky nééé!“ řve nahlas.
Velký Jedlík: „Pssst,“ a přiloží si ukazovák ke rtům.
Trpaslík, který obsluhuje gramofon, začne Adaše zase točit a ptá se Velkého Jedlíka: „Pětačtyřicet?“
Velký Jedlík: „Na maximum!“
Adaš: „Já vám to povím. Já sám jsem na to přišel!“
Pomocník Zyl: „Asi mluví pravdu. Schopnosti na to má!“
Velký Jedlík: „Hm. No dejme tomu. A nenapovídejte mi tu pořád!“
V této scéně se ukazuje, že i absolutní padouch Velký Jedlík se bojí a jméno zasloužilého představitele Šuplandie Smrže Vaječného se odvažuje vyslovit jen šeptem. A zároveň, že se bojí ohrožení ze strany horlivého pomocníka. Jakmile zjistí, že z Adaše nic důležitého už nedostane, dá volný průchod svému sadismu, když ho nechá točit na maximum.
Barthes při líčení dokonalého padoucha píše dále: „…obecenstvo nikterak neodsuzuje překračování neslaných nemastných oficiálních pravidel, ale odsuzuje selhání pomsty a trestu.“ A i tento prvek splní Jerzy Stuhr v roli Velkého Jedlíka za pomocí scénáře dokonale. Absolutní padouch je potrestán tím nejpotupnějším myslitelným způsobem, je spláchnut do záchodu. Tím v jediném okamžiku mizí ze scény padouch i zlo, Adaš je zachráněn i pomstěn a s ním také všichni, jež trpěli před ním a trpaslíci z Šuplandie jsou osvobozeni a mohou se vydat vstříc šťastné budoucnosti. Že to ale nakonec dopadne jinak, to je již odlišná kapitola.
Jenomže alegorický film je přece jenom něco jiného než wrestlingový zápas a Olo není klasický kladný hrdina, spíš dokonale ztvárňuje pohádkového trpaslíka a jako takový dosahuje úspěchů většinou náhodou, a proto i Velkého Jedlíka poráží (dvakrát) nikoli v boji, ale jakoby mimochodem, když se snaží uniknout jeho moci, proti které nemá ve skutečnosti příliš šancí. Definitivní Olovo vítězství nad šiškovníkem po honičce na záchodě již bylo zmíněno – Velký Jedlík završí svůj osud i život náhlým pádem do záchodové mísy ze šňůry splachovadla, když po ní šplhá za Ologierdem, a ta se mu vysmekne z rukou, neboť se zhoupla, protože pod vahou čtyř trpaslíků zvedla páka, k níž je šňůra připevněna, záklopku rezervoáru.
Nejsilnější scéna filmu, která se odehrála v čajníku
První dílčí vítězství se však odehraje po zřejmě nejsilnější scéně filmu. Jak šiškovník prochází s lapeným Olem Šuplandií a rozmlouvá s ním ve snaze jej jednak zastrašit a jednak odhalit jeho pravou úlohu i záměry, objeví v převýchovném táboře Adaše, který Olovi před šiškovníkem a dvěma agenty zašifrovaně sdělí vzorec kingsajzu. Velký Jedlík i agenti považují Adašovo blábolení jako výraz toho, že se pomátl z točení, ale Velký Jedlík je přesto podezřívavý a říká: „V tom šílenství je systém. Ale jaký?“
Olgierd zatím přesvědčuje Velkého Jedlíka, že v Adašovi chytili nepravého, že hlavou spiknutí a tajné výroby kingsajzu je Bombalína. Schválně udává jméno šéfredaktorky Lučního koníka, neboť ví, že jako žena je před šiškovníkem a jeho agenty zcela v bezpečí. Zároveň navrhuje, že se všichni vydají do Kingsajzu a Olo jim Bombalínu vydá. To Velký Jedlík se smíchem odmítne jako průhlednou lest, aby se Olo dostal z jeho rukou a vrátil se do Kingsajzu. Nato vyšle dva agenty, aby „toho“ Bombalínu přivedli. Než odejdou vykonat příkaz, sděluje jim, že ho najdou v sauně a že on a Olo se zatím lépe poznají.
Saunu představuje stará konvice na čaj postavená na rozžhaveném elektrickém vařiči. Velký Jedlík sedí v čajníku, poklepává se proutěnými košťátky a Olo přechází kolem, snaží se vyhýbat rozpáleným spirálám.
Velký Jedlík: „Tak vám někdy tak přemýšlím a nic nechápu. O co jim jde, těm polococktovcům? Co jim v Šuplandii chybělo? Chodili teple a vesele oblečení. Najedení! Mohli se věnovat svým koníčkům. Někteří měli dokonce vlastní šuple.“
Olo: Mockrát jsem slyšel polococktovce, jak říkali, že nemá smysl existovat jako trpaslík ve světě, kde trpaslíky nikdo nepotřebuje. Kde jsou ti koně, kterým by cuchali hřívy? Pro koho mají mlít v noci obilí ve mlýně, čistit hrnky pískem? Žádní sirotci už naši pomoc nepotřebují. Děti po nás hážou botami.“
Velký Jedlík: „No, no, no to je právě to typicky zdegenerované myšlení polococktovců. Když už existujeme a vydrželi jsme tak dlouho, to znamená, že je nás potřeba. Vždyť v sobě máme spoustu nevyužité síly. No jen si přečtěte třeba Andersena, nebo tu Němcovou, anebo pozdější díla bratří Grimmů. Harmonie současného světa by byla bez trpaslíků narušena…,“ vypráví zamyšleným, měkkým hlasem.
Velký Jedlík k personálu ostře a pánovitě: „Podejte sem novou metlu!“
Olo: „Kmotře šiškovníku, něco mě napadlo,“ vyleze si na postavenou korkovou zátku a dřepne si na bobek, „Co kdybychom prostě dali k dispozici elixír všem. Pak by bylo jasné, kdo chce být trpaslíkem a kdo ne. Praví trpaslíci zůstanou a jiné nepotřebujeme.“
Velký Jedlík: „Jenomže my potřebujeme všechny. I ty, co chtějí, i ty, co nechtějí. Protože jinak by mohlo dojít k tomu, že jednoho dne bysme tu zbyli na všechnu práci jenom my dva. No já vím, polococktovci nás nemají rádi, ale my je budeme přesto milovat, až si nás nakonec taky zamilují.“
Velký Jedlík k personálu: „Ta voda je už moc teplá.“
Olovi je velké vedro, přešlapuje a ošívá se na zátce.
Velký Jedlík: „Pojďte trochu blíž. Řeknu vám to po trpaslicku, otevřeně. Víte vy, co je doopravdy táhne do Kingsajzu? Mnohem víc, než všechna ta ušlechtilá slova?
Olo: „No?“
Velký Jedlík: „No ženský! Ukájet se s nimi!
Vtom okamžiku Olo na špuntu zavrávorá, chytne se víka konvice, a to přiklapne šiškovníka. Olo utíka.
Velký Jedlík vystrčí hlavu dírou ve víku a volá: „Utíká! Chyťte ho!“
Prchající Olo si říká: „Já ti dám ukájet! A co čest, svoboda, rozměr?!“
Olo tak využije náhlé bezmoci mocného šiškovníka a nakonec se mu podaří uniknout z Šuplandie zpátky do Kingsajzu. A zase dosahuje úspěchu a vyhrává díky náhodně, kdy se situace v jediném momentu zvrtne a zcela převrátí. V citované scéně byla však parodicky, ve zkratce a pregnantně vyjádřena podstata fungování totalitního systému, o co šlo jeho vládcům i jeho odpůrcům. Šiškovník tím, že se ptá na to, co chybělo polococktovcům v Šuplandii a líčí, že byli najedení atd., vytváří vlastně falešnou skutečnost, také se odvolává na díla slavných pohádkářů, jako se komunističtí funkcionáři a ideologové odvolávali na tzv. klasiky marxismu-leninismu, kromě toho dobře ví, že kdyby povolil a poskytl elixír všem, mnoho trpaslíků by v Šuplandii nezůstalo.
Zároveň předestírá své názory na smysl a důležitost existence trpaslíků a na jejich potenciál a vypadá to, že svým názorům věří. Pomáhá si i kruhovou definicí - „když už existujeme a vydrželi jsme tak dlouho, to znamená, že je nás potřeba“. Když říká, že do Kingsajzu táhnou trpaslíky především ženy, vyjadřuje tím, co se tam líbí jemu. Koneckonců Olo viděl šiškovníka na módní přehlídce, jak se objímá se dvěma ženami. A jeden z agentů, kteří zničili Adašovu laboratoř, vyprávěl: „Říká se, že si i kmotr šiškovník taky rád zalaškuje.“
Zároveň divák cítí, že má Velký Jedlík tak trochu pravdu. Zejména ti, kteří pamatují doby totality, kdy řada emigrantů zakrývala vznešenými slovy a cíli své materiální a utilitární důvody odchodu z vlasti. Vlastně i sám Olgierd zůstal v Kingsajzu, aby mohl žít klidný život, oženit se a mít rodinu. Jenže právě v tom spočívá podstata šiškovníkova demagogického myšlení a jeho podlosti – upírá jiným právo na obyčejný život bez omezování, podsouvá jim jen nízké motivy, které vedou jeho, a přitom ani na okamžik nezapomíná na své privilegované postavení (momenty ve scéně, kdy žádá o novou metlu a kdy oznamuje, že voda je moc teplá).
K dokreslení šiškovníkovy povahy náleží i scéna, kdy trpaslíci musejí Velkého Jedlíka převézt pryč z rozpáleného vařiče na kolečkové brusli i s čajníkem a pak mu agenti pilkou na železo odřezávají víčko čajníku, aby ho z něj osvobodili. Zároveň Velkému Jedlíkovi sdělují, jak dopadli, když chtěli přivést Bombalínu.
Agent: „Na té adrese Bombalína skutečně bydlí.“
Velký Jedlík: „Dávej pozor!“ bojí se, aby ho neřízli.
Agent: „Je to osoba kolem padesátky. Energická. Pracuje jako šéfredaktor časopisu Luční koník.“
Velký Jedlík: „Máte ho? Řízneš mě. Řízneš mě?“
Agent: „Přestože jméno i adresa souhlasí, musíme Bombalínu vyloučit z účasti na spiknutí.“
Velký Jedlík: „Pročpak?“
Druhý agent: „Je to ženská!“
Velký Jedlík: „Tak co mě tu, hergot, okrádáte o čas. Nevíte, že mám na krku i jiný věci?“
V tom okamžiku se podaří agentům přeříznou víko čajníku na šiškovníkově krku, osvobodí ho a on se začne rozčilovat, jak je Olgierd doběhl, vykřikuje, že když chtějí válku, tak budou zničeni a nařídí agentům vyhodit do povětří továrnu na Polo-cocktu.
České inspirace a trikový přínos barrandovského studia
Kingsajz je možné chápat i jako příklad od té doby v polské kinematografii nedosažitelného použití vysoce nadrozměrných rekvizit a předmětů, jimiž se podařilo pod dohledem výtvarníka Janusze Sosnowského zachytit rozdíl ve velikosti mezi lidmi a trpaslíky, kteří používají věcí ze světa Kingsajz. Připomíná, že kulisy pro trpasličí zemi byly postaveny v ateliérech lodžského filmového studia na pozadí připevněném na set-konstrukci ode zdi ke zdi, přičemž matný obraz je v některých scénách umocněn opticky triky umělců z pražského Filmového studia Barrandov.
To se triky, kterými se normální lidské postavy opticky výrazně zmenšují pomocí využití velmi nadrozměrných kulis, proslavilo. Ve filmu Kingsajz se to podobnými triky jen hemží, od obrovských kartoték se šuplíky, které představují šuplandijskou domovinu a v nichž a mezi nimi se běžně vzrostlí herci a komparsisté pohybují coby trpaslíci, přes nejrůznější nástroje, co trpaslíci používají – velký zavírací špendlík, past na myši, lžíce, na které přenášejí trpaslíci jahodu atd., až po scénu, kdy zmenšený Olgierd Jedlina (ztvárněný hercem Jackem Chmielnikem) šplhá po nahém těle king-size velké spící Aly (v podání herečky Katarzyny Figury).
Velmi známý a úspěšný polský režisér filmu Juliusz Machulski, který je také producentem, scenáristou, hercem a dramatikem, se netají svou inspirací fantastickými komediemi českých režisérů Václava Vorlíčka a Oldřicha Lipského, natočených většinou podle scénářů Miloše Macourka, v kterých byly hojně uplatňovány triky, jaké byly k vidění i v Kingsajzu. V něm byly užity i mnohé patenty kameramana-vynálezce Lipského a Vorlíčkových filmových děl – Vladimíra Novotného.
Shrnutí
Existuje představa, že film Kingsajz je tak trochu Matrix, trochu Ať žijí duchové, trochu Franz Kafka a trochu Miloš Macourek. Jisté však je, že scénář ke Kingsajzu napsala polská scénáristka Jolanta Hartwigová spolu s režisérem Juliuszem Machulskim a lze se jen dohadovat, do jaké míry Kingsajz a předcházející Machulskeho Sexmise navazují na vlnu absurdních komedií, která se prohnala polskou kinematografií v 60. a 70. letech 20. století. V nich zasahovali do životů sice socialismem sevřených Poláků superhrdinové a také šílené vynálezy, ale přitom byly poměrně adresnou satirou, a tudíž kritikou na polský režim, na rozdíl od zmíněných českých fantastických filmů produkovaných v době hluboké normalizace.
Zdroje:
Věra Schmiedtová: Malý slovník reálií komunistické totality, Nakladatelství Lidové noviny
Jindřich Kabát Psychologie komunismu, Práh 2011
Roland Barthes, Mytologie, Svět wrestlingu, str. 22, Dokořán 2004
