Článek
Neříkám, že jsem odborník na elektřinu.
Ale taky nejsem ten typ, co volá řemeslníka kvůli vyměnění žárovky.
Pár drobností jsem si vždycky zvládl opravit sám – zásuvka, vypínač, světlo v předsíni, co dělalo disco-show.
Ano, s respektem. Vypínám jistič. Měřím. Zkouším. Studuju návody.
Pro manželku jsem „šprt s elektrikářskou fází“. Ale vždycky to fungovalo.
A pak jsme se rozhodli rekonstruovat kuchyň.
„Nechci, abys to dělal sám,“ řekla manželka.
„Zavoláme profesionála. Ať je to pořádně.“
Fajn.
Chtěl jsem udělat dojem – tak jsem přes známého našel známého, který „dělá elektriku celej život“.
Pán přijel. Na čas, to musím uznat.
Měl tašku plnou nářadí, montérky s logem firmy a výraz člověka, co viděl víc kabelů než slunce.
„Koukám, že jste si tady dělal něco sám…“
Pronesl to, jak když archeolog najde pazourek u supermarketu.
„Tohle bych nedělal ani na učňáku,“ pokračoval, zatímco držel mou opravenou zásuvku.
„Tady je to lajdácký. Tenhle vodič… a tady chybí objímka. No jo no… amatér.“
Připadal jsem si jak student, co přinesl špatně naladěný klarinet na zkoušku orchestru.
Neodporoval jsem. Usmál jsem se a udělal kafe.
Když je člověk laik, musí mít pokoru. A trochu trpělivosti.
Začal pracovat
První hodina: vrtání, měření, tahání kabelů.
Druhá hodina: rozvod do tří zásuvek, kuchyňské linky a digestoře.
Třetí hodina: „Hotovo, stačí zapnout a je to.“
Manželka přišla z práce, všichni spokojení.
„Profík to udělal raz dva, viď?“
„Jo, svižnej je, to zas jo.“
A pak jsme zapnuli troubu.
PRÁSK. Ticho. Tma.
Jistič vypadl okamžitě. A nejen ten v kuchyni.
Celý byt šel do tmy jako na povel. Včetně modemu, lednice i světla na chodbě.
Řemeslník chvíli zíral.
Pak se podrbal na hlavě a šel otevřít rozvaděč.
Po deseti minutách ticha přišlo to kouzelné slovo:
„To je divný.“
Přiznání: přehlédl uzemnění. A jeden kabel zapojil špatně.
„To se někdy stane,“ řekl s neupřímným úsměvem.
„Ale bude potřeba větší kontrola. Znám jednoho chlapa, co dělá revize a specializuje se na podobný případy.“
A tak volal. Specialista přijel. S přístrojem, co vypadal jako měřák z NASA.
Diagnóza: špatné zapojení jedné fáze, zkrat v přívodu k troubě, podceněná ochrana.
Trvalo dvě hodiny, než všechno uvedli do pořádku.
Já mezitím seděl v kuchyni a vzpomínal na svou „amatérskou zásuvku“, která – a to zdůrazním – nikdy neshořela.
Na odchodu se elektrikář ještě otočil:
„Sorry, no. I mistr tesař se někdy utne.“
Neřekl jsem nic. Jen jsem si v duchu poznamenal, že když se mistr utne, aspoň by měl mít kladivo vlastní.
(A ne volat jiného mistra, aby to po něm spravil.)
Dnes mám dvě zásady:
- Drobnosti si radši udělám sám.
- Když někdo hned na úvod uráží práci druhých, neznamená to, že je lepší. Jen hlasitější.
Závěr?
Sebejistota bez pozornosti je jen líbivá obálka bez obsahu.
A někdy ten, kdo tě nazve amatérem, sám skončí v situaci, kdy musí volat někoho schopnějšího.
Opravit chybu po sobě je těžké.
Ale přiznat, že jsi ji udělal hned poté, co ses nad někým povyšoval – to už je jiný level.
Jeden vodič zbloudí – ale ego bez uzemnění? To je skutečný zkrat.
