Článek
Venkovská princezna
Marie byla dobrá partie. Její starší sestra Alžběta se stala rakouskou císařovnou a navíc byla jako všechny princezny z Possenhofenu také velice krásná. Possenhofen byl venkovský zámek, kde Mariina rodina trávila léto a kde se ona sama také v roce 1841 narodila jako jedno z osmi dětí vévody Maxe Bavorského a jeho ženy Ludoviky, dcery bavorského krále. Dětství na Possenhofenu, který leží na břehu Starnberského jezera, bylo jedním slovem idylické. Vévoda Max byl svobodomyslný a divoký. Příbuzenstvo na něj pohlíželo jako na podivína, protože se vůbec nechoval jako aristokrat, ale spíš jako měšťan a v tom duchu vedl i svou domácnost. Děti učil hrát na oblíbený lidový nástroj citeru, podnikal s nimi túry po horách a dokonce jim v rodinném paláci v Mnichově zřídil i malou cirkusovou manéž. Uvolněnou atmosférou, která panovala v Mariině rodném domě, byly šokovány i upjaté dvorní dámy, které tam zavítaly jako doprovod císařovny Alžběty při jejích návštěvách v Bavorsku. Jedna z nich se dokonce o všech pěti dcerách vévody Maxe vyjádřila, že jsou všechny jako ženy z polosvěta, tedy že se chovají nevhodně ke svému postavení. To ale zřejmě nevadilo Neapolsko-Sicilskému králi, který hledal nevěstu pro svého nejstaršího syna a následníka trůnu Františka. Volba padla právě na Marii.
Starší sestra Sisi byla ve své době označována za nejkrásnější ženu světa. Mladší Marie za ní nezaostávala.
Svatební noc se nekonala
V roce 1859 se slavila svatba a mladá paní odjela do země svého manžela, které měla v budoucnu spolu s ním vládnout. Její tchán však zemřel ještě téhož roku a z Marie se tak brzy stala kromě manželky i královna Království obojí Sicílie. Tento historický státní útvar existoval teprve krátce, a to od roku 1816. Nový král František II. pocházel z vedlejší větve Bourbonů a vládu převzal ve velice složité politické situaci, kdy většina lidí volala po sjednocení Itálie. Měl tak starostí až nad hlavu a manželství s temperamentní Marií ho jistě stálo mnoho krušných chvil, především těch v noci. František totiž trpěl fimózou, tedy zúžením předkožky, kvůli čemuž nemohl vykonávat své manželské povinnosti. Údělem ženy bylo v té době především mateřství a Marie se cítila stále více frustrovaná manželovým nezájmem v ložnici.
Hrdinka s puškou
Situace v zemi se přiostřila natolik, že královský pár musel prchnout ze sídelní Neapole do asi 80 kilometrů vzdáleného města Gaeta, kde stála pevnost. Vůdce povstání Giuseppe Garibaldi přinutil Františka kapitulovat. Bývalý námořník a nyní vůdce nacionalistů chtěl vytvořit jednotný italský stát. Ale králova žena boj ještě nevzdala. V obléhané Gaetě neváhala vyšplhat na hradby pevnosti a střílet do nepřátel. Za svou odvahu si vysloužila celosvětový obdiv a získala díky tomu i přezdívku „hrdinka z Gaety“. Vzdala se až po pěti měsících obléhání a spolu s manželem se uchýlila do exilu v Římě, kde jim svůj palác k bydlení poskytl sám papež. Nyní opět vyplula na povrch Mariina nespokojenost s manželem. Cestovala a budila pohoršení všude tam, kde se ukázala. Kdo to kdy viděl, aby se aristokratka, navíc bývalá královna, koupala nahá v moři nebo na veřejnosti kouřila? Ten největší skandál však Marii teprve čekal.
Aby ubránila své království, nebála se vzít do ruky pušku a střílet z hradeb pevnosti na nepřátelské vojáky.
Tajemství, které znala jen rodina
Vdaná, ale v manželství nespokojená žena, se zamilovala. A to natolik vášnivě, ze vše ostatní šlo stranou. Její milenec byl belgický důstojník papežských stráží Armando. Tajná dostaveníčka však nezůstala bez následku a lehkomyslná Marie otěhotněla. Jenže co teď? Jak utajit těhotenství před vlastním manželem? Zoufalá Marie odjela za svou bavorskou rodinou na Possenhofen pod záminkou, že je nemocná. Tam tou dobou zavítaly i její dvě sestry, Matylda a rakouská císařovna Alžběta. Spolu se radily, co dál. Hlavní bylo celou aféru co nejpečlivěji utajit. Marie se samozřejmě bála s touto zprávou pochlubit rodičům. Matka sice zuřila, ale otec na to řekl jen to, že takové věci se stávají. Rozhodlo se, že dítě bude po narození svěřeno milenci a nešťastná Marie musela slíbit, že ani jednoho už nikdy neuvidí. Stýskalo se jí po milovaném muži a byla celé dny smutná s obavou z budoucnosti. V roce 1862 se jí narodila dcera, která dostala jméno Daisy. Musela splnit svůj slib a od toho dne až do své smrti kvůli tomu trpěla těžkými depresemi.
Marie trpěla odloučením od milence i nemanželského dítěte, ale vztah s Františkem se po jejím přiznání od základu změnil a žili spolu spokojeně.
Vše odpuštěno
Marie se nakonec rozhodla, že vše přizná svému manželovi. Ten místo hněvu udělal něco nečekaného. Rozhodl se svůj intimní problém řešit. Podstoupil operaci a jejich manželství se rázem obrátilo k lepšímu a bylo dokonce i šťastné. A co teprve potom, když se Marie dozvěděla, že čeká dítě. Radost jí bohužel nevydržela dlouho. Dcerka, která se narodila, zemřela už ve třech měsících. Manželé žili v Paříži a po Františkově smrti Marie procestovala půl světa, až se jako stará dáma po skončení první světové války usadila v Mnichově, kde žila po boku sestry Matyldy až do své smrti v roce 1925.
Zdroje: HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta- Císařovna proti své vůli. Praha: Brána, 2002. ISBN 80- 7243- 153- 6
