Článek
Cesta za novým životem byla plná nebezpečí
Olive Ann Oatmanová se narodila do velké rodiny jako třetí ze sedmi sourozenců. Na svět přišla 7. září 1837 ve městě La Harpe, ležící v americkém státě Illinois. Dívčini rodiče se rozhodli připojit ke skupině mormonů, se kterou se vydali spolu se všemi svými potomky na dalekou cestu, směřující k hranicím dnešní Arizony a Kalifornie, kde se plánovali usadit. Během putování se kvůli hrozícímu nebezpečí ze strany původních amerických obyvatel od Oatmanových postupně oddělili všichni ostatní spolucestující a rodina i přes četná a důrazná varování pokračovala k původnímu cíli sama, což se jí bohužel brzy stalo osudným.
Během masakru zemřela téměř celá dívčina rodina
Na počátku roku 1851 překvapilo rodinu Oatmanových devatenáct indiánů, pravděpodobně z kmene Javapajů, kteří je nejprve požádali o jídlo a o tabák. Kvůli velkému suchu, jaké v tu dobu panovalo, totiž postihl jejich území krutý hladomor. S kouskem chleba, co domorodci po svém naléhání dostali, se však nesmířili, a mezi nimi a otcem tehdy třináctileté Olive došlo k divoké hádce, která vyústila v krvavý masakr, při němž Javapajové ubili rodiče i většinu dětí. Indiánskému řádění unikly pouze Olive a její mladší sestra Mary Ann, které kmen ušetřil a udělal z obou dívek své zajatkyně.
Z Olive a její sestry se staly otrokyně
Vražedný útok však přežil i jeden ze synů Oatmanových, o němž se domorodí muži domnívali, že ho také zabili. Dospívající chlapec Lorenzo se ale probudil z bezvědomí, a když kolem sebe uviděl mrtvá těla rodičů a sourozenců, i přes svá těžká zranění dokázal doběhnout pro pomoc. Své ztracené sestry se mu ale nalézt nepodařilo, přesto pátrání po nich nikdy nevzdal a snažil se za účelem jejich záchrany získat i pomoc od vlády. Olive a Mary Ann zatím Javapajové odvlekli do jejich vesnice a nakládali s nimi jako s otroky. Vyděšené dívky musely těžce pracovat a každý den se kvůli špatnému zacházení bály o život.
Po sestřině smrti věřila, že na světě zůstala úplně sama
Zdánlivě bezvýchodná situace obou sester se změnila k lepšímu až za necelý rok, když tábor navštívili členové indiánského kmene Mohavů. Ti javapajské vězeňkyně vykoupili za dva koně, trochu zeleniny a pár barevných korálků. Jakmile se Olive ocitla uvnitř vesnice Mohavů, její život se stal přeci jen o něco snesitelnějším. Osiřelých děvčat se ujala rodina náčelníka, jehož manželka a dcera si Olive i Mary Ann zamilovaly, za což vůči nim Olive nikdy nepřestala pociťovat vděk. Když mladší ze sester zanedlouho zemřela na následky podvýživy, kterou mělo na svědomí přetrvávající sucho a s ním spojený nedostatek zásob, Olive věřila, že už na světě nemá vůbec nikoho. Možná i toto vědomí ji přimělo k tomu, aby se plně začlenila do života kmene.
Tradiční tetování ji navždy poznamenalo
Olive dostala od Mohavů nové jméno Oach, naučila se kmenový jazyk, a dokonce nosila i jejich tradiční oděv, odkrývající horní polovinu těla. Podle mohavského starobylého zvyku také podstoupila, stejně jako její zemřelá sestra, tradiční tetování paží a brady, které jí až do konce života připomínalo roky, které uprostřed indiánské komunity strávila. Olive po svém osvobození tvrdila, že se od Mohavů bála utéct, ale když ve vesnici asi týden pobývala parta bělošských železničářů, nikdy je nepožádala o pomoc, naopak se před nimi skrývala. Olivina dávná přítelkyně z dětství dokonce chvíli po dívčině znovunalezení tvrdila, že se prý zachráněná indiánská zajatkyně vdala za jednoho z mohavských mužů a porodila mu dva syny, ale toto tvrzení Olive rázně popřela a uvedla, že se vůči ní indiáni ani nikdy nedopustili žádné formy sexuálního násilí.
Zvěsti o bílé dívce uprostřed indiánské vesnice nelhaly
Po pěti letech od útoku, během kterého domorodci povraždili většinu rodiny Oatmanových, se začaly v blízkosti vesnice, která mezi sebe Olive před čtyřmi roky přijala, šířit zvěsti o bílé dívce, co žila mezi indiány. Zatím nepodložené domněnky se brzy dostaly i k americkým úřadům, které k Mohavům vyslaly posla. Ten měl za úkol kmenu oznámit, že pokud u sebe skutečně drží bělošku, musí ji okamžitě propustit. Po sérii hádek a diskuzí se nakonec Mohavové ze strachu před bílými osadníky rozhodli tehdy již osmnáctiletou Olive vydat. Dívka byla eskortovaná do vládní vojenské pevnosti Fort Yuma a na cestu ji doprovodila i náčelníkova dcera Topeka. Před vstupem do pevnosti musela polonahé dívce zapůjčit své šaty žena jednoho z místních důstojníků, jelikož Olive přišla oblečená v mohavském kroji, který se skládal pouze ze sukně a odhaloval tak celé dívčino poprsí.
Vzbuzovala zájem nejen svým příběhem, ale hlavně tetovaným obličejem
Nalezení ztracené Olive Oatmanové budilo mezi americkou veřejností značnou pozornost a zpráva o jejím dojemném shledání s bratrem Lorenzem vyšla na titulních stránkách mnoha tamějších novin. Z pohledné zajatkyně indiánů se rázem stal objekt zvědavosti, a to nejen kvůli jejímu neuvěřitelnému životnímu osudu, ale hlavně pro výrazné modré tetování, které zdobilo Olivin obličej. Olive byla díky němu ve Spojených státech opravdovou kuriozitou a zřejmě se jednalo o vůbec první známou americkou potetovanou bělošku. O neobyčejný příběh, který mladá Američanka prožila, se strhla lavina zájmu, a když jednoho dne za dívkou přišel pastor Stratton s nabídkou vydání autobiografické knihy, Olive svolila.
Manžela potkala na přednášce
Z jejích pamětí se stal bestseller, čemuž pravděpodobně sama Olive přispěla svým přednáškovým turné po USA, kde vyprávěla o útrapách, které byla nucená prožít. Lidi však nejvíce ze všeho fascinovaly modré ornamenty, které měla Olive vytetované na bradě. Své další tradiční mohavské tetování na pažích mohla skrýt pod dlouhé rukávy šatů. Někteří navždy poznamenanou dívku upřímně litovali, jiní se na ni dívali s odporem. Na jedné z četných přednášek se Olive Oatmanová seznámila se svým budoucím manželem, movitým rančerem Johnem Brantem Fairchildem, za něhož se provdala roku 1865. Johna dívka unesená domorodci ihned zaujala. Měl totiž pochopení pro smutek, způsobený masakrem její rodiny, protože sám ztratil bratra během jednoho z indiánských nájezdů.
Svůj obličej raději skrývala pod závojem
Po sňatku se Olive Oatmanová vzdala veškerých svých veřejných vystoupení a odstěhovala se spolu s mužem do Texasu, kde chtěla začít nový život. Díky manželově bohatství si mohla dovolit bydlet v honosném sídle ve městě Sherman, ležící asi 110 kilometrů severně od Dallasu. Protože se jí nedařilo počít vlastní dítě, adoptovala malé děvčátko, jemuž nikdo neřekl jinak než Mamie. Ani blahobyt a rodinné zázemí však Olive nedokázaly zbavit zármutku a depresí, které pramenily z otřesného konce rodičů, únosu i nostalgických vzpomínek na život mezi Mohavy. Téměř nevycházela z domu a své tetování na bradě se snažila skrývat nejrůznějšími pudry a hustými závoji. Smutný život Olive Oatmanové ukončil až infarkt, kterému v roce 1903 podlehla. Na její počest podle ní v Arizoně pojmenovali města Oatman a Olive City. Dívka s modrým tetováním také mimo jiné inspirovala několik televizních seriálů, filmů a knih.
Olive Oatmanová svým tetováním, za kterým se skrýval její složitý životní příběh, vzbuzuje zájem i dnes
Zdroje:
https://www.tshaonline.org/handbook/entries/fairchild-olive-ann-oatman
https://daily.jstor.org/olive-oatman-the-girl-with-the-mojave-tattoo/
https://www.womenhistoryblog.com/2015/06/olive-oatman.html
https://www.nps.gov/moja/learn/historyculture/mojave-tribe.htm
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Olive_Oatman
