Článek
Osudová náhoda
Narodila se jako Clara Petacciová roku 1912 do bohaté italské rodiny. Jen ti nejbližší jí mohli říkat Claretta. Její otec provozoval luxusní kliniku v Římě a byl dokonce osobním lékařem papeže, takže mladé Claře nic nechybělo. Studovala hudbu, ráda četla a jako většina mladých dívek si psala deník. Už jako malé děvčátko měla svůj idol, jehož portréty zdobily její pokoj. Nebyl jím ale žádný mladý herec nebo princ. Clara přímo zbožňovala italského diktátora Benita Mussoliniho, kterému dokonce posílala přání k Vánocům a psala mu básničky. Jaké pro ni muselo být překvapení, když si už jako dvacetiletá žena s rodinou a snoubencem vyrazila na výlet a jejich auto předjel sám Mussolini. Clara mu nadšeně mávala. A on? Zastavil a se svou fanynkou i jejím doprovodem se dal do řeči. Za pár dnů už krásnou Římanku pozval do své kanceláře a stali se z nich milenci, kteří se od té doby scházeli téměř denně.
Clara byla Mussoliniho fanynkou od dětství. Nevadilo jí, že byl o celých 29 let starší a ženatý.
Opět spolu
Benito Mussolini byl na začátku jejich vztahu už zralý, téměř padesátiletý muž, který měl za sebou sedmnáct let v manželství se svou ženou Rachele. Tu znal od dětství, protože u jeho otce pracovala spolu se svou matkou jako služka. Narodilo se jim pět dětí a Rachele jeho časté avantýry tolerovala, ale Claru nemohla vystát. Viděla v ní totiž opravdovou konkurenci, která ji chce po boku manžela nahradit. Toho se ale bát nemusela, protože Mussolini své milence jasně řekl, že kvůli ní rodinu neopustí. Po dvou letech jejich vztah dokonce ukončil a Clara si vzala svého snoubence Riccarda, se kterým žila v Římě. Když však její matka koupila vilu přímo naproti té, kterou vlastnil dceřin bývalý slavný milenec, vztah Clary a Mussoliniho začal znovu. Bylo ještě třeba zbavit se nepohodlného manžela. Riccardo byl poručíkem u letectva, takže nebylo nic snadnějšího, než ho převelet co nejdál, třeba do Tokia.
Když se s Clarou její milenec rozešel, provdala se za poručíka Riccarda. Brzy od něj ale utekla zpět za Mussolinim.
Rodina na vztahu vydělávala
Clara na svého milence velice žárlila a chtěla s ním být co nejčastěji. Její rodina ji za vztah se ženatým starším mužem neodsuzovala, ale naopak ji v něm podporovala. A nejen to. Petacciové se rozhodli svého momentálního vlivu využít a zpeněžit ho. Vedli nadaci, jejíž peníze však neproudily potřebným, ale jim samotným. Když na finanční podvody Clařiných příbuzných Benito Mussolini přišel, rozzuřil se a Claru už nechtěl nikdy vidět. Zamilovaná žena se ale nevzdala a brzy se s diktátorem začala opět stýkat. To už ale s neodbytnou milenkou došla trpělivost Mussoliniho zákonité manželce, která Claře vynadala do cizoložnic a chtěla, aby už za jejím mužem nechodila. Ten mezitím na severu Itálie v roce 1943 spolu s dalšími fašisty vyhlásil nový stát. Italská sociální republika se opírala o podporu nacistického Německa a stejně jako tamějšímu vůdci se pomalu a jistě začal konec blížit i Mussolinimu.
Zůstala až do konce
Když bylo jasné, že Spojenci jsou už blízko, diktátorova manželka spolu s dětmi uprchla. Na útěk se dali i Petacciové, ale Clara se rozhodla zůstat po boku milovaného muže. Když se společně chtěli dostat do Innsbrucku, zajali je partyzáni. I tentokrát dostala Clara možnost uprchnout a zachránit se. Partyzáni jí to sami nabídli. Ale ona opět odmítla. Naopak požádala o laskavost, aby mohla s Mussolinim zůstat i nadále. Její přání pro ni znamenalo ortel smrti. 28. dubna 1945 byla Clara Petacciová zastřelena spolu se svým milencem. O den později byla jejich mrtvá těla pověšena na milánském náměstí Piazzale Loreto. Visela hlavou dolů na budově benzínové stanice. Když se to dozvěděl Adolf Hitler, bál se, že by mohl spolu s Evou Braunovou dopadnout stejně a nařídil jejich těla po smrti spálit. Benito Mussolini zemřel po boku své oddané milenky, ale co jeho manželka? Rachele si po válce otevřela kavárnu a po dlouhých tahanicích dostala zpět i rodinný majetek.
