Článek
Osudový Ivánek
Eduard Izotov se narodil 11. listopadu 1936 v Bělorusku do rodiny vojáka. Modrooký blonďák s podmanivým hlasem byl pro filmovou kariéru přímo předurčen a když začal v padesátých letech studovat herectví, nikoho to nepřekvapilo. V ten samý rok, kdy školu dokončil, se pohledný a nadějný mladý umělec objevil ve svém prvním filmu, ve kterém dostal rovnou hlavní roli. Snímek V tichu stepi odstartoval Eduardovu hvězdnou kariéru, během které si zahrál ve více než osmdesáti filmech. Jeho osudovou rolí byl ale bezesporu samolibý Ivan v Čechy milovaném Mrazíkovi. Jeho herecká partnerka Natalija Sedychová od něj na natáčení dostala svou vůbec první pusu v životě. Od té doby se z téměř neznámého herce stal idol žen celého Sovětského svazu. Žádná jeho další postava už Ivánkovu slávu nepřekonala.
Veselý a oblíbený
Eduard Izotov se ještě během studií na herecké fakultě oženil se svou spolužačkou Ingou. Svatbu ale novomanželé tajili, protože ženichova matka neměla synovu nevěstu ráda. Nic na tom nezměnil ani fakt, že pozdější slavná herečka Inga Budkevichová Eduardovi v roce 1960 porodila dceru Veroniku. Z Eduarda Izotova se stal úspěšný umělec. Hrál v divadle, natáčel filmy a díky svému zajímavému hlasovému projevu se věnoval i dabingu. Stejně jako pohádkový Ivan, kladl i jeho představitel důraz na svůj zevnějšek a pečoval o sebe. Vždy chodil perfektně upravený. Prý byl i podobně naivní a v jádru čistý člověk. Rád se smál a nezkazil žádnou legraci. Pro své sympatické a milé vystupování byl Eduard oblíbený i u svých hereckých kolegů. Slávu si užíval a šel z role do role.
Z populárního herce trestancem
Léta plynula, až přišel rok 1983, který život oblíbeného herce navždy změnil. Se svou první manželkou byl tehdy již tři roky rozvedený a s druhou ženou Irinou se rozhodli, že si pořídí chatu, kam budou jezdit za klidem a odpočinkem od rušné Moskvy. Na realizaci svého snu však neměli dostatek hotovosti. A tak vymysleli způsob, jak ji získat. Když chtěli nelegálně vyměnit své dolary za rubly, byli oba manželé v jedné moskevské kavárně zatčeni. Eduardova popularita ani petice jeho slavných kolegů nepomohla a on byl i s manželkou Irinou odsouzen ke třem letům vězení.
Zlomený a nemocný
Vězení snášel velice špatně a když byl propuštěn na svobodu, už to nebyl on. Z veselého muže plného energie se stal zlomený člověk trpící depresemi. Kdysi hojně obsazovaný umělec se teď musel potýkat s nedostatkem pracovních příležitostí a protože bez rolí nebyl ani honorář, propuštěný herec se ocitl bez prostředků. Špatný psychický stav se podepsal i na Eduardově tělesném zdraví. Do tří let po návratu z výkonu trestu prodělal první mrtvici. A potom přišla další. A opět další. Po té čtvrté, která Eduarda postihla v roce 1997, musel nemocný umělec odejít do důchodu. Začal totiž ztrácet paměť a zapomínat texty. Už mu nepomohla ani léčba a operace. Hercův stav se naopak čím dál tím víc zhoršoval. Začal mít potíže s řečí a přestával poznávat své blízké. Problémy mu způsobovala i samotná chůze. Posledních půl roku strávil oblíbený herec na uzavřeném psychiatrickém oddělení, kde také v roce 2003 podlehl dalšímu záchvatu mrtvice.
Zdroje: Eduard Izotov, agentura Rusko dnes, CNN Prima News, ČSFD
