Článek
Narodila se v bohaté rodině, problémy chudých jí ale nebyly lhostejné
„Šla jsem na hrozná místa! Nikdy v životě jsem neviděla takovou bídu,“ tvrdila maďarská sestra Sára Salkaháziová o své službě v katolickém řeholním společenství s názvem Společnost sociálních sester, kam v roce 1929 vstoupila a stala se jednou z řeholnic, které svou charitativní a sociální činností pomáhaly potřebným z těch nejchudších vrstev společnosti. Sama pocházela z úplně opačných poměrů.
Narodila se 11. května 1899 v dnešních Košicích, které na počátku 20. století patřily mezi středně velká města tehdejšího Uherska a většinu jeho obyvatel tvořili Maďaři. Sára Salkaháziová přišla na svět jako vnučka majitele a hlavního investora nejluxusnějšího hotelu ve městě Leopolda Schalkháze. V době Sářina dětství byl Hotel Schalkház centrem společenského dění celých Košic. Mezi jeho hosty patřili aristokraté, milionáři, císaři i prezidenti.
Hotel Schalkház, postavený v 70. letech 19. století, byl svého času nejluxusnějším ubytováním v Košicích. Je pojmenován po jeho majiteli a hlavním investorovi Leopoldovi Schalkházovi, dědovi Sáry Salkaháziové. Sára si své rodné příjmení změnila na více maďarsky znějící Salkaháziová až v dospělosti na protest proti sílící nacistické ideologii
O tom, jak těžký je život lidí narozených v chudobě, se Sára Salkaháziová poprvé přesvědčila až v dospělosti, když se stala učitelkou základní školy. Prostřednictvím svých žáků se seznámila s problémy chudých a jejich každodenními starostmi. Mnohdy strastiplné životní podmínky sociálně slabých lidí ji nenechaly chladnou. Začala se věnovat novinařině a stěžejními tématy jejích příspěvků do maďarských periodik byly právě sociální spravedlnost a solidarita, ale i otázka postavení žen.
Stala se řeholnicí a pomáhala pronásledovaným Židům
Sára Salkaháziová vystřídala během svého krátkého života několik profesí. Byla nejen učitelkou a novinářkou, ale i knihvazačkou nebo modistkou. Poté, co po vzniku Československa opustila z politických důvodů školu, si během práce v knihařské dílně vyslechla z úst dělníků další nelehké životní příběhy odehrávající se mezi městskou chudinou, která každý den bojovala o holé přežití.
Pomoc potřebným se nakonec stala náplní jejího života. Inteligentní a literárně nadaná žena se smyslem pro humor se ve 20. letech seznámila se členkami Společnosti sociálních sester. Toto setkání jí změnilo život a ve svých 30 letech se rozhodla být jednou z řeholnic jejich řádu. Společnost sociálních sester vznikla ve 20. letech 20. stoleti v Budapešti, kde má své hlavní sídlo dodnes. Sestry se od řeholnic z ostatních řádů lišily nejen svým civilnějším šedým oděvem připomínajícím spíš uniformu, ale i moderním přístupem k výkonu sociální práce a charity.
Jako členka tohoto společenství se pak Sára Salkaháziová v roce 1937 přestěhovala do Budapešti, kde mimo jiné vedla Svaz katolických pracujících žen a dívek, redigovala tiskoviny a podílela se na otevření několika chudobinců. Pod správou Společnosti sociálních sester také zřídila ubytovnu pro pracující ženy, kde během 2. světové války spolu s ostatními sestrami ukrývala místní židovské obyvatelstvo, jehož životy byly kvůli probíhajícímu holokaustu v ohrožení.
Sára Salkaháziová vstoupila do Společnosti sociálních sester ve svých 30 letech. Temperamentní žena žijící moderním způsobem života, která byla dokonce krátce zasnoubená a silně kouřila, se rozhodla zasvětit svůj život Bohu a pomoci bližním. Chtěla se stát i misionářkou a šířit katolickou víru na druhé straně planety, ale s nástupem války z jejích plánů nakonec sešlo. Její víra byla natolik silná, že se v roce 1943 rozhodla obětovat svůj život Bohu v případě, že by spolusestrám hrozilo nebezpečí
Když se koncem války v Maďarském království, které se připojilo ke státům Osy a bojovalo po boku nacistického Německa, chopila moci totalitní antisemitská strana Šípové kříže, která byla jakousi obdobou německé nacistické strany, pronásledovali její členové kohokoliv s protiněmeckým smýšlením. Během jejich teroru se snížil počet Židů v Budapešti o polovinu.
Měla šanci utéct a zachránit se, ale neudělala to
Ukrývat Židy bylo pro Sáru Salkaháziovou den ode dne obtížnější a nebezpečnější. Tou největší hrozbou se však nakonec ukázala být lidská zrada. Tři dny po Štědrém večeru roku 1944 sestry udala civilní zaměstnankyně budapeštského Domu pro pracující ženy, který sestra Sára spravovala. Když budovu obklíčili příslušníci Šípových křížů, Sára Salkaháziová se právě spolu s další sestrou blížila k domu. Měla možnost utéct, ale neudělala to. Místo toho vešla dovnitř a představila se jako správkyně, která je za dům i jeho obyvatele zodpovědná.
Členové milic Šípových křížů začali s kontrolou dokladů ubytovaných. Nález falešných dokumentů v nich vzbudil podezření a několik lidí včetně Sáry Salkaháziové bylo odvlečeno k podání vysvětlení. Jeden z ozbrojenců se obrátil na druhého a zeptal se: „Proč je nedorazíme rovnou tady na dvoře?“ I když odpovědí na vyřčenou otázku bylo zamítavé gesto, druhého dne už se sestra Sára nedožila.
Za svou odvahu zaplatila životem
Ještě té noci, 27. prosince 1944, odvlekli muži ze strany Šípových křížů tehdy 45letou Sáru Salkaháziovou i několik dalších osob na nábřeží Dunaje. Odvážná sestra, kterou příslušníci ozbrojené milice donutili vysvléknout se donaha, si před svými vrahy klekla a s očima upřenýma k nebi se pokřižovala. Bylo to to poslední, co udělala, než ji zastřelili.
Památník Boty na břehu Dunaje v Budapešti, který tvoří 60 páru bot odlitých z kovu, připomíná oběti zastřelené u řeky během 2. světové války členy strany Šípových křížů. Před popravou se lidé museli zout. Jejich boty se totiž ve válečném nedostatku hodily jako zdroj peněz. Těla zavražděných skončila v Dunaji, stejně jako tělo Sáry Salkaháziové, jejíž ostatky se nikdy nenašly. Za její činy a mučednickou smrt ji v roce 2006 prohlásila katolická církev za blahoslavenou
Svědectví o tragické smrti Sáry Salkaháziové podal až 20 let po válce jeden ze členů Šípových křížů během soudního procesu. Za projevenou odvahu udělila komise zřízená při památníku Jad Vašem zavražděné maďarské sestře titul Spravedlivý mezi národy, který náleží těm, kdo ačkoliv byli sami nežidovského původu, riskovali během války vlastní životy při záchraně Židů. Stejný titul získala posmrtně i Margit Šlachtová, zakladatelka Společnosti sociálních sester, jejíž členky se v průběhu 2. světové války masivně zapojily do záchrany Židů, kterých uchránily před smrtí asi 1000.
I když od popravy Sáry Salkaháziové uplynulo již více než osmdesát let, její odhodlání nezůstat lhostejnou k utrpení druhých inspiruje dodnes. V roce 1998 vznikl na Slovensku takzvaný Projekt Sára, který je zaměřený na pomoc rodinám. Pojmenovaný je právě po Sáře Salkaháziové. „Sociální sestra musí být pochodeň! Musí lidem dávat světlo na cestě,“ byla přesvědčená žena, která osobně zachránila asi stovku lidských životů.
Zdroje:
