Článek
S německou okupací se Kréťané odmítli smířit a rozhodli se bojovat
Malá vesnice Kali Sykia je ukrytá v horách asi 30 kilometrů od oblíbeného přímořského letoviska Rethymno, které leží na severním pobřeží Kréty. Třetí nejlidnatější město ostrova dalo název také celému tamějšímu regionu a je zároveň i střediskem stejnojmenné prefektury, jejímž hlavním zdrojem příjmů je dnes cestovní ruch, který těží nejen z množství malebných pláží a příjemného středomořského klimatu, ale na své si přijdou i milovníci památek, které upomínají na dřívější nadvládu Benátčanů a Turků, kteří se Kréty v minulosti zmocnili. Svědkem pozoruhodné historie města Rethymno je například benátská pevnost Fortezza ze 16. století nebo turecké mešity a minarety.
Součástí Řecka byla Kréta prohlášená až v roce 1913. O necelých třicet let později se ostrov stal na čtyři roky okupovaným územím nacistického Německa, jehož armáda ho na jaře 1941 obsadila. Německá invaze na Krétu způsobila třetí říši rozsáhlé ztráty, mimo jiné také proto, že její jednotky narazily na silný odpor místního obyvatelstva. K britským, řeckým, australským a novozélandským vojákům, kteří se několik dní snažili Němce vytlačit, se přidávali obyčejní lidé a vlastními puškami, ale například i kosami a srpy bránili svou zem před okupanty.
Německá invaze na Krétu proběhla na jaře 1941. Spojenečtí vojáci i místní obyvatelé často sestřelovali nepřátelské výsadkáře ještě před dopadem na zem. Artefakty z takzvané bitvy o Krétu se dodnes nacházejí po celém ostrově. V odlehlých vesnicích dokonce můžete ještě nyní narazit třeba na květináč vyrobený z vojenské přilby
Ale i když odhodlání obyvatel Kréty nacisty překvapilo a způsobilo těžké trhliny v jejich morálce, k okupaci ostrova nakonec přeci jen došlo. Kréťané se však nevzdali a jejich domácí odboj zůstal aktivní až do německé kapitulace v roce 1945. Jak odhodlaný a rozsáhlý byl jejich boj za svobodu, dokládají i památníky jeho obětem, které se nachází ve většině krétských obcí.
Své muže nezradily, skončily zaživa v plamenech
Aby Němci nebývalý odpor místních zlomili, založili nechvalně proslulý polovojenský útvar, který řídil poddůstojník Wehrmachtu Friedrich Schubert. Jeho takzvané Jagdkommando Schubert cíleně terorizovalo krétské obyvatelstvo a v potlačování zdejšího odboje se jeho příslušníci neštítili ničeho. Měli na svědomí bití, mučení i vraždy žen a dětí. A také vypalování celých vesnic.
Fotografie německých vojáků, kteří se v roce 1941 právě připravovali popravit civilisty z krétské vesnice Kondomari. O dva roky později čekal masakr také obyvatele vsi Kali Sykia. Ve snaze zlomit místní obyvatelstvo a potlačit jejich odboj se Němci na Krétě dopouštěli nepředstavitelných krutostí
Když počátkem října 1943 zlikvidovala odbojová skupina ukrytá v horách nedaleko vsi Kali Sykia nepřátelskou jednotku, nález mrtvých vojáků okupanty rozzuřil. Do oblasti byl vyslán Friedrich Schubert a jeho muži, kteří 6. října vtrhli do vesnice Kali Sykia s cílem popravit zdejší muže za jejich pomoc partyzánům.
K jejich překvapení se však ve vsi nacházely jen ženy a děti, protože muži se ukryli do hor. Ani bití a výhrůžky ženy nedonutily prozradit, kde se schovávají, což se jim nakonec stalo osudným. Ze vzteku, že všechny ženy odmítly označit úkryty partyzánů a vesničanů, začali členové Jagdkommanda Schubert s vypalováním vesnice.
„Nemáme žádné zbraně a své muže nezradíme,“ byla prý věta, kterou si odvážné ženy podepsaly rozsudek smrti. Příslušníci Schubertova oddílu následně nahnali dvanáct žen do domů, které zapálili. Všechny uhořely zaživa. Osm žen pocházelo z vesnice Kali Sykia, čtyři z nedaleké osady Rodakin. Spolu s nimi skončil v plamenech také šestaosmdesátiletý stařík, který nebyl schopen útěku. Další obětí bylo i nenarozené dítě. Jedna ze zavražděných žen totiž byla v osmém měsíci těhotenství.
Místní dodnes nezapomněli
„Vesnicí se stále rozléhá křik žen, které tu upálili zaživa,“ tvrdí starousedlíci o místě, kde zemřelo mimořádně trýznivou smrtí třináct nevinných obětí nacistické zvůle. Ves Kali Sykia je dnes domovem asi stovky lidí. Tragédii, která se zde před více než osmdesáti lety odehrála, připomíná památník se jmény obětí, na které místní vzpomínají dodnes.
Byli to právě zdejší obyvatelé, kteří udělali vše pro to, aby se na hrdinství a nezlomnost upálených žen nikdy nezapomnělo. I díky nim se totiž v roce 2017 jejich vesnice Kali Sykia zapsala na seznam takzvaných řeckých mučednických obcí. Místní věří, že toto oficiální uznání zvěrstev, kterých se zde nacisté dopustili, přinese klid duším hrdinných žen, které místo kapitulace zvolily sebeobětování.
Pozůstalí se dočkali omluvy po sedmi desetiletích
Jediným, kdo za vraždu dvanácti odvážných Kréťanek po válce zaplatil, byl Friedrich Schubert. I když se snažil zatajit svou pravou identitu, zaslouženému trestu neušel. Dne 5. srpna 1947 ho zvláštní soud pro válečné zločince v Athénach shledal vinným z vražd 271 lidí, mezi nimiž nechyběly ani ženy z vypálené vsi Kali Sykia, a z dalších zločinů, kterých se během války dopustil. O necelé tři měsíce později byl Friedrich Schubert popraven. Jeho jméno je pro Kréťany dodnes symbolem zla, které vzalo životy mnoha obětem a jejich pozůstalým je nenávratně zničilo.
V roce 2014 se tehdejší německý prezident Joachim Gauck během návštěvy řecké mučednické obce Lyngiades omluvil za zločiny, které Němci ve válečných letech spáchali na řeckém civilním obyvatelstvu: „S pocity studu a bolesti prosím rodiny zavražděných o odpuštění.“
Zdroje:
