Článek
Narodil se do zlaté éry Nizozemska
V 17. století zažívalo Nizozemsko svůj největší rozmach. Stalo se obchodní, námořní, vědeckou i uměleckou velmocí. V roce 1642 objevil nizozemský mořeplavec Abel Tasman Nový Zéland a dnešní Tasmánii, ve stejném roce vznikl jeden z nejslavnějších obrazů všech dob, jehož autor byl Nizozemec Rembrandt van Rijn. Jeho Noční hlídka pochází právě z takzvaného zlatého věku Nizozemska, který trval přibližně od roku 1588.
Konec této éry plné blahobytu a rozkvětu přišel s rokem 1672, který je mezi Nizozemci dodnes nazýván jako „rok neštěstí“. Pro významného nizozemského politika Johana de Witta, který stál téměř dvacet let v čele své rodné země, byl tento letopočet doslova osudný. Nejenže přišel o svou funkci velkého penzionáře provincie Holandsko, která z něj dělala nejvyššího voleného úředníka v tehdejší Republice spojených nizozemských provincií, ale ztratil i něco mnohem cennějšího, a tím byl jeho vlastní život. Navíc způsobem, z jehož extrémní brutality mrazí dodnes.
Byl členem jedné z nejvlivnějších rodin své země
Politik, matematik a právník Johan de Witt se narodil 24. září 1625 ve městě Dordrecht, které leží v současné nizozemské provincii Jižní Holandsko. Pocházel z dobře situované vážené rodiny, což dokládá i fakt, že jeho strýc Andries de Witt zastával krátce před Johanovým příchodem na svět stejný úřad, který o mnoho let později připadl i jeho synovci.
Johan de Witt se od dětství stýkal s největšími učenci své doby. Jeho otec se přátelil třeba s Isaacem Beeckmanem, učitelem francouzského filosofa Reného Descarta. Navzdory své vysoké funkci byl prý mocný politik na ulici k nerozeznání od běžného člověka. Vystupoval jako skromný státní úředník a na veřejnosti chodil pouze v doprovodu osobního sluhy
Díky bohatství své rodiny si mohl Johan de Witt dovolit studium na prestižních univerzitách v nizozemském Leidenu a v západofrancouzském Angers, kde v roce 1645 získal doktorát. Zajímavostí je, že univerzitu v Leidenu, která je vůbec nejstarší dosud existující vysokou školou v Nizozemsku, založil v druhé polovině 16. století Vilém I. Oranžský, jehož dynastie byl Johan de Witt jako stoupenec republikánské vlády odpůrcem.
Když se stal Johan de Witt v roce 1653 velkým penzionářem nejdůležitější nizozemské provincie Holandsko, který se svými pravomocemi v praxi představoval nejmocnějšího vládního představitele země, nebylo mu ani třicet let a byl ještě svobodný. To se změnilo o dva roky později, když se v Amsterdamu oženil s o deset let mladší Wendelou Bickerovou, která vyrostla stejně jako její ženich v bohaté a vlivné nizozemské rodině. Se štíhlou světlovlasou dívkou s laskavýma očima se Johan seznámil prostřednictvím jejího strýce a brzy ji požádal o ruku. Manželé žili v Haagu obklopeni početným služebnictvem a několika dětmi.
Manželství Johana de Witta s dcerou movitého obchodníka Wendelou Bickerovou trvalo okolo třinácti let. Ukončila ho až Wendelina smrt v roce 1668. Tragického konce svého muže se tak jedna z kdysi nejbohatších nizozemských měšťanských dívek své doby nedožila. Po matce Johanových dětí se dodnes zachovaly nejen její dopisy manželovi, ale i účetní kniha, která přináší jedinečný vhled do vedení domácnosti v 17. století
Nenávist jeho odpůrců rostla i kvůli štvavé kampani
Vládu Johana de Witta podporovali většinou obchodníci, finančníci a movití majitelé velkých pozemků. Naopak mezi vojskem, námořnictvem a chudinou, které chtěly ve svém čele silného vůdce z oranžsko-nasavského rodu, rostla s vedením země stále větší nespokojenost, která vygradovala v roce 1672 francouzskou invazí. Proti Johanovi de Wittovi se rozjela štvavá kampaň, která ho vinila ze všech katastrof, které republiku postihly. Jeho nepřátelé využili pomocí pamfletů a falešných obvinění nastalou ekonomickou krizi k přesvědčení obyvatelstva, že za vše špatné, co se uvnitř jejich země děje, může právě Johan de Witt a jeho starší bratr Cornelis, který byl svému sourozenci rádcem a podporoval ho v jeho rozhodnutích.
Všeobecná nenávisti k bratrům Wittovým, kterou přiživovaly zkazky o jejich nemorálnosti, lžích, korupci a spolčování se s nepřáteli, vyústila na jaře 1672 v incident, kdy skupina rozběsněných občanů vtrhla do budovy radnice v Johanově rodném Dordrechtu, kde strhla a zničila obraz jeho bratra Cornelise, který zde visel. V té době byl Johan de Witt dokonce pobodán při neúspěšném pokusu o atentát. Ani jeho odstoupení z funkce velkého penzionáře už neodvrátilo tragický konec, který jeho i bratra Cornelise zanedlouho čekal.
Stal se obětí brutálního lynče
Poté, co byl Cornelis de Witt v Haagu zatčen a uvězněn pro podezření z příprav útoku na Viléma III. Oranžského, šel ho dne 20. srpna 1672 mladší Johan do věznice navštívit. V ten moment se kolem budovy shromáždil početný dav, který žádal okamžité potrestání nenáviděných sourozenců. Rozzuření lidé v čele se členy občanské gardy bratry zavraždili a pověsili je hlavou dolů na šibenici. To, co následovalo, připomíná scénu z hororu. Těla obou bratrů byla davem doslova rozsápána, jejich uříznuté prsty a jazyky se prý rozprodaly jako suvenýry a další části jejich těl údajně někteří z vyburcovaných nespokojenců dokonce snědli.
Gevangenpoort, budova bývalé věznice, poblíž které byli zlynčováni bratři Wittovi, stojí v Haagu dodnes a patří k nejvýznamnějším památkám města. Do roku 1828 zde čekali na rozsudek ti, kteří byli podezřelí ze závažných zločinů. Později se z někdejšího vězení stalo muzeum historie zločinu a trestu, které funguje doposud. Nedaleko něj se nachazí Haagské historické muzeum, které ve svých sbírkách uchovává malou dubovou krabičku, v níž jsou uloženy jazyk Johana de Witta a prst jeho bratra Cornelise naložené v soli. Části jejich těl se během popravy rozprodávaly přihlížejícím, a dokonce se vystavovaly po hospodách. Jazyk a prst po nebohých bratrech se dostaly do držení jejich příznivců, díky čemuž se dochovaly až do dnešních dnů
Za hlavního strůjce otřesného lynče bratrů Wittových bývá některými považován jejich odpůrce Vilém III. Oranžský, kterého se Johan de Witt snažil udržet co nejdál od moci. Toto obvinění se ale nikdy nepotvrdilo. Vilém III. Oranžský byl v témže roce, kdy byli bratři Wittovi zavražděni, jmenován nizozemským místodržitelem a o několik let později se spolu s manželkou stal dokonce panovníkem Anglie, Irska a Skotska. Z oranžsko-nasavské dynastie, jejíž byl součástí, pochází i král Vilém-Alexandr, který stojí v čele nynějšího Nizozemského království. Tragická smrt Johana de Witta a jeho bratra Cornelise je dodnes mrazivou upomínku toho, kam až může zajít nenávist zfanatizovaného davu.
Johan de Witt mladší byl jedním z několika dětí, které po jeho zavražděném otci zůstaly. O sirotky se postarala rodina jejich matky. Z Johana vyrostl po otcově vzoru politik a učenec. Oženil se se svou vlastní sestřenicí Wilhelminou, která byla dcerou jeho zlynčovaného strýce Cornelise
Zdroje:
