Článek
Nevěstu přebral synovi
Sultán Abdulhamid II. byl posledním osmanským vládcem, který měl v zemi absolutní moc. Za jeho třiatřicetiletého působení v čele kdysi mocné a obávané říše nastal její úpadek. Abdulhamid se sice zasazoval třeba o modernizaci školství, ale na druhou stranu kvůli svému strachu, že přijde o moc, omezoval občanská práva poddaných a výrazně zkrouhl finance pro armádu, což nakonec nahrálo nepřátelské straně. Nespokojil se jen s jednou manželkou, ale měl jich rovných třináct. A tu dvanáctou dokonce přebral svému synovi. Osmnáctiletá Behice totiž byla původně určena jako nevěsta následníkovi trůnu. Za tím účelem ji její otec prodal do harému. Když ji ale uviděl postarší sultán, její krása ho přímo očarovala. Do Behice se zamiloval na první pohled a chtěl ji mít jen pro sebe. A tak se dcera gruzínského šlechtice v roce 1900 v Istanbulu stala dvanáctou manželkou sultána Abdulhamida II.
Sebevědomá krasavice, které bylo sotva 18 let, si vzala téměř šedesátiletého sultána. Své postavení uměla navzdory nízkému věku využít dokonale.
Nový domov v harému
Behice ale nebyla jediná z rodiny, kdo se dostal do panovníkova harému. Žila zde i její sestřenice a dokonce i ona byla sultánovou manželkou. Harém bylo obydlí sultánových žen. Nebydlely v něm jen jeho konkubíny a manželky, ale všechny členky jeho rodiny, tedy i matka, sestry a jiné příbuzné. S nimi v harému žily i otrokyně, které tyto výše postavené ženy obsluhovaly. Strážcům harému se říkalo eunuši a šlo o vykastrované muže, u kterých nehrozilo, že by se sultánovými ženami mohli svého pána podvádět.
Pokud měla žena sultánovu přízeň, žila v přepychu a pohodlí. Jako Behice. Ilustrační foto
Šaty, šperky i domy
Hned po svatbě začala nová Abdulhamidova favoritka Behice utrácet ve velkém. Své rodině nakoupila domy, sestrám dala velkorysá věna, platila jim početné služebnictvo. A protože se chtěla líbit, objednávala si luxusní a drahé šaty ze zahraničí, které spolu s blýskavými šperky ještě více podtrhly její půvab. Behice byla známá svou extravagancí, ale sultán jen mlčky přihlížel. Chtěl své mladičké manželce ve všem vyhovět. Své postavení nejoblíbenější panovníkovy ženy upevnila ještě více, když na svět přivedla dva chlapce -dvojčata. Jedno z dětí však brzy zemřelo. To už se ale sultán začal od své favoritky pomalu odvracet. Jeho ministr financí ho totiž upozornil na obrovské manželčino utrácení, které ruinovalo státní pokladnu. Z manželových výčitek si však lekhomyslná Behice nic nedělala a dál žila nákladným životem tak, jak byla dosud zvyklá. Půjčovala si na to peníze a dělala obrovské dluhy.
Manžel s Behice přestával být spokojený. Vadilo mu její bezuzdné utrácení, na které ho upozornil i jeho ministr financí.
Přišel o trůn. I její vinou
V roce 1904 se sultán znovu oženil s ještě mladší ženou, než byla Behice. Ta tím přišla o své postavení ženy číslo jedna. Tou teď byla její nová nástupkyně. O pár let později o své postavení přišel i sám sultán Abdulhamid, když byl svými odpůrci svržen. Jedním z důvodů byla i vydrancovaná státní kasa, na čemž měla velkou zásluhu právě jeho dvanáctá manželka Behice. Sultán musel odejít do exilu do Soluně, ovšem Behice ho následovat odmítla a dál zůstala v Turecku. Po vzniku Turecké republiky však musela i ona ze země odejít. Ve dvacátých letech se usadila v Neapoli a později i v Paříži. Přežila oba své syny, ten druhý zemřel ve čyřiačtyřiceti letech. Behice se do rodného Turecka mohla vrátit až v roce 1969 a brzy poté tam ve věku 87 let zemřela.
Zdroje:
VESELÝ, Jiří a VESELÁ, Gabriela. Divy světa. Praha: Knižní klub, 2002. ISBN 80- 242-0772-9
