Článek
Dříve než hercem chtěl být lékařem
Kolegové na osobitého herce vzpomínají jako na citlivého, přátelského a jemného člověka, kterému se bohužel stala osudná závislost na alkoholu. Někdy své pití dokázal na určitý čas ukočírovat, jindy mu zas naplno propadl. Jako na houpačce. Zřejmě trpěl celoživotními depresemi, na které zapomínal jen se sklenkou něčeho tvrdšího v ruce. Přesto byl František Husák výjimečným divadelním i filmovým hercem, kterého umění lákalo už od mládí. Narodil se 24. května 1936 v Praze a ve škole patřil mezi lepší žáky. Ke studiu si nejprve vybral hornické učiliště, odkud přestoupil na Vojenskou školu Jana Žižky v Moravské Třebové. Během svých studentských let se věnoval amatérskému divadlu, ale jeho vysněné budoucí povolání bylo překvapivě úplně jiné. Chtěl se stát lékařem.
Stal se ostravskou divadelní hvězdou
Na medicínu ho však nepřijali a proto se rozhodl naplno se věnovat své herecké vášni a přihlásil se na DAMU. Po studiu odešel z našeho hlavního města do Ostravy, kde v místním Divadle Petra Bezruče prožil svá nejšťastnější léta v životě. Role se mu jen hrnuly a díky jeho neobyčejnému talentu to většinou byly úlohy hlavní. Nezapomenutelný je například jeho Cyrano z Bergeracu, kterého úspěšně hrál před ostravským publikem. Z moravskoslezského kraje se rozhodl přesídlit do své rodné Prahy, kde se stal členem nově vzniklého Činoherního klubu, na jehož scéně ho čekaly sice menší, ale výrazné a krásné role.
Nejraději hrál pro děti
Umělcova náklonnost k alkoholu byla jeho kolegům dobře známá. Někdy dokonce odehrál představení i mírně opilý. František Husák byl také proslulý svými pozdními příchody ke zkouškám a neuvěřitelné výmluvy, kterými zdůvodňoval svá častá zpoždění, se staly mezi jeho kamarády herci legendární. Svou závislost se před nimi snažil tajit a jak vzpomínal jeho kolega Pavel Landovský, lahve s vodkou si schovával i na toaletě v nádobce na splachování. Poté, co dobrovolně odešel z Činoherního klubu, se přestěhoval do jižních Čech. V Českém Krumlově si postupně rekonstruoval dům, který obýval v malebné historické části města. Dospělé publikum vyměnil za to dětské a stal se loutkohercem. František Husák děti miloval a považoval je za ty nejlepší a nejupřímnější diváky. V Českém Krumlově dokonce pracoval s malými Romy, se kterými nacvičoval různá pěvecká, taneční a divadelní představení. Svou přirozeností strhl každého a mnohdy problémové děti se do jeho uměleckého souboru vždy nadšeně hrnuly.
Ušlápnutý Ludva Homolka byl Františkovou nejslavnější rolí
František Husák chvíli působil v Českých Budějovicích a se Západočeským divadlem v Chebu objížděl naše města a vesnice se zájezdovými představeními, až ho osud zavedl zpět do jeho rodné Prahy, kde začal vystupovat na jevišti Divadla Na zábradlí. Tou dobou dostával i zajímavé nabídky na filmování. Práci před kamerou už znal dobře, třeba v roce 1966 se proměnil v příslušníka SS v oscarovém snímku Jiřího Menzela podle novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Jednoznačně nejznámější rolí, kterou František Husák na filmovém plátně vytvořil, byl uťápnutý Ludva z legendární trilogie o všedních starostech jedné obyčejné české rodiny. První díl se jmenoval Ecce homo Homolka a točil se kolem nedělního výletu do přírody. Režisér Jaroslav Papoušek do své komedie hledal méně známé tváře, dokonce i neherce, kteří snímku vtiskli lidovost a autenticitu. Protože si lidé svéráznou rodinu Homolkových zamilovali, o rok později se natočilo volné pokračování s názvem Hogo fogo Homolka, kde si rodina v novém autě vyjede na návštěvu vesnického pradědečka, který údajně co nevidět zemře. Posledním dílem z oblíbené filmové série je Homolka a tobolka, který se odehrává ve Špindlerově Mlýně, kam Homolkovi odjeli na zimní rekreaci.
Dodnes se neví, co přesně se onu noc stalo
František Husák měl neobyčejně příjemný hlas a uměl ho uplatnit v četných rozhlasových četbách. Stále hrál v divadle, ale postupem času nad ním čím dál víc vítězil alkohol. Na představení často přišel opilý, následkem čehož občas nebyla jeho artikulace úplně v pořádku. Svou ničivou závislost si uvědomoval. Dokonce ji chtěl řešit a nastoupil do protialkoholní léčebny, ale bohužel byl jeho boj s alkoholismem neúspěšný. Poslední léta žil spolu se svou matkou a nebylo nic neobvyklého, když se vrátil domů nad ránem ,,v náladě“ a potlučený. A proto když Františka jednoho večera našel na ulici ležet známý, který zrovna ve svém autě projížděl kolem, myslel, že herec zase jednou vypil o pár skleniček více, než měl. S pomocí dalšího muže odvezl zdánlivě jen opilého Františka Husáka domů, kde ho uložil do postele. Když chtěla ráno matka svého syna vzbudit, na její slova už nereagoval. Sanitka ho v bezvědomí a ve velmi vážném stavu odvezla do nemocnice, kde lékaři zjistili krvácení do mozku způsobené ranou na hlavě, která mohla pocházet od pádu, ale také od úderu. Chvíli se zdálo, že se Františkův stav zlepšuje, byl sice ochrnutý na všechny končetiny, ale začal opět komunikovat. Bohužel všechny naděje na záchranu jeho života se za několik dní rozplynuly a 8. listopadu 1991 mimořádný herec František Husák zemřel. Bylo mu pouhých 55 let.
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, Filmový přehled, Blesk, FTV Prima
