Článek
Místo kněze gestapákem
Kvůli své krutosti a místě, kde působil, si vysloužil přezdívku ,,lyonský řezník“. Jeho jméno bylo Nikolaus Barbie a narodil se v roce 1913 v Německu v části města Bonn na břehu Rýna. Oba rodiče byli učitelé, ale otec svým dětem příkladem rozhodně nešel. Byl to alkoholik a rodinu tyranizoval. Když v roce 1933 zemřel, Klaus si oddychl. Za dva roky se připojil k nacistické tajné službě a vstoupil do SS. Brzy se také stal členem nacistické strany. Podle otcova přání měl sice jít studovat teologii, ale kariéra u nacistů ho lákala daleko víc. A dařilo se mu.
Velitelství v luxusním hotelu
Po začátku druhé světové války byl mladý a ambiciózní Klaus Barbie převelen do Nizozemska a v roce 1942 do Francie, nejprve do Dijonu a zanedlouho do Lyonu. Tam naplno předvedl svou zvrácenost a sadismus. Ve svých teprve 29 letech se tam stal velitelem místního gestapa. Jako sídlo si vybral jeden luxusní lyonský hotel a na veřejnosti možná mohl působil úplně jinak, než jak ho znali vězni a zajatci, které s chutí mučil a týral. Barbie totiž rád chodil po městě, občas něco prohodil s místními, ať už na ulici, nebo v restauraci či kavárně, kde vždy personálu nechával vysoké spropitné.
Za pohledným zevnějškem Klause Barbieho se skrýval zvrácený sadista.
Poslal na smrt 44 dětí
Jeho krutost za zdmi budovy gestapa však neznala mezí. Výslechy někdy končily i smrtí zadrženého, z čehož si ale sadistický velitel vůbec nic nedělal. Lidský život pro něj neměl cenu, a to ani ten dětský. Jakého zla byl Klaus Barbie schopný, ukázal 6. dubna 1944, kdy na základě udání vtrhl do sirotčince v obci Izieu. Místní statek ukrýval židovské děti, jejichž rodiče byli deportováni nacisty ze země. Ošetřovatelé samozřejmě tajili původ svých svěřenců, přesto se to k veliteli místního gestapa Barbiemu doneslo. Z jeho rozkazu bylo všech 44 dětí mezi 4 až 17 lety odvedeno do dvou přistavěných nákladních aut a posláno na smrt do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim. Spolu s dětmi nacisté odvlekli i jejich sedm opatrovníků, které čekal stejný osud jako ubohé židovské děti. Důležitým svědkem tohoto odporného činu byl mladý student medicíny Leon, který zde také pracoval, ale zachránil se útěkem z okna. Jediná osoba ze všech, které Barbie ten den nechal odvézt, přežila Osvětim - jedna z ošetřovatelek. Ta se spolu s medikem Leonem stala za více než 40 let klíčovou svědkyní, která na Klause Barbieho u soudu ukázala prstem.
Místo vězení kancelář
Po konci války se běžně stávalo, že Spojené státy a Velká Británie najímaly své dřívější nepřátele, bývalé esesáky, jako špiony, kteří jim měli pomoci proniknout do komunistických organizací ve východní Evropě. To Barbieho, který měl na svědomí tisíce životů včetně malých dětí, zachránilo. Bleskurychle si nechal odstranit své esesácké tetování, podle kterého by ho mohl někdo poznat. Nejprve ho využívala britská MI6 a mezi lety 1947-1950 pracoval pro Spojené státy. Měl za úkol hledat sovětské agenty a Američané mu dokonce opatřili i jeho vlastní kancelář. Když mu přišli Francouzi na stopu, chtěli okamžitě jeho vydání, aby ho mohli zaslouženě potrestat za zvěrstva, která na jejich území v době války napáchal. Klaus Barbie však opět unikl. Pomohli mu američtí agenti, kteří ho spolu s novou identitou odklidili do Bolívie.
Za smrt tisíců lidí jen čtyři roky vězení
Z Klause Barbieho se stal Klaus Altman a brzy se prosadil i ve svém novém působišti. Pracoval tu pro místní drogové barony i diktátory. Dokonce si zřídil svou vlastní partu nájemných vrahů a sám se také, jako v minulosti, zabíjení neštítil. Prodával zbraně a žil si beztrestně dalších několik desítek let. Když se však v Bolívii změnila politická situace a k moci se dostali noví lidé, konečně došlo i na starého válečného zločince Klause Barbieho. Byl zatčen a v roce 1983 deportován do Francie, a to přímo do Lyonu, kde spáchal nejvíce svých zločinů. Soud se konal v roce 1987 a obviněný celou dobu tvrdil, že je nevinný. Svědci ho ale i po těch letech poznali. Vystoupil proti němu student Leon, který kdysi při jeho řádění v sirotčinci utekl oknem, ovšem jeho tvář stihl zahlédnout. A vypovídala také bývalá ošetřovatelka dětí, které nechal tehdejší velitel gestapa odvézt do Osvětimi, kde na ně čekala smrt. Nikolaus Barbie, kvůli své krutosti přezdívaný ,,lyonský řezník“, byl po více než 40 letech od spáchání svých zločinů proti lidskosti shledán vinným a čekal ho doživotní trest. Bylo mu tehdy už 74 let a ve vězení si za všechny ty hrůzy, kterých se dopustil, odseděl necelé čtyři roky. Zemřel v roce 1991 na leukémii v jedné z francouzských věznic. Na místě sirotčince, odkud nacisté na jeho příkaz poslali 44 nevinných dětí na smrt, dnes stojí památník, který připomíná onen smutný den.
Dům v Izieu, ve kterém za války býval sirotčinec. Všech 44 dětí zemřelo v plynové komoře kvůli Klausovi Barbiemu.
Zdroje: Druhá světová válka, Klaus Barbie, děti z Izieu
