Článek
Navždy malý
Henri de Toulouse-Lautrec se narodil do staré šlechtické hraběcí rodiny, kde sňatky mezi příbuznými nebyly ničím neobvyklým. Výstřední hrabě Alphonse si za ženu vzal svou vlastní sestřenici Adéle, která mu Henriho porodila v roce 1864. Že s chlapcem není zdravotně vše v pořádku, se začalo ukazovat již záhy. Jeho růst byl zpomalený a nohy se mu podivně deformovaly. Deformace se objevily i v chlapcově obličeji. Nosní dírky měl neobvykle veliké a jeho ret byl převislý. Navzdory svému tělesnému hendikepu ale projevoval značnou inteligenci. Možná i kvůli Henriho těžkému údělu se Adéle rozhodla, že ho bude vychovávat sama. Aristokratka osobně pečující o své dítě - v té době skutečně neobvyklá praxe. Z manželství Henriho rodičů se se zdravotními problémy narodil ještě jeden chlapec, ovšem zemřel už v jednom roce. Matka svého Henriho milovala a ten se na ní stal závislým až do konce života.
Henri nevyrostl více, než do 150 centimetrů. Trpěl kvůli tomu pocity méněcennosti a nesnášel samotu.
Malířem z nudy
Už tak osudem zkoušený chlapec si navíc krátce po sobě zlomil obě nohy, a tím se jeho růst definitivně zastavil. Několik měsíců musel být upoután na lůžko a rehabilitovat. Aby zahnal nudu, oprášil svou dřívější zálibu a začal kreslit a malovat. Šlo mu to více než dobře. Postupem času své umění zdokonaloval učením se od zkušených mistrů a v novém světě plném avantgardních přátel brzy zdomácněl. Se svými kumpány se scházel po hospodách okolo pařížského Montmarteru, tehdejšího světového centra umění. Tam si také otevřel svůj první ateliér a přestěhoval se tam. Kabarety, cirkusy, bary a pochybné lokály, to vše přitahovalo Henriho pozornost. Za modelky mu stály tanečnice, herečky i prostitutky, jejichž svět dokonale znal. Býval totiž častým hostem v nevěstincích, kde se patrně od jedné ze svých milenek nakazil syfilidou, která ho nakonec stála život.
Ženy měl rád, za jejich lásku ale musel platit. Peníze na to měl, matka ho celý život finančně podporovala. Jeho milenky mu bývaly i modelkami.
Syfilis + alkohol = smrtící kombinace
Na výstavách sklízel Henri de Toulouse-Lautrec úspěch, opravdu slavným se ale stal až po vytvoření plakátu pro nový kabaret Moulin Rouge, kde býval jako doma. Zábava s přáteli, ženy a alkohol, to byl Henriho každodenní život. S alkoholem to ale nebezpečně přeháněl, až se na něm stal těžce závislým. Stával se agresivním a známí ho nepoznávali. Za touto proměnou stál i syfilis, nemoc, která v posledních stádiích mění lidské osobnosti. A k tomu způsobuje i paralýzu. Ani té Henri neunikl, ale až ke konci jeho krátkého života, který se však už blížil. Začal být pomatený a trpěl paranoiou. Zkusil se léčit v soukromém sanatoriu pro duševně choré, ale záchrana pro něj už nebyla. Henri de Toulouse-Lautrec zemřel ve svých šestatřiceti letech na matčině zámku poblíž francouzského Bordeux. Matka mu stála po boku až do konce a byla také hlavní iniciátorkou zřízení synova muzea. Sídlí v Albi, kde se jí slavný malíř narodil, a nese název Muzeum Henriho de Toulouse-Lautrec. Kromě největší sbírky jeho děl tu návštěvníci mohou obdivovat i obrazy dalších umělců zvučných jmen, jako třeba Edgara Degase. Henri de Toulouse-Lautrec sice moc nevyrostl, ale velkým přesto byl. Patřil totiž k těm nejvýznamnějším tvůrcům konce 19. století.
Byť kvůli své výšce trpěl pocity méněcennosti, uměl si z ní udělat i legraci. To dokazuje jeho vlastní karikatura, kde sám sebe ironicky zvěčnil.
