Článek
Císařský pradědeček
Ferdinandův pradědeček není nikdo jiný než náš poslední král Karel I., který vládl Rakousku-Uhersku, pod které české země spadaly, od roku 1916. Tehdy totiž zemřel jeho předchůdce František Josef I. Vládl nám dlouhých 68 let a svému prasynovci zanechal mnohonárodnostní monarchii, která se právě zmítala v první světové válce. Karel I. na trůnu zůstal pouhé dva roky. Poté se jeho obrovská říše rozpadla a on byl vyhnán do exilu na Madeiru, kde ve svých teprve čtyřiatřiceti letech zemřel na zápal plic. Jeho nejstarší syn Otto měl být příštím rakouským císařem a českým králem, ale historie tomu chtěla jinak. Dalším, kdo po Ottovi přebral následnickou štafetu, byl jeho syn Karel. Ten už se narodil v Bavorsku a stejně jako jeho otec, který stál u zrodu Panevropské unie, také on je politicky aktivní. Dnes je mimo jiné i úspěšným mediálním podnikatelem, který provozuje několik evropských rozhlasových stanic. Právě on by dnes seděl na našem trůnu, kdyby se habsburská monarchie v roce 1918 nerozpadla. A korunním princem by byl jeho šestadvacetiletý syn Ferdinand.
Královské jméno
Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský se narodil v roce 1997 v rakouském Salcburku. Své druhé netradiční jméno Zvonimír získal při křtu, který se odehrál v chorvatském Záhřebu. Zvonimír je totiž jméno chorvatských králů. To, že i on mohl na hlavě nosit panovnickou korunu, si nikdy nepřipouštěl. Po svých významných předcích, kteří našim zemím vládli téměř 400 let, však okouzlující a pohledný princ přeci jen některé vlastnosti zdědil. Třeba lásku k rodině a katolické víře, která je důležitou součástí jeho života. Na svůj původ je samozřejmě pyšný a kromě dědečka a otce a jejich evropské politiky velice obdivuje i nám dobře známou Marii Terezii, jejíž prozíravá vláda ovlivňuje naše životy ještě dnes. Sám Ferdinand je panovnici vděčný, že ho ,, donutila“ chodit do školy, i když v době jeho povinné školní docházky nebyla vděčnost zrovna tím, co každé ráno, když musel vstávat, cítil.
Místo koruny přilba
Habsburský princ od mládí miluje sport. Vždy totiž rád soutěžil. Už ve svých desíti letech se začal zajímat o motokáry a ve čtrnácti poprvé závodil. Od té doby posbíral mnoho prestižních cen. Jezdil i s formulí, ale jeho osudem se staly sportovní vozy. Když jel poprvé známý vytrvalostní závod poblíž francouzského města Le Mans, vyhrál ho ve třídě LMP 2 . Na svůj původ nezapomíná, což dokazuje i dvojitá orlice na princově přilbě. Ta je totiž znakem Habsburků.
Ukázal dobré srdce
Mladík s modrou krví má také velmi kladný vztah k Česku. Poprvé naši zemi navštívil ještě jako dítě, ale teprve při své druhé návštěvě v roce 2019 si Čechy opravdu zamiloval. V Praze tehdy strávil celý víkend a kromě našich památek Ferdinanda nejvíce zaujalo vynikajíci české pivo. Také ocenil vlídné přijetí, kterého se mu od Čechů dostalo, a náš pověstný smysl pro humor. Když jižní Moravu před dvěma lety zpustošilo ničivé tornádo, neváhal poslat finanční dar. Díky jeho pomoci se však pro katastrofou postižené Moravany podařilo vybrat ještě více peněz, protože mladý Habsburk sdílel prosbu o pomoc s číslem účtu i na svých sociálních sítích. Kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, byl by sympatický, inteligentní, skromný a pohledný Ferdinand panovníkem, kterého by nám ve světě mohli jen závidět. Možná je to škoda.
Zdroje:
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové- Životopisná encyklopedie. Praha: Brána, 2001. ISBN 80- 7243- 109- 9
