Článek
Zabil vlastního syna
Vesnice Lidice ležela poblíž Kladna a předtím, než ji nacisté srovnali se zemí, v ní žilo 503 obyvatel. Mezi nimi i hutník František Saidl. Ten měl spolu s manželkou Anežkou tři syny a jednu dceru. Rodina to byla vážená, jelikož František působil jako místostarosta obce. Za zavřenými dveřmi však probíhaly hádky a spory. Otec čtyř dětí byl totiž záletník a své nemocné ženě, která špatně chodila, býval nevěrný. To jeho dětem vadilo, a proto se s otcem často přely. Zejména nejstarší Eduard matku bránil a otci jeho mimomanželská dobrodružství vyčítal. Tak tomu bylo i onoho osudného dne v roce 1938, kdy se doma u Saidlů strhla velká hádka. Otec rodiny seděl u stolu a právě si z bochníku chleba odkrajoval krajíc, když ho v zuřivosti jeho syn Eduard přetáhl holí přes záda. Potom se strhla rvačka, po jejímž konci zůstal ležet Eduard mrtvý s bodnou ranou od otcova nože přímo v srdci.
František Saidl se stal z váženého občana vrahem vlastního syna. Všichni ho zavrhli.
Čtyři roky na Pankráci
Šokovaný vrah se běžel sám udat na nejbližší četnickou stanici a při vyšetřování svého zločinu spolupracoval. I to se pro něj později stalo polehčující okolností, ke které soud přihlédl. Díky tomu a své dřívější bezúhonnosti dostal poměrně mírný trest. V pankrácké věznici v Praze si měl za smrt vlastního syna odpykat pouze čtyři roky. Dokonce se krátce před koncem trestu rozhodl požádat o předčasné propuštění, které mu ovšem bylo zamítnuto. To mu zachránilo život, protože unikl hrůze, jaká se měla zanedlouho odehrát a která vstoupila do dějin jako jeden z nejtragičtějších dnů naší země.
Zločin, který i po více než 80 letech vhání slzy do očí
Necelý týden po smrti říšského protektora Reinharda Heydricha, na kterého byl spáchán atentát, nacisté pojali podezření, že ve středočeských Lidicích žijí příbuzní atentátníků. Jako výstrahu pro český národ se rozhodli celou ves zničit. V noci z 9. na 10. června 1942 Lidice obklíčili a poté všechny muže nad 15 let nemilosrdně zastřelili. Ženy a děti odvlekli do koncentračních táborů, kde na většinu z nich čekala smrt. Některé děti se zachránily tím, že byly dány na převýchovu do německých rodin. Ze 105 lidických dětí se podařilo najít jen 17 přeživších. Lidice byly srovnány se zemí a spáleny. O ničem z toho odsouzený František Saidl neměl ani tušení.
Lidická tragédie otřásla celým světem a zdvihla vlnu odporu proti nacistickým zločinům.
Nevěřil svým očím
Když si synovrah odpykal svůj čtyřletý trest, byl den před Štědrým večerem roku 1942 propuštěn na svobodu. Jeho první kroky vedly k domovu a rodině. Čekal ho však nepředstavitelný šok. Když místo své vesnice uviděl jen holou pláň, musel si myslet, že se zbláznil. Jeho dům, žena, děti, sousedé. Celé Lidice jakoby se propadly do země. A potom zahlédl v dálce světýlko a rozběhl se k němu. Byla to hospoda ve vedlejší obci. Tam se František Saidl poprvé dozvěděl, co se před více než půlrokem stalo. Teď už věděl, že jeho žena Anežka skončila v koncentračním táboře v Ravensbrücku a jeho dva mladší synové Karel s Františkem byli zastřeleni stejně jako všichni muži v Lidicích. Jediný, kdo kromě něj z jeho rodiny přežil, byla jeho dcera Blažena. S otcem se však poté, co zabil jejího bratra, nechtěla stýkat. Zachránilo ji to, že pracovala jako modistka v Praze, kde měla také své trvalé bydliště.
Odsouzený žít
Po strašlivém zjištění o osudu Lidic a své rodiny se zdrcený František Saidl odebral na gestapo do nedalekého Kladna, kde oznámil, že i on je z Lidic a přeje si být také zastřelen. K jeho překvapení se mu tam ale vysmáli a vyhodili ho. Neměl už nic, ani rodinu, ani domov. Manželka Anežka zemřela v plynové komoře, dcera Blažena už ho do konce jeho života neviděla. Okolní lidé se mu vyhýbali a dokonce ho po válce vyhodili i z pietní akce v Lidicích. Pro všechny byl vyvrhel. Zřejmě později pracoval v JZD v některé z obcí poblíž Kladna. Zemřel v roce 1961 a před svou smrtí stihl svůj příběh vyprávět spisovateli Zdeňku Mahlerovi, který ho později upravil pro film Lidice z roku 2011. V něm si Františka Saidla zahrál Karel Roden.
Lidice byly obnoveny o několik set metrů dále, než stávaly původně. V místě tragédie dnes stojí památník jejím obětem.
Zdroje:
KONOPKA, Vladimír. Lidice. Praha: Naše vojsko, 1961
Paměť národa, Prima Zoom, František Saidl, instinkt.tyden.cz
