Článek
Dělnice u Bati a kluk z dobré rodiny
Každý pocházel z opačného žebříčku společnosti. Zatímco Václav Havel se narodil do velice zámožné podnikatelské rodiny, jeho manželka na svět přišla jako chudá dcera koňského řezníka, která zůstala od svých šesti let bez otce. Rodiče se totiž rozešli a matka se měla co ohánět, aby v továrně na likéry, kde byla zaměstnaná, vydělala na jejich obživu. V Praze na Žižkově, kde se Olga roku 1933 narodila, s nimi žila i její starší sestra se svými dětmi, která byla svobodnou matkou. Olga se vyučila opravářkou punčoch u firmy Baťa, v jehož továrně potom nastoupila i do zaměstnání. Zde se jí stal ošklivý úraz, při kterém přišla o čtyři prsty na jedné ruce. Potom pracovala jako účetní nebo prodavačka.
Svatba po osmi letech
Už od mládí Olgu zajímaly knihy a ráda navštěvovala knihovnu. Také milovala filmy a divadlo, které si chtěla vyzkoušet i z té druhé strany a stala se nadšenou členkou ochotnického souboru. A byla to právě i láska k divadlu a literatuře, která ji spojovala s jejím osudovým mužem. Našeho budoucího prezidenta Václava Havla potkala v padesátých letech v kavárně Slavia a od té doby spolu strávili 42 let. O tři roky mladšího intelektuála energická a přímá Olga okouzlila. Chodili spolu dlouhých osm let, než se v roce 1964 vzali. Oba byly silné osobnosti, a i když se v mnoha věcech neshodli, byla Olga pro Václava Havla vždy oporou, na kterou se mohl stoprocentně spolehnout.
Sledovali každý jejich krok
V šedesátých letech pracovala Olga Havlová jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí, kde působil i její manžel. Po roce 1968 čekaly pár zlé časy. Disident Havel byl neustále pronásledován Státní bezpečností a také jeho žena byla za své aktivity obviněna z podvracení republiky. Mimo jiné se podílela na činnosti Charty 77, kterou roku 1982 podepsala. Únik manželé hledali na své venkovské chalupě, kterou na Trutnovsku koupili. Na Hrádečku, což je ves s několika málo domy, se Olga cítila nejlépe. Navštěvovali ji zde přátelé a pořádaly se tu i kulturní události. Státní bezpečnost je však sledovala dnem i nocí a dokonce si poblíž jejich usedlosti zřídili pozorovatelnu.
Něco, co má smysl
Olga milovala přírodu a jelikož se na Hrádeček prakticky přestěhovali, trávila svůj čas na zahradě nebo v nedalekém lese, kam chodila na houby a na procházky se psem. I v pozdějších letech, kdy už z ní byla první dáma, se ve volných chvílích převlékla z elegantních šatů do džín a trika a šla okopávat záhony nebo manželovi něco uvařit. Po popularitě nikdy netoužila a ze začátku nechtěla, aby se její muž stal prezidentem. Když k tomu však v roce 1989 došlo, rozhodla se svou novou roli využít ve prospěch ostatních a svůj život zasvětila charitě. V roce 1990 se stala spolu s přáteli z Charty 77 zakladatelkou Výboru dobré vůle, který se později přetransformoval na Výbor dobré vůle - Nadaci Olgy Havlové. Cílem této charitativní organizace je pomoc lidem se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Olga Havlová si přála, aby se i tito lidé mohli plnohodnotně začlenit do společnosti navzdory svému hendikepu.
Olga Havlová se první dámou stát nechtěla, ale nakonec svého muže jako vždy podpořila.
Zálety přešla
Manželství s Václavem Havlem bylo pevné, i když byli spíše nejlepšími přáteli než milenci. O nevěrách svého muže Olga dobře věděla. A nemohl za to žádný anonym nebo dobrý přítel, který jí nepříjemnou novinku donesl. O svých úletech jí řekl sám její manžel. A ona se s tím vždy smířila a jeho zálety mu tolerovala. Jako první dáma si brzy svým nenuceným vystupováním získala sympatie celého národa. Na nic si nehrála a byla vždy otevřená. Mezi lidmi nedělala rozdíly a bylo jí jedno, odkud pochází.
Lidé ji milovali
Když se v polovině devadesátých let začalo mluvit o jejím špatném zdravotním stavu, zbýval jí už jen poslední rok života. Žila střídavě v nemocnici a doma. Stejný rok se uskutečnilo také první předání Ceny Olgy Havlové, která se dodnes uděluje lidem s hendikepem, kteří i přes své znevýhodnění pomáhají ostatním. Olga Havlová se prvního ročníku zúčastnila, ale další už bohužel nestihla. Zemřela ve svých 62 letech na rakovinu začátkem roku 1996. Nekonečná fronta, která se tehdy linula ke kapli na Pražském hradě, kde byla vystavena její rakev, svědčila o tom, jak moc její smrt zasáhla český národ.
