Článek
Podivíni za plotem
Obec Vonoklasy leží ve středních Čechách poblíž našeho hlavního města. V noci z 12. na 13. února 1968 se zde odehrála rodinná tragédie, při které přišli o život dva lidé. Kolem čtvrté hodiny ráno sousedé ohlásili požár jednoho stavení a přilehlé zahrady. V hořícím domě bydlela rodina Jelínkových, jak se seriáloví ,,Brůnovi“ ve skutečnosti jmenovali. Žili spolu otec, matka a osmadvacetiletý syn Stanislav. Říkalo se o nich, že jsou podivíni. Hlavně hlava rodiny, Stanislav Jelínek starší, byl mezi obyvateli Vonoklas neoblíbený. Trpěl duševní chorobou, kvůli které ho před lety propustili z vojny. Konflikty s místními byly téměř na denním pořádku. Otec Stanislav Jelínek dříve pracoval jako kreslič v projekční kanceláři a v době činu mu bylo 57 let. Jeho žena Marie byla o čtyři roky mladší. Syn Stanislav obýval svůj pokoj v domě rodičů. V dětství prodělal obrnu, následkem čehož byl částečně ochrnutý. Byl ale nadprůměrně inteligentní a jako jediný z vesnice vystudoval vysokou školu a pracoval jako fyzik. To sousedům jeho otec neustále předhazoval, zároveň však celá rodina trpěla paranoiou a aby je nikdo nemohl ,,šmírovat“, postavili kolem svého domu třímetrový dřevěný plot. Dlouhodobé spory s místními vygradovaly rvačkou, při které Jelínek starší vytáhl nůž a jednoho ze sousedů těžce poranil. Čekal ho kvůli tomu soud, kterého se velice obával a který byl zřejmě příčinou celého neštěstí.
Tři podivné výpovědi
Když hasiči dorazili na místo požáru, našli dům zamčený. Uvnitř objevili ohořelou mrtvolu paní domu a ve studni na zahradě utopeného jejího manžela. Všech 28 ovocných stromů na zahradě bylo poničených. Jejich syn se zanedlouho našel v nedaleké obci Černošice, kde seděl zakrvácený před domem příbuzných a byl v těžkém šoku. Když ho kriminalisté vyslechli, dozvěděli se hned tři verze toho, co se oné mrazivé únorové noci stalo. Nejprve přeživší Stanislav Jelínek z vraždy rodičů obviňoval někoho neznámého, možná sousedy, kteří s nimi měli spory. Prý byl zrovna u studny pro vodu, když ho někdo zezadu napadl a hodil dovnitř. Ze lži ho ale usvědčilo vědro, kterým měl údajně vodu nabírat. Našlo se totiž uvnitř domu. Přišel tedy s druhou verzí. Podle té jeho otec nejprve ranou do hlavy zabil matku a potom chtěl života zbavit i jeho. Pořezal ho a shodil do studny. Když zapálil dům, skočil za ním. Drama ve studni popsal stejně, jako bylo vylíčeno v Zemanovi. Otec se syna snažil utopit, ten se ale zachránil a nakonec se i vyškrábal ven. Vyšetřovatelé ale namítli, že charakter jeho řezných ran je takový, že mu je nemohl způsobit nikdo druhý, nýbrž jen on sám. Došlo tedy na finální verzi číslo tři. Stanislav Jelínek mladší si své zranění prý způsobil sám, jelikož ho k tomu otec vybídl a on se v šoku rozhodl ho uposlechnout. Sám se řízl na krku a na ruce, protože se chtěl údajně zabít. Zbytek byl stejný jako v předchozí výpovědi. Tato verze kriminalistům stačila a případ byl uzavřen. Vrahem Marie Jelínkové byl podle nich její manžel. Nikomu tehdy nepřišlo divné, že na výpovědích Stanislava Jelínka mladšího něco nesedí. Jedenáct metrů hluboká studna byla totiž jen 80 centimetrů široká a je téměř nemožné, aby v ní došlo k zápasu tak, jak ho popisoval syn. Ve studni však mladší Jelínek byl, protože se v ní našly jeho stopy. Kdyby na něj však otec skočil, utopil by ho. Znalecké zkoumání z roku 2014 ukázalo, že tato verze příběhu se s největší pravděpodobností nemohla zakládat na pravdě. Skákal tedy syn do studny až jako druhý?
Tajný výzkum v Moskvě
Jak to tenkrát doopravdy bylo, to se už zřejmě nikdy nedozvíme. Stanislav Jelínek mladší totiž na počátku jednadvacátého století zemřel na mozkovou mrtvici. V hledáčku vyšetřovatelů se tehdy ocitl i on. Podle lékařského vyšetření šlo o psychopatickou osobnost trpící paranoiou. Ihned po tragédii se zhroutil a byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Po propuštění pracoval jako vědec ve výzkumném ústavu a žil na ubytovně. Poté dostal nabídku z Moskvy, kde se tři roky účastnil tajného výzkumu. Vydával zde i odbornou literaturu. Po návratu do Československa pracoval na tajné armádní základně v Orlických horách. Údajně tam vyvíjel látky, které by mohly zachránit lidské životy, pokud by nastalo použití chemických zbraní. Mezitím se stihl oženit a narodil se mu syn. Později svou vědeckou činnost opustil, začal pracovat jako knihovník a věnoval se včelaření. V době smrti mu bylo 73 let. Případ ,,Studna“ dnes u nás zná s výjimkou nejmladších ročníků snad každý. V roce 1980 podle něj vznikl 26. díl kultovního seriálu 30 případů majora Zemana, který se setkal s obrovskou diváckou popularitou. Dodnes si při některých scénách raději rozsvítíme.
