Článek
Krátce po narukování zběhl k nepříteli
Život Aloise Vocáska, jednoho z posledních přímých účastníků bojů 1. světové války a zřejmě úplně posledního československého legionáře začal ve městě Pečky ve Středočeském kraji, kde se v roce 1896 narodil. Z jeho rodiště, které leží asi 10 kilometrů od známých lázní Poděbrady, pocházel také oblíbený kreslíř a ilustrátor Vladimír Renčín.
Rodina se brzy přestěhovala do Chrástu u Plzně, kde otec sehnal práci v místním podniku. Alois Vocásek se zde vyučil slévačem a toto zaměstnání vykonával až do začátku války. Nebylo mu ještě ani 20 let, když v roce 1915 narukoval do rakousko-uherské armády, s níž záhy odešel bojovat na východní frontu. Už v červenci následujícího roku však jako mnoho jeho krajanů zběhl k Rusům.
Vrátil se jako legionář a hrdina
Po asi měsíčním pobytu v ruském zajateckém táboře se přihlásil do dobrovolnických jednotek zahraničního vojenského odboje složených z Čechů a Slováků, které po válce získaly název československé legie. Čeští a slovenští legionáři, bojující na území Ruského impéria, se významnou měrou zasloužili o vznik samostatného Československa a po svém návratu do vlasti byli oslavováni jako hrdinové.
Výrazný úspěch zaznamenali počátkem července 1917 ve slavné bitvě u Zborova v tehdejší Haliči, které se v řadách československých jednotek účastnil také Alois Vocásek. Během svého působení u legií skončil na čas s prostřelenou nohou v nemocnici, ale po krátké rekonvalescenci opět pokračoval v boji.
Českoslovenští legionáři v Rusku
Alois Vocásek se domů vrátil až dva roky po vzniku republiky a začal pracovat u drah. Zanedlouho poté u nás poprvé vyšel román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, který získal mimořádný mezinárodní ohlas. Jeho autor Jaroslav Hašek se při psaní inspiroval vlastními zkušenostmi z fronty. Byl jedním z československých legionářů, po jejichž boku Alois Vocásek v Rusku bojoval. Na Haška vzpomínal jako na přátelského člověka, který se kamarádil s každým.
Po 2. světové válce byl odsouzen na doživotí
Po konci 2. světové války čekal bývalého opěvovaného účastníka legendární bitvy u Zborova hořký pád. Za své krátké působení ve fašistickém hnutí Vlajka a za údajnou kolaboraci s Němci byl v druhé polovině 40. let mimořádným lidovým soudem odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Ale díky amnestii prezidenta Zápotockého Aloise Vocáska z vězení v roce 1954 propustili. Českoslovenští legionáři ho ze svých řad vyloučili, přestože až do konce života trval na své nevině.
Po pádu komunismu se Alois Vocásek snažil očistit své jméno zrušením původního rozsudku, ale jeho snahy se nesetkaly s úspěchem. Dokonce ještě krátce před smrtí plánoval poslat svůj případ k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ale už to nestihl. Zemřel 9. srpna 2003 v úctyhodných 107 letech a je považován za posledního československého legionáře, který se účastnil bojů 1. světové války.
Dnes je tomu přesně 16 let, kdy zemřel poslední žijící československý legionář a rovněž přímý účastník bitvy u Zborova,...
Posted by Visegradský jezdec on Friday, August 9, 2019
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_historie/pred-120-lety-se-narodil-alois-vocasek-cerna-ovce-mezi-legionari-_201604130941_jpiroch
https://cesky.radio.cz/ve-veku-107-let-zemrel-nejstarsi-legionar-8077033
https://www.pametnaroda.cz/cs/vocasek-alois-20011201-0
https://www.vhu.cz/zborov-bitva-ktera-cs-vojakum-vydobyla-respekt/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_legie
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Alois_Voc%C3%A1sek
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/legionar-se-nedockal-obnoveni-procesu.A020404_173554_domaci_kot
