Článek
Milovali se navzdory nenávisti mezi svými národnostmi
Admira Ismićová byla Bosňačka, Boško Brkić zas bosenský Srb. Oba se narodili v roce 1968 v Sarajevu, které je hlavním a zároveň i největším městem Bosny a Hercegoviny, jejíž území bývalo svého času součástí Jugoslávie. Díky své náboženské a kulturní rozmanitosti si město ležící podél řeky Miljacky vysloužilo přezdívku Jeruzalém Evropy. Po staletí zde totiž žili pospolu lidé několika různých národností a vyznání.
K nejhorším obdobím v historii Sarajeva patřila beze sporu první polovina 90. let, kdy městem i celou zemí zmítal krvavý válečný konflikt, který byl součástí rozpadu Jugoslávie. Národnostní spory mezi muslimskými Bosňáky, pravoslavnými bosenskými Srby a katolickými bosenskými Chorvaty vyústily v několikaletou válku plnou etnických čistek a válečných zločinů, jejichž následky země pociťuje dodnes. Klíčovou součástí bosenské války bylo vojenské obléhání kdysi prosperujícího Sarajeva, které jeho obyvatelům způsobilo velice těžké podmínky pro život, kdy museli čelit bombardování, ozbrojeným srážkám, nedostatku potravin či vážným nemocem, k nimž se řadil například i smrtelný břišní tyfus.
Během obléhání Sarajeva zemřely tisíce lidí včetně civilistů a množství budov bylo nenávratně zničeno
Jedna z mnoha tragických událostí, která se v Sarajevu přihodila na pozadí tehdy probíhající bosenské války, byla i zbytečná smrt dvou mladých lidí, kteří se milovali navzdory svému etnickému původu. Jejich smutný příběh vzbudil obrovskou mezinárodní pozornost a stal se symbolem krutosti války a jejího devastujícího dopadu na obyčejné civilisty.
Sny o společné budoucnosti zničila válka
Vztah Boška Brkiće a Admiry Ismićové začal v roce 1984, kdy jim bylo teprve 16 let. Tehdy se během novoročního večírku poprvé políbili. Znali se z gymnázia, kde oba studovali, a kromě stejné školy je spojoval i zájem o hudbu a filmy. Známí na Boška vzpomínali jako na hodného chlapce milujícího společnost. Admira zas zůstala v paměti kamarádů krásnou, chytrou a trochu divokou dívkou. I přes rozdílný původ a víru jim rodiče jejich studentskou lásku schválili. „Neměl jsem nic proti jejich vztahu,“ tvrdil dívčin otec, kterému byl Boško na první pohled sympatický.
Najtužnija priča na svijetu - Boško i Admira, sarajevski Romeo i Julija. Njihova ljubav je bila žrtva velike etničke...
Posted by Sve za Ljubav on Tuesday, May 20, 2025
Mladému páru tak nic nebránilo v plánování společné budoucnosti. Dokud v jejich zemi nevypukl jeden z nejhorších vojenských konfliktů v Evropě od dob druhé světové války. Boškovi rodiče se kvůli strachu o život rozhodli z bombardovaného Sarajeva uprchnout, ale jejich syn ve městě i přes zoufalé prosby příbuzných zůstal. Nechtěl totiž opustit Admiru. Oba navíc věřili, že stejně brzy nastane mír. Ale bohužel se mýlili. Když konečně pochopili, že napětí mezi jejich národy jen tak neskončí, naplánovali riskantní útěk z obléhaného města.
Jejich tragická smrt v objetí dojala svět
V polovině května 1993 se tehdy 25letý Boško Brkić a jeho stejně stará přítelkyně Admira Ismićová odhodlali přejít sarajevský most zvaný Vrbanja vedoucí přes řeku Miljacku, který se nacházel mezi znepřátelenými vojenskými liniemi. Bylo asi pět hodin odpoledne, když se milenci rozběhli ruku v ruce po mostě. Na druhou stranu se však nikdy nedostali. Zakrátko se totiž ozvaly krátké výstřely z pušky a prchající Boško s Admirou se sesunuli k zemi.
„Vypadali, že tančí,“ popsal svědek zamilovanou dvojici, která utíkala přes most ve snaze uniknout obléhání města, dokud ji nezastavily zásahy odstřelovače. Boško zemřel první. Těžce zraněná Admira se k němu z posledních sil doplazila a než o několik minut později naposledy vydechla, stihla ho ještě obejmout. Díky šokující fotografii mrtvých milenců pořízené Markem H. Milsteinem a reportáži uznávaného amerického válečného korespondenta zpravodajské agentury Reuters Kurta Schorka se o zbytečné a kruté smrti dvou mladých nevinných lidí dozvěděl celý svět. Právě kvůli tragickému konci jejich lásky začala dojatá veřejnost Boška a Admiru, kteří se i přes etnickou nenávist panující v jejich zemi hluboce milovali, připodobňovat ke slavným milencům z Verony.
Identita střelce zůstává dodnes neznámá
Za vraždu Boška Brkiće a Admiry Ismićové nebyl dodnes nikdo potrestán. Identita odstřelovače zůstává stále neznámá a neproběhlo ani žádné vyšetřování, které by se snažilo tragédii osvětlit. Za smrt mladé dvojice nechtěla žádná z válčících stran převzít zodpovědnost, což způsobilo, že mrtvoly zůstaly ležet na mostě několik dnů, než byly konečně odneseny a pohřbeny.
Most Vrbanja v Sarajevu, kde vyhasly životy Boška Brkiće a Admiry Ismićové, nese od roku 1999 na počest prvních obětí krvavého obléhání města název Most Saudy a Olgy
„V takových situacích neexistuje žádný zákon lásky, jen zákon války,“ konstatovali zdrcení rodiče zastřelené Admiry, jejíž ostatky dnes odpočívají po boku těch Boškových ve společném hrobě na Lvím hřbitově v Sarajevu. Náhrobek ve tvaru srdce s fotografií dvou milujících se lidí zůstává smutnou připomínkou hrůznosti a nesmyslnosti války, jejímž výsledkem je vždy jen zničení lidských životů.
Společný hrob Admiry Ismićové a Boška Brkiće na Lvím hřbitově v Sarajevu
Zdroje:
