Článek
Babička královna
Budoucí poslední ruská carevna, která po sňatku přijala jméno Alexandra Fjodorovna, se narodila 6. června 1872 do vznešené rodiny jako princezna hesenská. Toto velkovévodství se rozkládalo na území dnešního spolkového státu Hesensko, které leží ve středním Německu. Dostala jméno Viktorie, ale každý jí říkal jejím druhým křestním jménem, Alix. V šesti letech malé německé princezně zemřela matka, a proto se jí ujala babička, kterou nebyl nikdo jiný než samotná britská královna Viktorie. Na jejím dvoře v Anglii prožila Alix své dětství i mladí.
Dokonce se vypráví, že právě Alix byla královninou nejmilovanější vnučkou, pro kterou chtěla jen to nejlepší. Mladá princezna si však vybrala svůj osud sama. Zamilovala se do ruského následníka trůnu a rozhodně se své lásky nehodlala vzdát.
Polodětská láska
Poprvé budoucího cara uviděla při příležitosti svatby své sestry, kdy spolu s ní odjela do Ruska. I když v té době byla téměř ještě dítětem, zahořela k Mikulášovi tehdy dvanáctiletá dívka takovou láskou, že jí následně vydržela až do konce života. Sympatie byly vzájemné, ale na další setkání si zamilovaná dvojice musela počkat dlouhých šest let.
To Alix znovu navštívila Rusko a vztah s pohledným carevičem se rozjel naplno. Scházeli se tak často, jak jen to bylo možné a slibovali si sňatek. K tomu i přes počáteční nelibost babičky královny nakonec došlo. Ta si totiž ve své prozíravosti dobře uvědomovala, jaké nebezpečí na její vnučku v té daleké zemi může čekat. Ona si však prosadila svou.
Neoblíbená, ale manželem milovaná
Svého milovaného Mikuláše si vzala v ponuré době, před třemi týdny totiž zemřel ruský car Alexandr, takže země byla zahalená do smutku. Mikuláš a Alexandra se nyní stali novým carským párem.
Jako Němka to však nová panovnice neměla vůbec lehké, protože v Rusku neměli Němce zrovna rádi. Alexandra se navíc chovala k poddaným povýšeně, což její oblibu stále více snižovalo. Jak už to u královen, císařoven, ale i careven bývá, vyvíjel se na ni už od počátku manželství silný tlak, aby porodila dědice trůnu. Přicházely však jen dcery. Až v roce 1904 se v Rusku slavila dobrá zpráva, že následník je na světě. Radost carevny i její rodiny ale netrvala dlouho.
Zoufalá matka
Lékaři brzy poznali, že s malým carevičem Alexejem není něco v pořádku. Po Alexandře zdědil smrtelnou nemoc hemofilii, tedy nebezpečnou poruchu srážlivosti krve, jíž byla přenašečkou. Bylo známo, že lidé postižení touto zlou chorobou se zpravidla nedožijí ani dospělosti. Alexandře se převrátil život vzhůru nohama a od té doby už ji nezajímalo nic jiného, než jak zachránit svého syna.
I přes svou značnou inteligenci se stala pověrčivou a uvěřila by komukoliv, kdo by jí slíbil, že Alexejovi pomůže. A někdo takový se skutečně našel.
Nezničitelný
Rasputin byl sibiřský léčitel a mystik, který jako jediný dokázal malému careviči ulevit svými modlitbami. Tím získal obrovský vliv na cara, carevnu i celou říši, protože hlavně Alexandra v něm viděla zachránce svého dítěte a byla ochotna mu odpustit vše. Ne tak jeho nepřátelé, kteří viděli, jak svými alkoholickými skandály diskredituje celou panovníkovu rodinu. A také se báli Rasputinovi stále narůstající moci. Proto na něj spáchali atentát. Brzy poté vzaly věci rychlý spád.
Z carevny ošetřovatelkou
Přišla první světová válka a s ní se blížil i konec starého světa. Nikdo ještě netušil, že i konec Alexandřina života. Díky Rasputinově éře se stala ještě neoblíbenější, než na začátku svého života v Rusku. Ona na to však nedbala a dál se věnovala rodině a svým povinnostem. Spolu s dcerami absolvovala ošetřovatelský kurz a zřídila lazaret ve své letní rezidenci v Carském Selu, kde ošetřovala raněné vojáky. Rok 1917 znamenal pro Alexandru i celé Rusko otřes, který neměl obdoby. Monarchie padla a její muž byl nucen abdikovat. To nejhorší však vznešenou rodinu teprve čekalo.
Bez slitování
Noví vládci je uvěznili v Carském Selu, kam se dříve uchylovali na léto. Nyní tam byli nuceni pobývat v domácím vězení. Poté přišla bolševická revoluce a carovu rodinu přestěhovali do kupeckého domu v Jekatěrinburgu. Odtud už nikdy nevyšli.
V noci ze 16. na 17. července roku 1918 bolševici zavedli Alexandru s dětmi i manželem a jejich sloužícími do sklepa, kde je nemilosrdně zavraždili. Kvůli diamantům, které si carevna s dcerami všila do korzetů, se od nich kulky vrahů odrážely. Nepředstavitelná hrůza pro ně skončila až pod ranami bajonetů, kterými byly ubodány. Mrtvá těla carské rodiny bolševici zahrabali do opuštěné jámy, kde se teprve v sedmdesátých letech 20. století našly. Až v roce 1998 bylo tělo poslední ruské carevny důstojně pohřbeno do hrobky v Petrohradu a o dva roky později byla Alexandra Fjodorovna kanonizovaná. Takhle smutně skončila pohádka o princezně a jejím vysněném princi.
Zdroje: denik.cz, čt24, stoplusjednička, idnes.cz