Článek
Příběh, který inspiroval knihu i film
Cesta za dobrodružstvím, na kterou se krátce po studiu univerzity vydal Američan Christopher McCandless, inspirovala úspěšnou knihu Jona Krakauera Útěk do divočiny. Ta zaujala také slavného herce a režiséra Seana Penna a v roce 2007 se stala námětem jeho stejnojmenného filmu. Christopherův otec byl leteckým inženýrem a podnikatelem a podle mladíkovy sestry nebyl život v rodině s několika nevlastními sourozenci pro děti ani trochu jednoduchý. Právě to prý podle ní jejího bratra vedlo k rozhodnutí opustit svůj dosavadní život a vydat se na dlouhou cestu po Spojených státech.
Stopem po USA
Christopher McCandless se narodil roku 1968 v Kalifornii a cestování bylo jeho snem už od dětství. Když na začátku devadesátých let dokončil své studium, věnoval své úspory charitě, přerušil kontakt s rodinou a cestoval po USA jako tulák. Nejprve měl k dispozici auto, ale poté, co se rozbilo, pokračoval Chris pěšky. Někdy se také svezl nákladními vlaky, ale většinou stopoval. Na svých zastávkách si občas našel i příležitostnou práci, třeba v rychlém občerstvení. Když doputoval až na Aljašku, vezl si s sebou jen pár nezbytných věcí, skromné zásoby rýže a balík knih.
Na Aljašce lovil zvířata a sbíral bobule s kořínky
Čtyřiadvacetiletý Christopher McCandless svou pouť završil pěším pochodem po bývalé důlní stezce, která vedla k opuštěným zlatým dolům. Chtěl zde žít v souladu s přírodou a pouze z toho, co mu místní lesy a řeky poskytnou. V nehostinné aljašské divočině si mladý dobrodruh zřídil dočasné obydlí v opuštěném autobusu a živil se sběrem bobulí a kořenů a také lovem malých zvířat. Jednou se mu dokonce podařilo zastřelit i losa, ovšem tak velké množství masa nedokázal zpracovat, aby mu vydrželo delší dobu, takže většina z něj se zkazila nebo ho snědla divoká zvířata z okolí.
Úkryt našel ve starém školním autobusu
Život na tak odlehlém místě nebyl vůbec snadný, jak se brzy přesvědčil i původně nadšený Chris. Zpět do civilizace se však vrátit nemohl, jelikož řeka, kterou nedávno přešel jako nic, se během krátké doby rozvodnila a nebylo možné se dostat na druhý břeh. Zesláblý muž se tedy uchýlil zpět do starého rezavého školního autobusu, který toho času sloužil jako provizorní úkryt pro lovce, kteří do těchto špatně přístupných končin občas zavítali.
Našli ho pozdě. Před smrtí byl vyhublý na kost
Christopher byl uvězněn uprostřed aljašské divočiny a jeho stav se den ode dne zhoršoval. Na dveřích autobusu dokonce zanechal zoufalý vzkaz s prosbou o pomoc. To pro případ, že by zrovna v lese sháněl potravu a nějaký lovec či jiný dobrodruh právě procházel kolem. Žádný zachránce však nepřišel a Chris už se zpět do civilizace nikdy nevrátil. Jeho rozkládající se tělo uvnitř starého autobusu objevili až v září 1992 lovci. Ostatky ubohého mladíka vážily pouhých třicet kilogramů a koroner určil, že za jeho smrtí pravděpodobně stojí vyhladovění. Na základě Chrisova deníku, který si vedl, je možné, že se otrávil semeny, která sbíral. A právě slabost, kterou mu mohla způsobit jedovatá semena, mu znemožnila obstarat si dostatek potravy.
Mnoho dobrodruhů se rozhodlo Chrise následovat
Do povědomí široké veřejnosti se Chrisův příběh dostal ve druhé polovině devadesátých let po vydání knihy, která se osudem mladého amerického dobrodruha inspirovala. Jedni Christophera McCandlesse obdivovali za to, že následoval to, čemu věřil, druzí ho měli za hlupáka, který podcenil nebezpečí aljašské přírody. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že Chris se do civilizace vůbec vrátit nechtěl. Našlo se však mnoho lidí, kteří se do mladíka stylizovali a kteří se vydali po jeho stopách.
Za fotku u legendárního autobusu zaplatili životem
Počet těchto poutníků se ještě zvýšil po uvedení životopisného filmu a množství turistů začalo v odlehlé přírodě Aljašky působit řadu potíží. Kromě znečištění krajiny šlo hlavně o nezodpovědnost dobrodruhů, kteří podcenili rizika, co zde číhají na každém kroku. Kvůli fotografii u ikonického Chrisova autobusu lidé často riskovali svůj život a zachraňovat je potom musely speciální pátrací týmy. Ne vždy se to však podařilo a po dvou tragických úmrtích nechaly v roce 2020 aljašské státní orgány autobus z divočiny přemístit a odvézt do muzea.
Zdroje:
https://www.newyorker.com/books/page-turner/how-chris-mccandless-died
https://www.theguardian.com/world/2014/jan/18/alaska-into-the-wild-chris-mccandless-bus-mystic-hiker
https://www.cpr.org/show-segment/chris-mccandless-sisters-explain-why-he-went-into-the-wild/
https://www.britannica.com/biography/Christopher-McCandless
