Článek
Nová trať k přepravě uhlí
Aby mohlo dojít k lepšímu obchodnímu propojení Čech s Bavorskem a uhlí ze severočeských dolů bylo možné dopravovat přes Plzeň do Německa, začala se ve druhé polovině devatenáctého století projektovat nová trať Plzeň-Železná Ruda. Realizace náročné stavby se ujala společnost Plzeňsko-Březenské dráhy, která doufala v brzkou návratnost takto veliké finanční investice.
Nejdelší v celé monarchii
Nejtěžší práce stavitele čekaly na šumavském úseku dráhy, kde bylo nutné na několika místech prorazit horský masiv. Vznikly tím celkem tři železniční tunely, z nichž nejvýznamnější a nejdelší je ten Špičácký, který vede tvrdou svorovou skálou pod horou Špičák nedaleko Železné Rudy. Tunel, postavený na trati mezi stanicemi Brčálník a Špičák, měří úctyhodných 1 747 metrů a ve své době se jednalo o vůbec nejdelší železniční tunel v celém Rakousku-Uhersku.
Nebezpečná, ale dobře placená práce
S extrémně náročnou výstavbou Špičáckého tunelu se začalo v roce 1874 a kromě vysokých finančních nákladů bylo k úspěšnému dokončení potřeba také velké množství dělníků, kteří si zde, uprostřed šumavských hor, mohli vydělat na tehdejší poměry velmi slušné peníze. Tvrdou dřinu v podzemí doprovázela také mnohá nebezpečí, která na stavební dělníky čekala. Pracovalo se s výbušninami, hrozily závaly zeminy i těžké úrazy.
Dělníci se na Šumavu hrnuli až z daleké Itálie
Přesto se na Šumavu za vidinou pěkného výdělku sjížděli dělníci z mnoha zemí Evropy, převážně ale z Itálie a Dalmácie. Těmto cizincům se říkalo barabové a mnozí místní z jejich přítomnosti nebyli ani trochu nadšení, byť jim nově příchozí pracovní síly poskytovaly přilepšení do rodinného rozpočtu. Někteří barabové si totiž platili ubytování u starousedlíků přímo v jejich domácnostech. To s sebou samozřejmě neslo i řadu konfliktů a domácích lapálií, třeba když se opálení Italové zalíbili místním ženám a dívkám. O těchto románcích svědčí i nezvyklá jména některých dětí, které se narodily během výstavby tunelu.
Mnoho barabů se už domů nikdy nevrátilo
Barabové se na Šumavě netěšili zrovna dobré pověsti a místní lidé je mezi sebe odmítli přijmout. Na stavbě šumavských tunelů pracovaly stovky námezdních dělníků z jihu Evropy a několik desítek z nich během náročného a nebezpečného prorážení horského masivu zahynulo. Musel pro ně být zřízen dokonce i jejich vlastní hřbitov v blízkosti kaple, kde se speciálně pro zemřelé cizince konala poslední rozloučení.
Inženýr, který se podílel na výstavbě tratě pro legendární Orient Express
Jedním z těch, kteří se o zrealizování unikátního projektu zasloužili nejvíce, byl také inženýr Karl Pascher. Rodák ze západočeského Stříbra, kde jeho otec působil jeden čas jako starosta, zastával během svého života řadu významných funkcí, mimo jiné se stal drážním generálním inspektorem. Jako zkušený odborník, který dříve pracoval i na části železniční trati pro slavný Orient Express, se během výstavby železnice Plzeň-Železná Ruda ujal realizace tunelu pod šumavským Špičákem, jehož technologická náročnost neměla v tehdejším Rakousku-Uhersku obdoby.
Šlechtic z hradu Ostrého
Karl Pascher je se Šumavou spjat nejen díky úspěšnému dokončení železničního tunelu pod Špičákem, ale také se zasadil o zdejší turismus. Ve svém volnu totiž s oblibou pořádal výšlapy po okolí a na hoře Ostrý, kterou si zvláště zamiloval, našel rozvaliny údajného hradu. O svých horských toulkách sepsal a vydal turistického průvodce. Na počátku dvacátého století mu za jeho zásluhy a celoživotní práci udělil císař František Josef I. dědický šlechtický titul. I v jeho přídomku, který si sám zvolil, se odráží jeho láska k divokému šumavskému kraji. Z uznávaného inženýra se stal Karl Pascher von Osserburg, tedy z hradu Ostrého, jehož zříceninu prý objevil při svých toulkách.
Turistům se otevřely brány dříve nepřístupné Šumavy
Špičácký železniční tunel byl dokončen na podzim roku 1877. Část tratě z Plzně do Nýrska už přitom byla zprovozněna rok předtím. Brzy po konci výstavby tunelu se trať z Plzně do Železné Rudy napojila na Bavorskou východní dráhu. Kromě dopravy uhlí začali trať hojně využívat také turisté, kteří se nyní mohli snáze dostat na dříve špatně dostupnou Šumavu. Mimořádnému turistickému zájmu se toto nádherné pohoří těší dodnes.
Zdroje:
MAZNÝ, P. a FENCL, P. a NYKLES, F. a BERNHARDT, T. 100 zajímavostí ze staré Šumavy. Plzeň: Starý most, 2010. ISBN 978-80-87338-07-0
ŠINDELÁŘ, Vladimír. Kriminální příběhy ze staré Šumavy. Český Těšín: Víkend, 2015. ISBN 978-80-7433-111-4
https://www.zelezna-ruda.cz/zeleznaruda/historie.asp
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/kriz-spicak-tunel-barabove-delnici-zelezna-ruda.A170412_150310_plzen-zpravy_pp
https://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/pred-140-lety-projel-prvni-vlak-spicackym-tunelem-20171025.html
