Článek
Zaujal svým zvláštním vzhledem
Režisér Jiří Sequens, pod jehož rukama oblíbený socialistický seriál o majorovi Zemanovi vznikal, si představitele pro roli vraha se sekyrou všiml úplnou náhodou. Zrovna v Jihlavě natáčel jiný díl z Třiceti případů majora Zemana, když ho v davu lidí zaujal postarší muž podivného zjevu. Byl to herec místního Horáckého divadla Jaromír Crha. Na jihlavskou scénu, která je dodnes tou jedinou profesionální na celé Vysočině, se Jaromír dostal po předchozích angažmá v Praze a Brně. Herectví ale miloval už od mládí, vždyť i jeho otec byl nadšeným divadelníkem a syn po něm lásku k jevišti podědil. Také Jaromírova o tři roky mladší sestra Marie se vydala na uměleckou dráhu a stala se z ní uznávaná herečka převážně charakterních rolí.
Velké role v divadle, malé ve filmu
Jaromír Crha začal hrát jako amatér v Kladně, kde pracoval na pozici slévače. Tomuto řemeslu se předtím i vyučil. Narodil se krátce po skončení první světové války, 4. ledna 1922, ve vinařské obci Tvarožná, která leží asi 12 kilometrů od Brna. K filmu se dostal až na konci sedmdesátých let a hrál jen malé vedlejší role. Pamatovat si ho můžete například jako kočího z oblíbené pohádky Jak se budí princezny nebo jako děkana z filmu Náš dědek Josef, který vypráví o životě na moravské vesnici. Občas mohli Jaromíra slyšet i rozhlasoví posluchači, ale ty největší role ho čekaly v divadle. Od roku 1953 byl předním hercem Horáckého divadla v Jihlavě, na jehož prknech vydržel až do své smrti v roce 1982.
Děsivé kývání byl jeho nápad
Ta pravá sláva ho však čekala až díky jeho osudové roli vraha Brůny, kvůli které se stal známým po celém tehdejším Československu. Když se před kamerou začal se sekyrou v rukou strašidelně kývat, režisér Sequens byl děsivostí oné scény přímo fascinován. Legendární kývání, které způsobilo noční můry několika generacím televizních diváků, si Jaromír Crha vymyslel sám. Dokonce hrál ve svých vlastních brýlích, takže se vzhledem od své postavy starého Brůny skoro vůbec nelišil. O natáčení před svými kolegy v divadle mlčel a ti se o něm dozvěděli až tehdy, když se epizoda vysílala v televizi. Od té doby Jaromíra v šatně jeho domovského divadla nepozdravil nikdo z herců jinak než jeho pověstným kýváním.
Špatně slyšel, ale nikdo to nepoznal
Málokdo věděl, že talentovaný herec trpěl nedoslýchavostí. Uměl však odezírat ze rtů a naslouchátko dokázal bravurně skrýt mezi své rozcuchané vlasy. Když se natáčela scéna, kde se jako otec Brůna snaží ve studni utopit svého syna, byl Jaromír Crha zrovna po operaci uší a nesměla se mu do nich dostat ani kapička vody. Vyřešil to tampony, které měl v uších po celou dobu, co se ve studni pral se svým hereckým kolegou. S Josefem Kubíčkem, který v seriálu představoval Brůnova syna, se Jaromír velice dobře znal už téměř deset let. Účinkovali spolu totiž na jedné scéně Horáckého divadla.
Důchodu na chalupě se už nedožil
Na herce jeho kolegové vzpomínali jako na výborného umělce, ale také velikého cholerika. Často je zval na svou chalupu v Rosicích, kde to miloval. Dokonce plánoval, že se tam na důchod odstěhuje. K tomu už bohužel nedošlo. Jaromír Crha zemřel po dlouhé nemoci v pouhých šedesáti letech dne 30. listopadu 1982. Ještě téhož roku stihl krátce před smrtí natočit svou poslední filmovou roli zlatníka v dobrodružném snímku s názvem Poslední propadne peklu. I díky legendární scéně kývajícího se Brůny se stal seriál Třicet případů majora Zemana nesmírně populární a nic se na tom nezměnilo ani po roce 1989, byť je dnes částí diváků pro svou propagandistickou linku přijímán kontroverzně.
