Článek
Samota s malebným názvem
Polorozpadlý statek leží na samotě obklopený loukami a právě malebná krajina s nádherným výhledem do okolí dala tomuto místu poetický název Pohádka. Začalo se tu tak říkat až po druhé světové válce, do té doby byla zdejší osada nazývaná podle nedalekého kopce Christelhof. Leží několik kilometrů od Čachrova mimo značené turistické trasy. Městys Čachrov v okrese Klatovy dříve provozoval vápenku, pivovar i elektrárnu a v jeho okolí se těžila tuha. Na čachrovském Christelhofu stávaly už od 16. století tři usedlosti, jediným dochovaným stavením však do dnešních dnů zůstala jen tajemstvím opředená Pohádka, která byla postavena někdy v 19. století.
Prokletí
Když v roce 1828 nedaleký Strážov zachvátil zničující požár, při kterém byla většina města spálena, místní nevěřili, že jde o náhodu. Vinu za tragédii dávali staré ženě s nedobrou pověstí, která žila nedaleko osady Christelhof. Sousedé z ní měli strach, jelikož věřili, že oplývá nadpřirozenými schopnostmi. Rozčílení starousedlíci údajně vtrhli do její chatrče a ubili ji. Stařena svým zraněním podlehla, ale před svou smrtí osadu proklela. Od té doby se prý na Pohádce začaly dít zvláštní věci. Lidé zde slýchali tajemné zvuky a zdejší obyvatele pronásledovaly noční můry.
Smrt, šílenství a noční můry
Před druhou světovou válkou zde žila německá rodina Panglerových, kterou stihl smutný osud. Dva synové hospodáře z Pohádky padli ve válce a nejmladší byl zastřelen v okolí Čachrova. Když musel být zbytek rodiny odsunut do Německa, obyvatelé se ve zdejším statku často střídali. Jeden z majitelů se tu prý oběsil a jeho manželka poté zešílela. Všechny ostatní trápily zlé sny a strašidelné zážitky. Od té doby zemědělská usedlost s temnou energií chátrala. To se změnilo až na začátku devadesátých let, kdy si statek pronajal nechvalně známý Ivan Roubal.
Sériový vrah a jeho prasata
Bývalý strojvedoucí a zootechnik tu chtěl chovat jeleny, ale protože k jejich chovu nedostal povolení, pořídil si stádo vietnamských prasat a slepice s koňmi. Jednoho dne záhadně zmizel Roubalův soused i se svou ruskou přítelkyní. Živé už je nikdy nikdo neviděl. Ale ani jejich těla se nenašla. Podle kriminalistů, kteří případ vyšetřovali, dvojici zavraždil právě Ivan Roubal a jejich mrtvoly hodil prasatům. Policie dokonce kolem Pohádky pátrala i s termovizí, vše kolem rozkopali, ale Roubalova souseda s přítelkyní se jim najít nepodařilo. Vyšetřovatelé si nechali zhotovit i odborný posudek, aby věděli, zda je vůbec možné, aby prasata těla zlikvidovala. Prý to možné zcela určitě je. K vraždám se ale Ivan Roubal nikdy nepřiznal. Ani k těm ostatním, které mu však byly prokázány. Na svědomí má podle policie dvojici mladých majitelů autopůjčovny, taxikáře a další dva muže. Kriminalisté byli přesvědčeni, že jeho skutečných obětí může být ještě mnohem víc. Vraždil kvůli majetku i osobní mstě. V roce 2000 byl Ivan Roubal po několika letech soudních tahanic odsouzen na doživotí. Poslední obyvatel šumavské usedlosti Pohádka zemřel ve vězení v roce 2015.
Strašidelná turistika
Dnes stavení chátrá a v roce 2010 dokonce vyhořelo. Často se sem vydávají milovníci záhad a někteří odvážlivci zde dokonce v rámci jakéhosi ,,bobříka odvahy“ přespávají. Prý je tu cítit negativní energie a selhávají zde některé přístroje nebo se třeba zničehonic vybíjí baterie v hodinkách. Vstup sem je na vlastní nebezpečí, protože neobydlený dům je na rozpadnutí a hrozí zde úraz. Obec by si přála obnovit zde hospodářství. Krásného místa uprostřed šumavských luk je škoda.
Uprostřed rozpadlého stavení vládne ponurá atmosféra, ale okolí Pohádky je malebné.
Zdroje:
KINTZL, Emil a FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava 2. Praha: Kniha Zlín, 2019. ISBN 978- 80- 7473- 902- 6
